Pro slovenské hokejisty je označován probíhající světový šampionát v Ostravě jako domácí. V kádru Vladimíra Vůjtka je však jeden hráč, pro něhož je to tak i fakticky.

Obránce Dominik Graňák je rodákem z tohoto regionu, konkrétně Havířova. Následně žil také v Karviné.

„V Havířově jsem pouze narozený. Žádný jiný vztah k městu nemám," ujasňuje vzápětí jednatřicetiletý slovenský reprezentant.

Co vás tedy pojí s místním regionem kromě toho, že jste se zde před takřka dvaatřiceti lety narodil?

Otec je ze slovenské rodiny, mamka z české. Narodil jsem se v Havířově, první rok života jsem však žil v Karviné a potom jsem tam jezdil na prázdniny, protože jsem tam měl obě babičky. Jsme taková česko-slovenská rodina.

Znamená to tedy, že po roce v Karviné jste se stěhovali na Slovensko?

Ano. Rodiče mamky jsou odsud, kdežto otcovi jsou z Oravy a přistěhovali se za prací. Potom se dohodli, že nechtějí zůstat v Karviné, tak jsme šli do Trenčína, se kterým jsou už spojené mé vzpomínky.

Zde začaly také vaše první hokejové krůčky…

Přesně tak. Bydleli jsme hned vedle stadionu, kde se hrála federální liga. Tehdy tam hrál třeba Vláďa Růžička, tak bylo přirozené, že jsem začal hrát hokej.

Jak se u vás v rodině vlastně hovoří?

Používáme oba jazyky, já mám české i slovenské občanství. Sice jsem Slovák, ale pro mě to není rozdíl. Cítím se tu jako doma.

O tom, že byste reprezentoval Česko, jste neuvažoval? Nebo i o tomhle jste přemýšlel?

Do Prahy jsem přišel po šampionátu do osmnácti let. Ale nevím, jaké jsou pravidla, zda jsem mohl ještě reprezentovat Česko. Vzpomínám si, že Jiří Kalous, který tehdy vedl dvacítku a byl to můj ročník, tak se mě ptal, jak to mám s občanstvím. České jsem ale dostal až později. To jsem však bral pouze jako administrativní věc, hranice po rozdělení federace pro nás nehrály roli. Třeba bratrance i sestřenici mám v Čechách. Když jsem v osmnáctce hrál za Slovensko, tak už bylo jasné, že to tak zůstane i dál.

Komu se u vás v rodině fandí, když proti sobě nastoupí Česko a Slovensko?

Myslím si, že když hraji já, tak Slovensku. Když ne, je třeba fotbal, tak česká strana Česku a slovenská Slovensku. Ale čistě sportovně, nejsme nějací fanatici.