Finálový sen se rozplynul! Vítkovice zmrazil Okuliar
Krvavá rána pukem! Gewiese opouštěl boj na nosítkách
Partnerky hokejistů Vítkovic na výjezdu
Roztleskávačky Vítkovic tančí pro fanoušky už 22 let
Vítkovický fanshop pod náporem fanoušků

Antidopingový výbor ve čtvrtém semifinálovém zápase play-off hokejové extraligy mezi Mountfieldem HK a Vítkovicemi zjistil doping v těle tří hradeckých hráčů.

close Martin Čížek, ředitel Antidopingového výboru ČR. info Zdroj: Se souhlasem Martina Čížka zoom_in Martin Čížek, ředitel Antidopingového výboru ČR.„Když jsem zjistil, že jsou pozitivní tři ze tří náhodně vybraných hráčů, trošku se mi protočily panenky. Když jsem se o tom bavil i s kolegy napříč Evropou, bylo to pro ně poměrně šokující,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Deník ředitel Antidopingového výboru ČR Martin Čížek, který kauzu vnímá jako „brutální pochybení“, pro které nemá omluv.

„Zvláště, když to není okrajový sport, ale hokej, český národní sport,“ kroutí hlavou a zdůrazňuje: „Když je pozitivních dva a více sportovců, nese se i kolektivní vina. Je na místě bavit se o anulování výsledků, o finančním postihu, o odebrání medailí,“ zmiňuje nevyhnutelnou dohru pro hradecký klub.

V rozhovoru pro Deník také popsal, jak samotné testování a výběr hráčů probíhá, proč se na výsledky čekalo bezmála dva měsíce a jak těžké je v takovém případě ctít presumpci neviny u dalších hráčů Mountfieldu HK.

V souvislosti s nedávnou kauzou z Mountfieldu HK v hokejové extralize se dostaly do popředí zájmu i antidopingové kontroly. Jak celý proces probíhá?
Na začátku roku si pravidelně děláme plán, jak testovat, kolikrát, které sporty a s důrazem na to, které jsou rizikové. Jsou různá kritéria. Když například nějaký sportovec rapidně „vyletí“, zlepší se mu výkonnost, samozřejmě to monitorujeme a snažíme se otestovat, zda progres není podpořen nějakou zakázanou látkou. Obdobně se to týká i celých týmů, u nichž byly před sezonou nižší předpoklady.

A samotné testování v praxi?
Máme v plánu vytipovanou akci, na kterou z pražského sídla Antidopingového výboru vyšleme příslušného komisaře. Organizátor soutěže se o jeho přítomnosti dozvídá zhruba půl hodiny až hodinu před začátkem akce. Komisař přijde, představí se a požádá organizátora o zajištění prostředí ke kontrole, což je jeho povinnost. Během konání akce komisař monitoruje prostředí, a buďto sleduje konkrétního sportovce, kterého má otestovat, nebo si ho u kolektivního sportu na místě vylosuje.

Jak je tomu u hokeje?
Po druhé třetině se losuje v místnosti pro rozhodčí, kde jsou svědci, kteří z hráčů poskytnou vzorek. Po ukončení zápasu, nebo jiné soutěže, osloví komisař konkrétního sportovce a oznámí mu, že zahajuje kontrolu. Sportovec obdrží k podpisu formální dokument, kde potvrzuje, že o antidopinové kontrole ví. Poté už se sportovec nesmí z dopingové místnosti se vzdálit, v opačném případě se to zaznamená jako možné ovlivnění budoucího výsledku kontroly. Pokud si třeba hráč potřebuje zavolat rodině, jde komisař s ním. Sportovec má právo uvést, jaké léky užívá. Jestliže například dopředu uvede zakázanou látku, přihlíží se k tomu, že jeho jednání je transparentní. Komisař poté sportovce odebere na toaletu, kde dohlédne, že vzorek moči jde z těla sportovce, protože historicky se staly případy, že sportovec s sebou měl i náhradní moč. Sportovec ji rozlije do dvou nádob na odběr vzorků A a B. Komisař je v dané situaci jako dohlížitel, fyzicky úkony dělá sportovec. Pak se zalepí zkumavky a vzorky komisař distribuuje buďto přímo do laboratoře nebo do sídla našeho výboru.

Výsledky odesíláte do laboratoře v Německu, že ano?
V České republice laboratoř nemáme, Ano, posíláme je buď do Německa, případně ještě do Rakouska. Nejčastěji do laboratoře nedaleko Drážďan, kam je to hodinu a půl autem. Ojediněle odesíláme výsledky také do laboratoře k Vídni, která umí vzorky analyzovat nejlépe v celé Evropě. Někdy se totiž neodebírá jen moč, ale i krev a dělá se takzvaný biologický pasport sportovce. Je to databáze výsledků všech odběrů daného sportovce, z nichž se průběžně tvoří analýza látek, které jsou v krvi, sledují se například růstové hormony apod. U sportovců, kteří podstoupí odběry i 15krát za rok, lze v čase udělat analýzu vývoje látek. Konkrétní jeden odběr totiž sice nemusí být porušením pravidel, ale může se ukázat, že nějaká látka se v čase před velkou akcí v krvi systematicky zvyšuje v krvi, a dojdete tak k závěru o systematickém dopingu.

