Dlouhé vousy, dnes nejběžnější rituál vyřazovacích bojů, mají svůj původ v NHL. Vědomě se takhle poprvé „vymódili“ hráči New York Islanders na začátku osmdesátých let, kdy čtyřikrát v řadě získali Stanley Cup.

Bylo to po vzoru jejich bývalého spoluhráče Davea Lewise, který si nechal narůst vousy už v play off v roce 1975. „Byl to symbol, jak ukázat, že se hraje o něco víc, že se play off od normální sezony liší,“ říkal bývalý obránce Islanders pro nhl.com. „No a taky jsem vypadal víc drsně,“ ušklíbl se.

Sloní hnůjz cirkusu

Druhý rituál z play off 1975, který Islanders vyzkoušeli, se už ale tolik nechytil. Naštěstí… V newyorském derby porazili Rangers 2:1 na zápasy a chtěli v kabině udržet vítěznou atmosféru.

Ve slavné Madison Square Garden zrovna sídlil cirkus. A hráči Islanders dostali „skvělý“ nápad. Do jutových pytlů nabrali sloní hnůj, který jim měl pomoci jako talisman v play off.

S Pittsburghem pak prohrávali na zápasy 0:3, zdálo se, že kouzlo aromatického pokladu nefunguje. Jenže pak to přišlo. Čtyři vítězné zápasy v řadě.

V semifinále už ale nezabralo ani tajemství v pytli. Cesta Islanders skončila po dalších sedmi zápasech s Philadelphií. „Od té doby, co jsme porazili Rangers, jsme kolem sebe měli to vítězné aroma z Madison Square Garden,“ usmíval se Lewis.

Bezčistého prádla

Pořád někomu připadají dlouhé vousy divné? Bývalý slavný útočník Islanders Clark Gillies zase vzpomíná na jinou tradici, která také dvakrát nevoněla: „Když jste hráli dobře, nechtěli jste nic měnit. Vím, že to bude znít vulgárně, ale někteří kluci to tak dodržovali i se spodním prádlem. Nosili by klidně to samé oblečení, jen aby šest týdnů vydrželi bojovat o Stanley Cup.“

Také české kluby v posledních letech vytáhly několik tajných receptů, které měly přinést štěstí v boji o titul. Tak například, když Pardubice před čtyřmi lety postoupily až do finále se Spartou, chodil jejich trenér Miloš Říha před každým zápasem pravidelně běhat. „Kluci říkají, že když nejdu, tak prohrajeme. Takže po rozbruslení, když jdou hráči na oběd, já jdu běhat,“ říkal tehdy v rozhovoru.

Pokaždé tak prý zvládl kolem deseti kilometrů. Osobní mučení stejně nestačilo. Titul brala Sparta. Nebo Vítkovice. Asi největší šok a překvapení zažily manželky hokejistů v roce 1993, kdy tým senzačně postoupil do finále. A ten hráči oslavili přímo v kabině spontánním způsobem, že se ostříhali dohola! „Byl to tehdy pro všechny pořádný šok, ale byli jsme dobrá parta a vlasy šly dolů,“ vzpomíná se smíchem Roman Šimíček.

Bojovná hesla přinesla štěstí

S opravdu originálním nápadem přišel v minulé sezoně vítkovický Vladimír Svačina. „Já osobně si během série se Spartou nepral triko. Možná jsem trochu smrděl, ale rituál je rituál,“ vzpomíná Svačina, který dokončil tuto sezonu v Plzni.

Českobudějovický obránce Jan Novák si zase nechával v roce 2003, kdy hájil barvy Slavie Praha, psát na hokejku od svých spoluhráčů bojovná hesla.
„Napsali mi třeba jméno Vasilij Zajcev, což je ruský odstřelovač z filmu Nepřítel před branami, odehrávající se za druhé světové války. Sám jsem si tam potom dokreslil terč,“ vypráví Novák, kterému rituál přinesl štěstí.

Slavia v tom roce slavila titul. Slavnou hokejku už ale nemá. „Zlomil jsem ji, už je někde v popelnici,“ křčí Novák rameny.

Zákaz holení platí i letos!

V letošním play off budou ale znovu hrát prim vousy, to je tutovka. Od semifinále už by na tvářích hráčů mohlo být patrné docela slušné strniště. „Kromě toho, že se nebudeme holit, nic jiného neplánujeme,“ hlásil včera obránce Vítkovic Marek Malík.

Stejně na tom jsou v Třinci. „Nesmíme se holit, nic dalšího zatím nemáme,“ prohodil obránce Josef Hrabal. Těžší to mají mladí hokejisté, kteří si o mužné bradce mohou zatím nechat zdát.

Své by mohl vyprávět i slavný Sidney Crosby. Když jako kapitán táhl před dvěma lety Tučňáky za Stanley Cupem, brankář Fleury se mu poškleboval: „Nevypadá to moc pěkně, ale trochu chlupů mu tam přibylo, je tak krásně mastňoučký.“ Crosby měl hodně daleko k legendárnímu zjevu ostrého beka Kena Daneyka z New Jersey.

Než skončil, vyhrál třikrát Stanley Cup a při své poslední jízdě za pohárem před osmi lety vypadal trochu jako Josef Vašíček ze Slavie, trochu jako Tarzan a trochu jako někdo, kdo pravidelně večeří rezavé hřebíky.

„Děti o mně říkaly, že vypadám starý a naštvaný,“ vykládal pobaveně. A že mladý kapitán Crosby jako zálesák nevypadal? „Vůbec mě nezajímá, jak jsem ošklivý, zarostlý nebo mastný. Tohle je play off a máš důvod to dělat. Sidney s tím nevypadal nejlíp, ale stejně je super, že to udělal,“ vysekl mu poklonu jeho spoluhráč Maxim Talbot.

A o tom play off je. Ne o pózách a sledování se v zrcadle, komu to víc sekne. Play off je o kolektivu, který se dokáže nejvíc semknout.

PAVEL RYŠAVÝ
JAKUB NOHAVICA