Zkušený dvaatřicetiletý gólman Vítkovic nečekal, že nakonec zakotví v Ostravě. „Spíše jsem to viděl na zahraničí, ale jsem tady moc rád.“
Vedení ostravského klubu angažovalo účastníka mistrovství světa 2003 a mistra extraligy těsně před začátkem soutěže na místo Martina Pruska, kterého vyřadily ze hry zdravotní potíže.
„Zajímavé je, že to v první chvíli zrovna nevypadalo na dohodu. Čekal jsem, že půjdu spíše někde do zahraničí. Když jsem se ale vrátil ze Švédska, kde jsem předčasně zrušil smlouvu, můj agent mi hlásil, že si nejspíš plácneme. Vše se událo snad během jednoho dne, bylo to hodně rychlé,“ popisuje průběh vyjednávání Málek.
Ve švédském MODO jste měl ještě platný kontrakt, proč jste jej nakonec předčasně zrušil?
Na jednu stranu mně to mrzí, s rodinou se nám tam líbilo, ale vyjádření manažera jsem bral jako podpásovku. Když vám řekne na konci března, že s vámi počítá, a na konci května už je vše jinak, to vás vytočí. Kdyby mi to sdělili v lednu, tak jsem měl mnohem větší šanci se někam dostat. Nechal jsem ve Švédsku i všechny věci. Už se k tomu nechci vracet. Jsme teď doma v Čechách, chytám ve Vítkovicích a jsem rád, že jsme se dohodli.
Vítkovicím vychytal v minulé sezoně stříbro talentovaný Jakub Štěpánek. Nebude snadné navázat na jeho výkony, příprava vám ale vyšla…
Kuba měl výbornou sezonu, stejně jako celé Vítkovice. Důkazem toho je jejich umístění, vždyť došly až do finále. Vezměte si, kolik hráčů se během své kariéry do finále nikdy nepodívá. Dobře vím, že bude těžké navázat na jeho výkony a vůbec výkony celého mužstva, protože se kádr hodně obměnil. Soupeři to navíc neřeší. Vědí, že hrají proti vicemistrovi a jdou do toho naplno. Budeme to mít hodně těžké. Obavy ale nemám, tým máme dobrý.
Máte toho za sebou hodně, před sedmi lety jste si zachytal na mistrovství světa,vybojoval jste extraligový titul se Slavií. Jaké jsou vaše současné cíle?
Já motivaci hledat nemusím, jsem totiž typ člověka, který neumí prohrávat. A to ani když hraji s dětmi třeba Člověče, nezlob se. Člověk neví, co bude zítra, zrovna ve sportu je to hodně vrtkavé. Výhry prostě miluji. Každá potěší a zvedne sebevědomí.
Říkáte, že nerad prohráváte. Porážky ale přichází, jak se s nimi vyrovnáváte?
Nejvíce mě z toho dostává rodina. Když člověk přijde domů za manželkou a dětmi, uvědomí si, o čem ve skutečnosti život je. Pomáhá mi také čtení knížek. To je skvělý relax.
Prozradíte, co právě čtete?
Třetí díl Ztraceného symbolu od Dana Browna.
