Většina odborníků se shoduje, že za dalším neúspěchem stojí především časté vylučování za zbytečné nedovolené zákroky. „Fauly byly šílené. Kluci se musí ponaučit, to je pro další průběh jejich kariéry důležité, jinak nemůžou a nebudou v mužském hokeji hrát,“ řekl Václav Varaďa.

Šlo hráče před turnajem „nabušit“ ještě více?
Víte, vnímám to, že se nám zranili klíčoví hráči (Lauko a Jeník), kteří pak nemohli v turnaji pokračovat. Právě v této fázi by nám pomohli, udělali by gólovou příležitost. Nakoplo by nás to třeba, to bych vypíchl jako hodně důležitý aspekt turnaje.

Na analýzy je asi brzy, ale je to odraz českého hokeje, když junioři za patnáct let hráli jedinkrát semifinále?
Nerad hodnotím, co bylo přede mnou. Zažil jsem dvě mistrovství světa a dvakrát jsme padli ve čtvrtfinále. A viděli jste poslední zápas. I přes enormní snahu byla kvalita na straně soupeře. A bylo to znatelné. Tyhle silné týmy můžeme porazit, ale v tomhle rozpoložení je nemůžeme porážet. Pokud je chceme někdy porazit a takové zápasy přijdou, musí hráči vypustit duši.

V aktuálním týmu jste takové hráče neměl?
Měl, ale nesmíme dělat hloupé fauly a vytvářet laciné příležitosti pro soupeře. Taky musí zachytat gólman. Ty věci se musí skloubit a potom se výsledek může dostavit. Ale kdy to bude?

Co by si hráči ročníku 2000 měli z letošní zkušenosti odnést?
No, jestli se budou snažit urvat místo v dospělém hokeji, budou mít těžké se prodrat k tomu, aby dostali šanci. A když ji dostanou, nemohou takové věci (myšleno fauly) dělat. Musí být zodpovědní v obranném i útočném pásmu, mít disciplínu na puku i bez něj, musí na ně být spolehnutí. Pokud to budou dělat, mají šanci uspět.

A ještě něco kromě faulů?
Hrozné chyby děláme při držení puku. Místo usnadnění a posunutí ho předržíme, přicházejí ztráty. Potom se to hasí fauly a to jsou věci, které se ti kluci musí naučit nedělat. Na druhé straně vnímám sílu soupeřů, kteří proti nám ve skupině hráli. I sílu soupeřů ve druhé skupině.

Bolí ten výsledek více než loni tím, že to bylo doma?
Letos jsem z týmu cítil větší soudržnost. Samozřejmě, ovlivnila ho zranění, se sestavou jsme museli šíbovat. Lukáš Dostál měl silnou virózu, strávil i pár hodin v nemocnici, Honza Šír měl lehký otřes mozku, zvracel. Lepili jsme to, jak se dalo, kluci na to reagovali velmi dobře. Byli soudržní, jen spoustu situací nevyhodnotili správně. To nás stálo lepší výsledek.

Jaká byla tato štace pro vás osobně?
Velmi si vážím šance trénovat na mistrovství světa s kolegy, se kterými vidíme hokej podobně. Věřím, že jsme udělali maximum s celým týmem, včetně kustodů i masérů, aby hráči měli veškerý servis a byli připravení na soupeře, což byli. Nakonec nás provedení v těchto zápasech dohnalo k výsledku, který je. Potenciál tady ale je. Honza Myšák odehrál dobrý turnaj, až na čtvrtfinále, které už na něj bylo hodně. Nick Malík se s tím taky popasoval velmi dobře. Porazili jsme ruský tým, ne náhodou. Velmi dobře jsme hráli s Američany, nehráli jsme špatně proti Němcům, kde jsme měli zvítězit. Fauly nás ale dohnaly. Disciplína bez kotouče i s kotoučem je a bude nejdůležitější.

Máte chuť pokračovat u juniorské reprezentace?
Jako trenér určitě budu pokračovat, teď potřebuju čas na odpočinek a připojím se k týmu v Třinci. Co bude dál, to já nevím. Měl jsem smlouvu na dvě sezony, ta končí mistrovstvím světa. Práce s juniory a kolegy mě baví, uvidíme, co bude dál.

Ať budete pokračovat, nebo to po vás převezme někdo jiný, asi to bude mít na příštích světových šampionátech také těžké, viďte?
Viděl jsem skupinu našeho týmu do 18 let, která bude skutečně těžká. Budou to mít náročné, stejně tak i na dalším mistrovství. Čtvrtfinále nebude nikdy jisté, potřebujeme do hry dát srdíčko, tento turnaj jsme ho tam měli. Tím jsme si pomohli k výhře nad Ruskem a bodu s Amerikou. I přesto srdce tam byla větší kvalita na straně soupeřů. Limitovala nás zbytečná vyloučení, kterých byla spousta. S tím se nedá vyhrát.