S vypjetím všech sil dotlačil Vítkovice při své premiéře v nejvyšší české soutěži do čtvrtfinále se Zlínem. V něm předvedli jeho svěřenci na domácím ledě dva nezapomenutelné obraty, aby s vítězem základní části padli 2:4 na zápasy. Ihned po konečném osmém místě mu dalo vedení klubu jasně najevo, že je s jeho prací spokojeno. Nabídlo mu prodloužení smlouvy, což bývalý úspěšný trenér Skalice akceptoval. Oremus tak povede Vítkovice i v příští sezoně.

Máte za sebou první sezonu ve Vítkovicích. Jaká z vašeho pohledu byla?

Byly to náročné čtyři měsíce, které mě ale hodně obohatily. S mým asistentem Láďou Svozilem jsme přebírali tým, který se potřeboval zvednout. Že jsme se dostali až do čtvrtfinále a nakonec skončili osmí, je hlavně zásluha chlapců. Celkově si myslím, že jsme odvedli dobrou kolektivní práci.

Kdy vám bylo na střídačce nejhůř? Po první třetině existenčního zápasu 51. kola s Chomutovem, kterou jste prohráli 0:2, nebo najdete jiný moment?

Těžké to bylo od samého začátku, co jsem do Vítkovic přišel. Potřebovali jsme totiž okamžitě vyhrávat, získávat body, přitom nás čekala série venkovních utkání. Z osmi zápasů jsme hráli šestkrát na ledě soupeře. Začali jsme na Slavii, ve Varech a Pardubicích. Ta utkání pro nás byla hrozně důležitá. Bylo moc dobře, že nám vyšla. Samozřejmě zápas s Chomutovem, který zmiňujete, byl klíčový 
v boji o desítku. Je ale třeba říct, že některé zápasy nám taky nevyšly. Ty nejdůležitější jsme ale zvládli, a proto se dostali do play-off.

Tým jste přebíral na začátku listopadu loňského roku v době, kdy jste byli v tabulce nejen dole, ale měli i mnoho minusových bodů. Zvedli jste se, ale celkově to bylo hodně divoké…

To souhlasím. V jednu chvíli jsme atakovali první šestku, nakonec se rvali o desítku. Přesvědčil jsem se na vlastní kůži, jak neskutečně je česká extraliga vyrovnaná. 
O úspěchu a neúspěchu nerozhodovaly jednotlivé bodíky, ale i vzájemné zápasy a skóre. Bodů jsme nasbírali hodně, ale stále se pohybovali na sedmém až desátém místě. Nakonec jsme se tam udrželi, což je potěšitelné.

Úplně se nedařilo tradičním oporám, třeba Romanu Málkovi nebo Jiřímu Burgerovi. Táhla vás hlavně druhá lajna „Romanovců" a skvěle chytal Filip Šindelář. Čím si to vysvětlujete?

Roman i Jirka odvedli dobrou práci. Jsou to borci, kteří do týmu jednoznačně patří. Já nerad hodnotím jednotlivce a nebudu to dělat ani teď. Hlavní je pro mě vždy výkon celého týmu. Někdy se vám daří víc, jindy méně. Zase se chytili jiní. Tak to v hokeji bývá.

Jaké máte na váš výsledek ohlasy z okolí? Určitě už jste mluvil třeba s Vladimírem Vůjtkem, kterému děláte asistenta 
u slovenské reprezentace. Co vám říkal?

Po celou sezonu chodil na naše zápasy, takže měl dobrý přehled o tom, jak si vedeme. Byl rád, že jsme se dostali až do čtvrtfinále a odehráli mnoho kvalitních zápasů, které se mu líbily.

Prodloužil jste ve Vítkovicích smlouvu o další rok. Dosáhl jste totiž umístění, které vedení bralo. Byl to postup do čtvrtfinále, nebo už předkolo stačilo?

Po mém příchodu k mužstvu byl určen jasný cíl, dostat se do play-off. Jestli do předkola, nebo do čtvrtfinále, se až tak moc neřešilo. Ze strany vedení jsem dostal nabídku pokračovat, což mě hodně potěšilo. Cítil jsem z jejich strany po celém průběhu sezony, jak se vyvíjela, spokojenost.

Nedá mi to a musím se ještě zeptat na rozhodující pátý zápas předkola v Českých Budějovicích. To bylo skoro na umření. Všechny vysvobodil až ve 114. minutě Peter Húževka…

Celá série byla nesmírně vyrovnaná. Jsem rád, že jsme mohli být součástí historicky nejdelšího zápasu české extraligy, který jsme navíc vyhráli. Bylo to moc krásné.

Nejen pro hráče, ale i pro vás to musela být strašná muka. Jak vám bylo po těle?

Šli jsme do toho zápasu 
s tím, že chceme během šedesáti minut rozhodnout. Po první třetině jsem proto stáhl hru na tři pětky. Ani ve snu mě nenapadlo, že z toho bude takový maraton. Minuty postupně přibývaly, naopak sil bylo stále méně. Klobouk dolů před tím, jak to chlapci zvládli. Odehrát téměř dva zápasy v kuse na tři útoky, a ještě vyhrát, to je obdivuhodné.

Nepřemýšlel jste postupem času, že tam čtvrtou lajnu vrátíte?

Já jsem se tak rozhodl a nebylo už co měnit. Nezbývalo než věřit, že to zvládneme. Už jsem nechtěl čtvrtou lajnu zapojovat, protože chlapci dlouho seděli na střídačce, byli vychladlí. Myslím, že by nebylo dobré je tam zpět posílat. Prostě jsem doufal, že dáme my ten rozhodující gól. A stalo se. Přišel v pravou chvíli.

Z jihu Čech jste se vraceli až nad ránem. Usnul jste vůbec? A když ano, na jak dlouho?

Vrátili jsme se do Ostravy až někdy okolo čtvrté hodiny, takže toho spánku moc nebylo. Zalehl jsem na nějaké dvě tři hodiny. A chlapci na tom byli podobně. Dopoledne v 11 hodin jsme totiž měli dobrovolný sraz v hale, na který všichni přišli.

Přesuňme se ke čtvrtfinálové sérii se Zlínem. S vítězem základní části jste prohráli 2:4 na zápasy, ale rozhodně jste jim nic nedarovali…

Zlín má kvalitní mužstvo, což se jen potvrdilo. Ne náhodou vyhráli Prezidentský pohár. Hlavně mě ale potěšilo, že jsme doma za stavu 0:2 oba zápasy vyhráli, navíc po takových fantastických obratech. Byl to pro nás všechny zážitek, a určitě i pro lidi, kteří do haly přišli. Takové zápasy se nevidí každý den.

Hráči už během série říkali, že Zlínští hodně provokovali, často padali, a to hlavně doma. Musel jste je hodně uklidňovat? Asi byli pěkně nabroušení a naštvaní na styl, kterým soupeř hrál…

Tyhle věci hodnotit nebudu. Řeknu to takhle. Pokud jsme chtěli být v sérii úspěšní, měli jsme prostě minimálně jednou ve Zlíně vyhrát. 
A to se nám nepodařilo. V tom je hlavní příčina našeho vyřazení.

Rozumím. Pojďme do současnosti. Odpočinete si aspoň na chvíli od trénování, nebo pojedete celou přípravu se slovenskou reprezentací?

Minulý týden středu jsem byl doma za rodinou. Žádné volno ale nemám. V pondělí mi začala u naší reprezentace příprava na mistrovství světa.