Na domluvený rozhovor v centru Ostravy přišel dobře naladěný, ovšem s lehkým zpožděním. „Museli jsme po cestě přebalovat,“ usmívá se Olesz pohledem do kočárku na téměř roční dceru. Manželka totiž trávila čas se synem na turnaji v Budapešti. „Vyměnili jsme si to a vyhovuje nám to. Aspoň nemusím být zase na promrzlém zimáku,“ líčí pozitivně Rostislav Olesz.

Jak se máte takhle po sezoně?
Když se podíváte nalevo, tak výborně. S malou trávím hodně času, se synem také, protože i když mu skončila sezona, pořád je co zlepšovat. Je prostor mu předat rady a ukázat, co a jak má být. Je mu jedenáct, spíše pomůžu ve sportovní stránce, než ve škole.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v bílém) v utkání 1. kola nadstavbové skupiny o záchranu proti Zbrojovce Brno.
VIDEO: Atmosféra ve Vítkovicích a děkovačka Baníku s fanoušky přímo z plochy

Umíte srovnat, jak jste na tom byl v jeho věku vy?
Umím. On má iPhone, já ho neměl. (směje se) Ale ne, on je svůj, jiný, než já. Šikovnější v rukou. Jinak bych se do toho víc nepouštěl, protože to ani nemám moc rád. Ani post zatím člověk neví, protože děti v tomto věku ještě obránce a útočníky střídají.

Vy jste do extraligy vletěl v patnácti letech, pokud by měl být po vás, tak už za čtyři roky bude hrát nejvyšší soutěž…
Teď bych měl říct ano… Já ale ten sport dnes vidím jinak. Hlavně se jinak dělá, s čímž strašně bojuji.

Můžete být konkrétní?
To ne, nebudeme kazit lidem náladu. Ono to ani popsat moc nejde. Ale když mám odpovědět na původní otázku, samozřejmě bych ho rád jednou viděl hrát vrcholově, ale můj cíl to není. Už jsem to někde říkal, že bych chtěl, aby měl dobrý základ do života, z kolektivního sportu dobrou morálku. To je to prvotní, co by se ty děti měly naučit. Respektovat jeden druhého, a od mládí vědět, jak se chovat v kolektivu. Když tohle zvládneme, bude to největší úspěch, protože život pak bude mít jednodušší. Až pak je sport.

Trenér Vítkovic Miloš Holaň.
Ježišmarjá, to jsme mohli hrát my. Vítkovický Holaň o sezoně, kádru i rekordu

A co byste chtěl mít z dcery?
Já doufám, že stejnou radost, jako z kluka. Bude mít rok, takže na předpoklady je brzy, ale jsme s ní hodně na zimáku, hokej pozná a říká: „Tádo do toho“. I hokejku už vezme do ruky. Jasně, nabízí se sporty jako tenis. Člověk by asi nechtěl trávit se všemi dětmi čas na zimáku, kde je celý život. Syn poznal dobu, kdy jsem hrál, dcera to mít nebude, takže asi bude chodit na bráchu.

Ale ženský hokej nabírá na popularitě…
Vynechávám odpověď. (směje se) Je super, že holky sportují, ale upřímně… Asi mě tento svět ubije, když řeknu, že jsem proti tomu. Třeba ho malá bude hrát a já se budu mlátit do hlavy. Ale ať to rozveselím, tak nedávno mi kamarád ukázal sport zvaný „hobby horse“. Já nic neodsuzuji, ale to pak ať radši malá hraje hokej. Ať si to čtenáři najdou. Každopádně sport je základ společnosti. Vše začíná u vesnického fotbalu, pak volejbal, basketbal, nohejbal. A atletika je velice krásný sport. Lepší, než… No, radši nic.

A co jinak v těchto dnech děláte?
Syn byl na mezinárodním turnaji v Budapešti, já si vybral, že budu s dcerou. Ne, že bych tam nechtěl být, ale je to náročné, mám tady i určitě záležitosti okolo domu, i ve městě, a připadá mi účelnější to takhle obejít s malou, než trávit zase čas na zimáku. Navíc jak to na té tribuně vidím jinak, tak i pro syna je lepší být s maminkou, která to vždy zhodnotí větou: „Však se nic nestalo“. S dcerou si dopoledne zajdeme zacvičit, zahrát badminton…

20. kolo hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - HC Olomouc, 18. listopadu 2022, Ostrava. (zleva) Rostislav Olesz z Olomouce a Jakub Stehlík z Vítkovic.Zleva: Rostislav Olesz z Olomouce a Jakub Stehlík z Vítkovic.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Rozlučková autogramiáda HC Vítkovice Ridera se sezonou 2022/23 ve Forum Nová Karolina, 19. dubna 2023, Ostrava.
VIDEO: Vítkovice uzavřely sezonu setkáním s fanoušky, podepisoval se celý tým

Takže jste si se ženou prohodili role a jste na „mateřské“ vy.
Já myslím, že v dnešní době je to přirozené a ženy to tak chtějí. A proč ne? Já mám čas, dcera je navíc hodná a trpělivá, že ji nedělá problém dát mi hodinu denně, sedí klidně v kočárku a já si můžu vyřídit, co potřebuji. A pak si jdeme hrát do pokojíku.

