„Pro mě to byl vůbec nádherný rok, protože jsem se předtím dostal i na světový šampionát do Katovic, kde jsme získali zlaté medaile. V létě jsem šel na vojnu do Dukly Jihlava a probojoval se i do týmu, který jel na Kanadský pohár,“ vzpomíná Černík.

Velké pocty se  Františku Černíkovi dostane už v pátek před utkáním extraligových Vítkovic s pražskou Spartou legendárnímu útočníkovi a poté funkcionáři Františku Černíkovi.

Dres s číslem 9 bude slavnostně vytažen pod strop Ostravar Arény, kde bude viset vedle dresů dalších velkých postav vítkovického hokeje – Josefa Mikoláše, Miroslava Vlacha a Jana Kaspera.

„Tehdy to nebylo vůbec jednoduché, se do nároďáku dostat, vždyť se hrálo na tři pětky a některé opory měly místo v sestavě předplacené na hodně let dopředu,“ usmívá se Černík, jenž byl společně s útočníkem Peterem Šťastným nejmladším hráčem týmu. „Já tam sice nehrál všechny zápasy, ale třeba v tom posledním památném finále jsem nastoupil. Byly to krásné zápasy a doopravdy je nač vzpomínat.“

Turnaj byl výjimečný hlavně v tom, že se vůbec poprvé utkali nejlepší hráči světa. „My se do té doby utkávali jen s týmy z Evropy. Málokdo si to už dneska uvědomuje, ale my doopravdy NHL vůbec neznali a stejně na tom byli i fanoušci. Vůbec se o této soutěži nepsalo, zápasy nebylo možné vidět ani v televizi,“ připomíná Černík.

„My se poprvé setkali se zámořskými hokejisty na slavnostní večeři, která se konala po našem příletu do Toronta. Byl to pro nás všechny obrovský zážitek.“

Z Kanady si kromě nezapomenutelných dojmů odvezl i dres útočníka Montrealu Guye Lafleura. „Hrál s číslem 10 a jeho dres mám doma. Je to vzácná památka na celý turnaj,“ říká Černík.

Vrcholem jeho reprezentační kariéry byl ovšem světový šampionát v Praze o dva roky později, kdy se v památném utkání s Ruskem blýskl hattrickem. Nasázet tři góly Treťjakovi byl tehdy takřka nadlidský úkol a z Černíka se stal národní hrdina.

„Vůbec celý šampionát v Praze mi vyšel. Možná mi pomohlo i to, že jsem přijel do Prahy na poslední chvíli. Byl jsem totiž povolán jako náhradník.“ Černík ovšem svou šanci využil a stal se hvězdou šampionátu.

„Kromě toho hattricku jsem ale dal také rozhodující gól v zápase se Švédskem, který jsme vyhráli 3:2. Měli jsme tehdy i smůlu, protože nám zlato uteklo o skóre.“ Černíkovi ještě dnes často volají kamarádi a ptají se, ve kterém roce hattrick vsítil.

„Často je to předmětem sázek, někdo si myslí, že to bylo v Katovicích, jiný je zase přesvědčen, že někdy jindy,“ směje se Černík.

Čert: vítkovické srdce

PROFIL FRANTIŠKA ČERNÍKA

* Narodil se 3. června 1953 v Novém Jičíně.
* Hrál za Baník Ostrava (1963 až 1964), Vítkovice (1964 až 1976 a 1978 až 1984), mezitím byl na vojně v Dukle Jihlava.
* V nejvyšší soutěži za jedenáct sezon odehrál 449 zápasů, v nichž vstřelil 232 branek. V roce 1981 získal s Vítkovicemi mistrovský titul.
* Zúčastnil se mistrovství Evropy juniorů v roce 1972, světových šampionátů 1976 (mistr světa), 1978 (stříbro), 1981 (bronz), 1982 (stříbro), 1983 (stříbro), olympiády 1984 (stříbro) a Kanadského poháru 1976 (druhé místo) a 1981.
* Byl kapitánem reprezentace, celkem v ní sehrál 151 zápasů a nastřílel 42 gólů.
* Sezonu 1984/1985 strávil v Detroit Red Wings v NHL. Další rok pak působil v německém Kaufbeurenu.
* Po skončení kariéry v roce 1989 se vydal na dráhu funkcionáře.
Kromě pozic ve vedení Vítkovic pracoval také v managementu Českého svazu ledního hokeje a národního týmu. Podílel se na zlatu ze ZOH v Naganu 1998 a čtyřech titulech mistrů světa (1999, 2000, 2001 a 2010).
* Pracoval také v komunální politice, byl zastupitelem města i kraje a také čtyři roky členem Rady města Ostravy. Dnes je čestný prezident klubu HC Vítkovice Ridera.
* S manželkou Ilonou má dvě děti – Michala a Andreu. Jeho dcera je manželkou bývalého hokejisty a trojnásobného mistra světa a vítěze Stanley Cupu Pavla Kubiny. Má tři vnoučata (Terezu, Victorii, Niklase).