Útočník Viktor Ujčík srovnal v čase 58:57 při hře bez brankáře na 2:2, a přestože Ostravané v nájezdech padli, dále se mohou pyšnit tím, že bodovali v každém zápase sezony.

Další zmrtvýchvstání. V Karlových Varech jste taky prohrávali jedenáct minut před koncem 0:2, a ještě dokázali vyrovnat. Kde se ve vás bere ta síla?

Určité procento tvoří síla, další víra a zbytek štěstí. Když to přeženu, tak tam můžu stát před brankou stokrát za zápas, a nepřijde to ke mně. Puk si mě prostě našel. A to neplatí jen o mně. V nájezdech to bylo podobné jako minulou sezonu, kdy tam zvonily nějaké tyčky, které ale hrají s gólmanem. Já jsem puk jen málo zvedl. Čekal jsem, až půjde rukou dolů. Dát to o pět deset čísel nahoru, byl tam. To je ale jen kdyby.

Je možná trochu škoda, že jste to po té skvělé poslední desetiminutovce nedotáhli do vítězného konce. Hodně lidí věřilo v zisk druhého bodu…

Věřili lidi i my, bohužel takový je hokej. Jsme rádi, že jsme uhráli zase alespoň bod. Problém byl v tom, že nám nejely nohy, snažili jsme to dávat alespoň na bránu a něco nám tam spadlo. Jsme za to moc rádi.

Proč vám nejely nohy? Únava, nebo přetrénování?

Je to souhra několika faktorů. Já na to mám svůj názor, ale je to interní věc. Věřím, že je to záležitost týdne, maximálně dvou. Doufám, že v tom zápasovém tempu to ze sebe setřeseme a ty nohy rozhýbeme. Velký podíl na tom má hlava, když nedáme za dvě třetiny doma jediný gól, tak to nikomu nepřidá. Naopak soupeř má najedou větší sebevědomí, sílu a daří se mu. Musíme dávat góly na začátku, a ne až na konci.

Doma se střelecky trápíte. Šest branek ze hry ve třech zápasech, to není žádná sláva…

Je to velká bída. Snažíme se s tím něco dělat. Co si budeme namlouvat, všichni dobře vědí, že nám odešel Hunič a Havran (Huna a Vrána pozn. red.), což byli hodně produktivní hráči. My za ně musíme najít náhradu sami v sobě. Alespoň se o to pokusit a dát za zápas minimálně tři góly. S Máličem bychom takový zápas měli vyhrát