„Co bylo, to už nemohu vrátit. Dívám se dopředu," řekl pro stránky klubu 35letý Polanský, o kterého měl zájem nový kouč Slezanů Václav Varaďa.

Jste zpět v Třinci, kde načnete 15. sezonu. Těšíte se?

Když máte štěstí být v jednom klubu tak dlouhou dobu, musíte si motivaci každý rok hledat znovu a znovu. Abyste hokej nedělali jen z povinnosti, ale aby vás hlavně bavil. Není to teď ale motivace vůči bývalému trenérovi, spíš vůči fanouškům a všem lidem, kteří mě podporovali a dodávali mi energii. Mám teď větší zodpovědnost směrem ke spoluhráčům, musím to odčinit výkony na ledě.

Jak se zpětně díváte na celý spor s trenérem Kýhosem?

Je jednoduché říct, že se to nesmí stát. Polda prostě udělal po 19 letech v Třinci průšvih. Kdo ale po tak dlouhé době nikdy nešlápl vedle? Motivaci mám obrovskou. A to směrem k vedení, spoluhráčům, fanouškům i rodině. Letos si na nedostatek motivace stěžovat opravdu nemohu. Co se stalo, neodčiním povídáním, ale činy. Chci teď pracovat pro novou ocelářskou vizi, která se mi líbí.

Prostor mají dostat mladí hráči, odchovanci…

Je to správná cesta, protože Oceláři mají skvělé mládežnické výběry. Kluci musí už v mládí vidět, že pokud budou dřít, mají šanci se v extralize zabydlet. Navzdory tomu, že Oceláři zvolili novou vizi, kdy chtějí dát větší prostor mladším, tady zůstalo dost starších a kvalitních borců. Budu jen rád, pokud budu mezi nimi. Pokud bych měl k sobě dostat mladé hráče, bude to krásná role.

Jak vzpomínáte na angažmá ve švýcarském Oltenu?

Poznal jsem trochu jiný styl života. Po hokejové stránce to nebylo na úrovni české extraligy, a nakonec jsme navíc ani do nejvyšší soutěže nepostoupili. Byl jsem tam tři a půl měsíce a věnoval jsem se hlavně hraní. Ze zápasu či z tréninku jde člověk vždy rovnou domů za rodinou. (noh)