Už jste se zamýšlel nad uplynulou sezonou?
Tuto otázku jsem čekal. Jakmile nám vše skončilo, tak to ze mě spadlo i nespadlo. Odložil jsem hodinky, omezil telefon a nic jsem neřešil, nerozebíral. Jen vím, že to byl hokejově i v kabině výborně strávený čas.

V play off jste toho moc neodehrál…
Ano. Tam se mi nakupilo zranění z přípravy na play off. Holt bych měl vědět, kolik mi je let a nepřetrénovat se. Stalo se a pak už se z toho nedalo dostat. Ale v závěru se nám to zdravotně i herně sypalo v celém týmu. Už to nebylo, jako na začátku, kdy nám to lepilo a padalo to tam. S Pardubicemi 0:4… Neříkám, že čtvrtfinále je neúspěch, ale lepší by bylo jeden dva zápasy vyhrát.

Nicméně v Olomouci končíte…
Ano. Smlouvu na příští rok v Olomouci, ani nikde jinde, zatím nemám. Ale s tím jsem počítal a vše proběhlo v přátelském duchu.

Utkání 27. kola první fotbalové ligy: Baník Ostrava - Viktoria Plzeň, 16. dubna 2023, Ostrava.
Vítkovice o finále, Baník s mistrem: Ostrava žila sportem, přišlo 17 tisíc lidí

Bylo to tedy klidnější, než před časem ve Vítkovicích?
Já už to někde zmiňoval. Co se stalo ve Vítkovicích, jsme udělali všichni v emocích, v zájmu toho, že chceme uspět. Tam se naše cesty nepotkaly. Trenéři Kuba Petr s Pavlem Trnkou něco po mně chtěli, já nesouhlasil, byly tam velké třecí plochy, tak se to rozseklo. Všichni z toho udělali humbuk, že Olesz je vyvrhel. Rok se s rokem sešel, s Kubou jsme se potkali, podali si ruku, můžeme zajít na pivo. To stejné s Pavlem. Navíc naše děti se potkávají. Vše už prostě vyprchalo a Vítkovicím jsem vždy přál, i když hned v prvním zápase jsem jim dal gól. Prostě sociální sítě z toho udělaly víc, než to ve skutečnosti bylo. My se tomu všemu pak zasmáli.

Na druhé straně tehdy jste svolával i tiskovou konferenci.
To je pravda, ale já už bych se k tomu nevracel. Je to historie, my všichni jsme si to vyříkali, zůstalo to mezi námi chlapy a dnes už s tím nic neuděláme.

Fanouška ale napadne, proč jste se nevrátil do Vítkovic, když později Jakub Petr s Pavlem Trnkou skončili?
Nevím, že by to někdy bylo na stole. A hlavně: proč? Tým nějak fungoval, změnilo se celé vedení a i trenéři měli jinou koncepci. Navíc já neměl důvod z Olomouce odcházet. Kabina mě pohltila, že byla radost zůstat. Navzdory dojíždění. Zase jsem našel chuť a radost chodit na zimní stadion. V tom to bylo příjemné a opouštět to nechcete. Ale jak říkám, už bych to neřešil. Vrátil bych se spíše k té Olomouci.

Semifinále play off hokejové extraligy - 7. zápas: HC Vítkovice Ridera - Mountfield Hradec Králové, 15. dubna 2023, Ostrava. Fanoušci.
VIDEO: Plný dům, vyvolávání Holaně, smutek Vítkovic i Stezky. Jste na fotkách?

Povídejte…
Celkově jsem si to tam užil do posledního dne, rád se za panem Fürstem (generální manažer Olomouce) stavím a nikde není napsáno, že se nemusím vrátit, byť by se asi musel stát hodně věcí. Je pravda, že se mě na to ptá hodně lidí, padá mnoho otázek na toto téma, zda něco mám. Nemám, stejně jako nemám ani čas a chuť trénovat jako dřív, abych sportu odváděl maximum. Mám jen klid a rodina přednost.