Proč čekání na výsledky v nedávném případu hradeckého dopingu trvalo bezmála dva měsíce?
Zdržení bylo dáno tím, že musíme vzorky doručit do laboratoře a čekat na výsledky, přičemž se tam hromadí testy z celé Evropy. Když už jsme výsledky dostali a byly pozitivní, museli jsme zahájit patřičné úkony, abychom to sportovci mohli oznámit. Je třeba si uvědomit, že do Německa se sbíhají tisíce vzorků, čímž vzniká časová prodleva. A jakmile je vzorek pozitivní, znova se v laboratoři přezkoumává.

To mi však zní jako standardní proces, přičemž běžně to tak dlouho netrvá…
Po vyhodnocení vzorků nám z laboratoře poslali zprávu, že mají u hradeckých hokejistů velké podezření na přítomnost zakázaných látek a požádali nás o prodloužení lhůty, protože si to chtěli sami důkladně zanalyzovat. Uvědomme si, že všichni tři hokejisté měli v těle stejnou zakázanou látku, což je velmi neobvyklé, proto si laboratoř vzala čas navíc. O zvýšeném náporu v laboratoři nevím. Avšak i proto platí, že testovat vzorek B skoro nemá smysl. Laboratoř si je jistá, že je vzorek pozitivní. Ostatně kdyby nebyl, hrozila by jí i ztráta akreditace za nepřesnost.

Tím ale vznikla komplikace, která znemožnila provést případné dodatečné testování i u dalších hráčů…
(povzdechne se) Je to tak. V tomto případě jsou látky nalezené v tělech hokejistů zakázané pouze v dané soutěži. Mimo ni je možné stimulanty používat. Některé látky totiž nesmíte sportovci v těle najít nikdy, ani po sezoně. Každopádně máte pravdu, že kdyby play-off extraligy do vyhodnocení výsledků neskončilo, šli bychom nejspíše otestovat i zbytek týmu, zda stimulanty nemají v těle také další hráči. Kdybychom je ale otestovali mimo soutěž po sezoně, nemohli bychom je potrestat a odběr by neměl smysl.

To si nemyslím, alespoň by veřejnost nespekulovala, zda to trojicí hráčů končí. Spíše se nabízí jiná otázka. Byť se to patrně látka od látky a tělo od těla liší, jak dlouho zhruba může stopa po látce v těle sportovci zůstat?
To je hodně odborný dotaz, který už by dokázala zodpovědět spíše samotná laboratoř. Některé látky samozřejmě vyprchají dřív, jiné zůstávají i měsíce. Konkrétně tyto stimulanty vyprchávají z těla poměrně rychle, v řádech dnů i hodin. Roli hraje také metabolismus a reakce těla na látku.

Existuje způsob, jak se kontrole vyhnout?
Vyhýbání se kontrole je jedním ze závažných prohřešků podle antidopingového kodexu. Je to stejné jako by sportovec dopoval.

Jaká je pravděpodobnost, že při kontrole vyberete tři hráče a všichni budou pozitivní?
Možná překvapím, ale není to zcela nepravděpodobné. Teď fabuluju, ale kdyby například půl nebo tři čtvrtiny týmu dostalo doplněk stravy v důsledku něčího pochybení, může se to stát. Ale je to skutečně ojedinělé. Když jsem se o tom bavil i s kolegy napříč Evropou, bylo to pro ně poměrně šokující.

Vybavíte si podobně „úspěšný“ případ z minulosti v české hokejové extralize?
Nevybavím. Takový případ nepamatuju. Pouze pozitivní nález u jednotlivce, asi před třemi lety to byl kokain u Jana Mandáta a poté ještě jeden případ, který stále probíhá, proto nechci konkretizovat.

Povězte, prosím, upřímně, co jste si řekl, když jste se o stoprocentní pozitivitě hradeckých hokejistů dozvěděl?
No. (povzdechne si) Trošku se mi protočily panenky, jako právníkovi mi došlo, co to bude za případ. Že se strhne mediální zájem a bude to náročné období, že v prokazování viny musíme obstát. Proto tady ale jsme, abychom bojovali s dopingem. To je naše motto. Dostavila se ale i určitá radost v tom smyslu, že svou práci děláme dobře a doping odhalujeme. Negativem na tom je, že se to dotýká života sportovců, samotných sportů, fanoušků, mám z toho proto smíšené pocity.

