Jak byste zhodnotil tento bláznivý zápas?

Nevyvíjelo se to výsledkově pro nás dobře. Myslím, že roli sehrálo, že my hráli ve středu v Hradci, kdežto Sparta měla volno. Byli živější, víc jim šly nohy a během minuty se dostali do dvougólového náskoku. My jsme se ale nepoložili, myslím, že od druhé třetiny jsme začali jezdit, hráli jsme v jejich pásmu, což dokazuje poměr střel snad dvacet ku čtyřem. A i když jsme udělali chybu v přesilovce a inkasovali třetí gól, tak jsme si řekli, že to nezabalíme. Že stačí branka a chytíme se.

Opravdu?

Věříme, že máme silné mužstvo a to se ukázalo. Dostali jsme se do drajvu, přišly dva góly, dokonce jsme se dostali do vedení. Sice jsme inkasovali na 4:4, ale myslím, že jsme ukázali sílu i charakter a každý z nás podal velmi dobrý výkon.

Jaká byla motivační řeč po druhé třetině?

Klíčové bylo, že nás Sparta nepřehrávala. Asi si mysleli, že to mají pod kontrolou, ale my věděli, že výsledek neodpovídá hře. I když to bylo nula tři, tak my hráli lépe. A to byla motivace to nepoložit. Důležitý byl kontaktní gól na 1:3, vzápětí další.

Marosz: Věděl jsem, co udělám

Využil chyby v obraně Sparty, unikl a chladnokrevným blafákem překonal gólmana Matěje Machovského. S ledovým klidem. Útočník Vítkovic Rostislav Marosz měl však jasno, co provede.

„Už když jsem jel, věděl jsem, co udělám a naštěstí to tam padlo,“ řekl sebejistě. „Začátek samozřejmě nebyl ideální, ale jsem rád, že jsme se z toho oklepali a vrátili se do zápasu. Měli bychom si pomoci v přesilovkách, ale nejde nám to. Musíme na tom zapracovat,“ přiznal Marosz.

Radost z vítězství ale neskrýval. „Otočili jsme to na 4:3, jsem strašně rád, že se nám to povedlo, ukázali jsme, že máme sílu v mančaftu. Takhle se vrátit do zápasu dělají silné týmy a my musíme pokračovat v tvrdé práci. Je škoda, že nám vyrovnali, ale dva body jsou po tom průběhu zlaté,“ zakončil Rostislav Marosz.

Co se člověku honí v hlavě, když v první třetině inkasuje dvakrát během 14 vteřin?

Samozřejmě že to není ideální, ale chválabohu, stalo se to v první třetině. Ještě bylo před námi padesát minut a 0:2 v hokeji nic neznamená. Pochopitelně když dostanete dva góly v posledních třech minutách, tak je to jiné. Jistě, nahlodalo nás to, ale máme natolik zkušené mužstvo, že jsme si neřekli, že bychom to zabalili. Šli jsme prostě dál.

Pak jste dostali gól při vlastní přesilové hře.

Ani to není ideální, když jste lepší, hrajete dobře, ale pak uděláte chybu a inkasujete. Ale co nám zbývalo? Museli jsme se odrazit od hry a zaplaťpánbůh, že jsme takhle nastoupili do nich ve třetí třetině a otočilo se to.

Poslední minuta základní hrací doby byla těžká, protože vás Sparta zmáčkla a podržel vás brankář Miroslav Svoboda. Je to tak?

Tam jsem byl shodou okolností i já na ledě. Z toho náporu, který jsme předtím měli, nám asi ke konci docházely síly a Sparta zabrala. Tlačili se dopředu, asi po tom vyrovnání cítili šanci na vítězství. Měli možnosti, chválabohu Míra Svoboda to tam vychytal.