Opravdu?
Myslím si, že po tak dlouhé době je to správné. Je těžké se udržet ve vrcholovém sportu, dávat mu maximum, když to pak na ledě ve výsledku vypadá, že mu vše nedáváte. Neříkám, že vše dělám v rekreačním tempu, zápal je pořád stejný, ale když jdu do posilovny, nemám v hlavě, že musím zvednout tolik a tolik. Kolikrát se zakecám se známými, nebo kamarády. A cítím se lépe.

A není to první krok k tomu, že už se na profesionální led nevrátíte?
Teď si musíte položit otázku, k jakému profesionálnímu sportu?

Co tím myslíte?
Soutěžení v podstatě vymizelo s tím, že do play off jde dvanáct týmů ze čtrnácti. Jednomu sezona končí a poslední jde do baráže v momentě, kdy měsíc bude čekat na rozbitého vítěze první ligy. Jestli to vyzní, že to kritizuji, tak ano. Kritizuji. Zároveň rozumím pohodlnosti a klidné sezoně, kterou si majitelé i hráči přejí. Nebudu lhát, není to žádná extra motivace. Zažil jsem doby, kdy se hrálo play out. To byly nervy po celý ročník. Teď? V určité chvíli si to propočítáte a zjistíte, že jste úplně v klidu. Některé týmy pak neposilují, jiné dokonce oslabují. Být vše zpět na osmi postupujících, extraliga by se zkvalitnila, byla by náročnější a pro diváka atraktivnější. Zajímavější. O tom nepochybuji.

Rostislav Olesz v dresu Vítkovic.Rostislav Olesz v dresu Vítkovic.Zdroj: Deník / Petr Kotala

Trenér Vítkovic Miloš Holaň.
Pohádka Vítkovic bez happy endu. Holaň: Ostrava zase žila hokejem. Co rozhodlo?

Bere vám to chuť jít znovu do celé té dřiny?
To ne, to mi nevadilo. Strašně mě bavilo jezdit na zápasy, třeba do O2 Arény. Sedět na střídačce, pít kafe a říkat si, že za chvíli bude hala plná lidí a panovat bude úžasná atmosféra. A výborní hokejisté proti vám. To je také radost. A kdyby byla ta možnost, bavil bych se tím dál. Potom ale zjistíte, že obětujete sedm dní práce pro sedm minut ice-timu. A to je ubíjející, zvlášť když pak není pohoda v týmu, protože se zrovna třeba nedaří. Je to kombinace více věcí, takže pak se radši upínáte k dětem, nebo jiné práci. Poslední léta zjišťuji, že hokej není jen mezi mantinely a poté z toho mám i větší radost.

Jak tedy vidíte svou hokejovou budoucnost?
Já míním pokračovat, nechci ještě končit. Ale uvidíme, jestli, případně jaké, budou nabídky. Zda mě to bude motivovat se připravit při současném pohodlném systému. Třeba první liga by byla také zajímavější, kdyby jeden tým postupoval přímo. Někdo si možná řekne: „Ten nepůjde hrát první ligu“. „Proč ne?“ odpovídám. Třeba Vsetín by si postup se svou návštěvností a atmosférou zasloužil. I v Olomouci byla podpora diváků úžasná, zvlášť když viděli, že jsme do toho dali maximum a na víc to nebylo. Lidi nebyli tak nároční, jako v Ostravě, kde se po jedné prohře všechny odvolává.

Semifinále play off hokejové extraligy - 7. zápas: HC Vítkovice Ridera - Mountfield Hradec Králové, 15. dubna 2023, Ostrava. Fanoušci před zápasem.
Víc piva i klobásek. Vítkovické bufety byly na dlouhý hokejový večer připraveny

Takže ani druhé nejvyšší soutěži byste se nebránil. Nabízí se Poruba, co říkáte?
Nějaký první kontakt tam byl, ale dnes nejsem schopný říct, zda ano, nebo ne. To stejné s pokračováním kariéry. Ještě než mi Poruba volala, bavil jsem se s Romanem Polákem a ptám se ho: „Co kdybychom šli hrát domácí zápasy?“ On se jen pousmál, že ani neví, jestli má ještě doma někde výstroj. Moje je také někde v garáži. Prostě nemám na to myšlenky. Jak jsem řekl, jinak by se přemýšlelo, kdyby v první lize šlo o přímý postup. Bylo by to velké lákadlo. Takhle je to složitější a v hlavě bojuji s jinými věcmi.