Nejste arbitráž, organizátor soutěže ani nemáte hráče na výplatní pásce, ale povězte. Je ve vašich očích polehčující okolnost, že v případě dopujících hokejistů nešlo o drogy, nýbrž o stimulanty, údajně pro urychlení akceschopnosti po viróze, nebo to pro vás nehraje roli?
Tohle mi přijde neomluvitelné, možná ještě horší, než když si sportovec z hlouposti vezme kokain. Jestli se příběh potvrdí, že to je tak, jak se o tom mluví, tedy že hráči měli zdravotní indispozice a pak se chtěli dostat do formy prostřednictvím těchto látek… (nedopoví, pečlivě volí slova) Hráči na této úrovni vědí, že to je jejich život a baví je to, přijde mi proto jako neomluvitelně velká hloupost, že si užití nějaké látky nepohlídají, nekonzultují ji s klubovým lékařem – což tady podle vyjádření neudělali, že neřeší důsledky. Je to ale pochybení i nás, Antidopingového výboru a také hokejového svazu. Je to kolektivní vina, že hráče dostatečně nevzděláváme. Je to brutální pochybení, moc omluv pro to nemám, zvláště, když to není okrajový sport, ale hokej, český národní sport.

Jde tedy ve vašich očích o kauzu obřích rozměrů?
Určitě. Hlavně má přesah i do rozhodování, jak s tím vším naložit. Jedna věc je potrestat sportovce individuálně, ale pak tu máte pravidlo, že když je pozitivních dva a více sportovců, nese se i kolektivní vina. Je na místě bavit se o anulování výsledků, o finančním postihu, o odebrání medailí. Tady to už jde i za hokejovým svazem, který by si s tím měl umět poradit. My jsme tu od toho, abychom dopující hráče odchytili a potrestali a pak je tu svaz, který by měl potrestat i klub. Ale nejprve musíme skončit řízení s těmito třemi.

Opět – nejste soudce, ale jak snadné je v takovém případě ctít presumpci neviny a nepředpokládat, že dopoval ještě někdo další?
Je to těžké, logicky. Je těžké dodržet presumpci neviny, byť profesně jako právník takto musím uvažovat. Ale logicky naskakuje podezření, vždyť dopovali tři ze tří namátkově testovaných, to si pak klade každý otázku, jak by to bylo u otestování deseti hráčů. Presumpci neviny je ale třeba ctít, protože když je někdo spojen s dopingem, této nálepky už se těžko zbavuje. Při vyřčení konkrétního jména si to lidé zafixují, ale už se po dvou letech nepídí po tom, jestli daný sportovec nebyl očištěn. Obvinění sportovce ovlivní na celý život, i proto jsme si museli být jistí.

Končí pro vás situace odebráním vzorků a zajištěním výsledků, nebo při rozhodování o vině a trestu máte jakýsi poradní hlas?
Ještě před dvěma lety jsme vzorky odebrali, odevzdali laboratoři a výsledek postoupili disciplinární komisi konkrétního svazu, tečka. Dnes už to tak nefunguje, nebyla garantována nestrannost a nezávislost, disciplinárka by mohla mít zájem na tom, jak bude naloženo s výsledkem kontroly. Sportovec například může dělat svazu dobré jméno a ten tak bude mít vůli ho očistit. Proto byl zřízen Národní rozhodčí soud pro sport, který spadá pod Národní sportovní agenturu a rozhoduje o všech antidopingových sporech. Jako Antidopingový výbor plníme roli žalobce, žalujeme dopujícího sportovce a navrhujeme nějaký trest. Sportovec je na druhé straně se svým právním zástupcem a obhajuje svá práva. Zkrátka sportovní soudní proces. Hokejisté samozřejmě mohou požádat ještě o výsledky odebraných B vzorků, kdyby byly negativní, žalobu bychom stáhli a v řízení dál nepokračovali. Ale výsledky jednoho takového vzorku stojí daného sportovce asi dvacet tisíc korun, navíc se nestane, že by se lišily, to si troufnu tvrdit. Laboratoři jde o jméno.

Jaký trest tedy navrhnete pro hradecké hokejisty?
V případě těchto stimulantů budeme požadovat zákaz činnosti na čtyři roky, není důvod očekávat něco jiného. Je to ale stále v řízení, sportovci mohou přinášet nové důkazy. Soud může přihlédnout k možným polehčujícím okolnostem a trest lze snížit až na dva roky. Nižší nebude.

V jaké fázi je nyní kauza hradeckého dopingu?
Hráčům už uběhla lhůta k vyjádření, které nám poslali i se svou argumentací. Na jejich základě nyní připravujeme žalobu k Národnímu rozhodčímu soudu pro sport.

Kdy bude definitivně rozhodnuto?
Aby celé řízení s ohledem na relativně krátkou kariéru sportovců netrvalo léta, je pravidlem, že od oznámení pozitivního výsledku sportovci po vynesení prvoinstančního rozhodnutí by nemělo uběhnout déle než šest měsíců. Do té doby mají hráči pozastavenou činnost a nesmí nastoupit (Mountfield HK už trojici McCormack, Klíma, Štohanzl pozastavil smlouvy, pozn. red.). Jakmile budou pravomocně potrestáni, svaz by měl akceptovat, že jich bylo dva a víc a měl by si říct, jak potrestat Hradec.