Je jasné, že jste na sklonku kariéry. Přemýšlíte někdy o tom, jaká byla?
Ještě ne. Říkal jsem si, že někdy později, za nějaký čas, se na ni podívám, ale zvlášť s dětmi jde život tak rychle, že hrabat se v minulosti vám nic nepřinese. Je fajn, že vás někdo pozná, pokecáte, vy zavoláte na rozhovor, ale rozebírat to? To ne. Navíc občas mi připadá, že jsou ty rozhovory, jako kdybych objížděl besedy na školách. Vidíte? To je dobrý nápad! Kdyby nějaká škola chtěla pokecat, tak ať se ozve. Já se bránit nebudu.

Jste připraven na řadu „vražedných“ otázek typu výše vašeho platu a podobně?
Když máte děti, tak ano. Zrovna tady bych to rozdělil na to, kolik má člověk plat, a kolik z něj odvádí manželce. (směje se)

Mountfield HK - HC Vítkovice Ridera (Extraliga - 6. semifinále play-off, 13. 4. 2023)
Vítkovice po rekordním zápase: Sen o zrušení tréninku i únik informací o nákupu

Máte i rozhodcovské zkušenosti, v roce 2020 jste vedl zápas dorostenců. Lze čekat, že se vydáte i touto cestou?
Upřímně, arogantní chování sudích a jejich výroky mě od hokeje také odrazují. Hra se zrychlila, trenéři, manažeři, majitelé po nás chtějí víc a víc, ale nároky na rozhodčí nejsou na patřičné úrovni. Rozumím, je to pro ně náročné, věci okolo videa, faulů, a tak, sám jsem si to částečně vyzkoušel, ale mám proti nim řadu výhrad. Jasně, pořád jsou naši sudí mezi nejlepšími v Evropě, jenže na jazyku mám i to české „ale“. Kolikrát jsme přijeli s Olomoucí, viděl jsem sudí, a věděl jsem, že tam nevyhrajeme. Tedy ledaže všechno trefí gólmana a nám tam něco spadne. Ale potíží je víc.

Můžete pokračovat…
Možná mám nedostatek informací, ale třeba nepochopím, když proti sobě hrají Třinec a Pardubice, top týmy s rozpočty v řádu stamilionů korun, a píská je sudí, který ze svazu bere podle tabulky tolik, kolik bere. Přijde vám to směšné. A takový člověk má mít přirozenou autoritu platem, který má být tak vysoký, aby ho nenutil mít i vedlejší práci. Pak za svůj výkon bude plně odpovědný. Když hráč dostane stopku na tři zápasy, dolů patnáct procent platu, tak ho to zabolí. Sudí udělá chybu, není delegovaný na jedno utkání, a tím je vše vyřešeno. Je to úsměvné. Svaz je ale za něj rád, protože jiní rozhodčí nejsou. Těch pár kvalitních v extralize nemůže pískat vše, do toho ten klub vetuje toho sudího, a ten zase jiného… Je to složité a těžké.

Hokejisté Vítkovic (v modrém) při šestém semifinále play off extraligy v Hradci Králové.
Cola i energeťáky, fantom Vítkovic Stezka chytil 77 střel: Chceme i druhý rekord

Tak rozšiřte jejich řady a pískejte mládež…
(usmívá se) Když bude možnost, zajedu na seminář a zjistím, co a jak. Nebráním se pískání dětí. Víc mě zatím určitě neláká.

Vyslechl jste si tehdy kritiku na svůj výkon?
Jasně. Já vím, že sudí to má těžké, protože hra je rychlá, musíte se soustředit na vše a plných šedesát minut. Jako hráč si odbruslíte pár střídání, jinak pijete z bandasky, čumíte do stropu, nebo posloucháte trenéra. To je vše.

A už rozmýšlíte, jaký bude život po kariéře bez hokeje?
Představy jsou. Nejdříve jsem uvažoval, že z hokeje vypadnu, ale teď mě strašně baví trénovat pár malých dětí na ledě. Věnovat se jim více individuálně, než na na běžném tréninku. Mladým chybí základy. Jak držet hokejku, jak bruslit, pohybová aktivita mimo led… A to jde o děti ve věku osm, deset, dvanáct let. Pořád si uvědomme, že tu byla doba covidová, a jsem zvědavý, co z ní vznikne. Důsledky teprve pocítíme, určitě půjde o velké mezery. A nejen v hokeji, v celé společnosti. Ale trénování si vyzkouším, zdokonalím se, navázal jsem nějaké kontakty, a uvidíme, jestli se to uchytí. Bude jen na lidech, aby přišli s nějakými možnostmi. Myslím si ale, že mám z čeho čerpat, takže by to mohlo být dobré.