„Přišli s nabídkou jako první, manažer se byl na mě podívat při zápase, měli jsme spolu schůzku a líbilo se mi, co říkal. Jak chtějí hrát, jak vychovávají mládež, co pro hráče dělají, a jakou roli bych v týmu měl mít,“ popsal Deníku dvaadvacetiletý hokejista, co jej zaujalo. „Čekal jsem sice ještě na další nabídky, ale po zvážení jsem došel k tomu, že ta od Jukuritu byla nejlepší. Doufám, že se to potvrdí,“ dodal Stránský.
Jaké byly další možnosti?
Přímo jsem měl nabídku od Pelicans Lahti. Rozhodoval jsem se tak mezi nimi a Jukuritem. Byla tam i Lukko Rauma a Jyväskylä, kteří měli zájem přijet na zápas a poho᠆vořit si o tom, ale už to bylo v pozdějším čase a nechtěl jsem čekat. Navíc Jukurit už chtěl vědět, co a jak, znát moje rozhodnutí. Proto jsem to vzal.
V Raumě hrál v sezoně Lukáš Klok. Nelákal vás?
Volal jsem mu, ale netahal mě tam. Sám neví, jestli tam bude, teď to spíše vypadá, že ne, takže to nemělo vliv.
Je Finsko nejen po hokejové, ale i životní stránce zemí, kde jste chtěl být?
Chtěl jsem zkusit Skandinávii, jak se tam pracuje s mladými. O Finsku vím, že je to náročná liga. Je tam řada zkušených, ale i výborných hokejistů, jedni z nejlepších na světě, takže je to další stupínek, který ze mě může udělat lepšího hráče, abych se mohl posunout zase dál.
Pro klubový web jste řekl, že v Jukuritu se chcete dostat na úroveň NHL. Je to reálné?
Věřím, že ano. Že schopnosti na to mám, abych ještě zabojoval o NHL. Jsem stále mladý, navíc když jsem viděl, že Radim Zohorna podepsal v Pittsburghu přímo z extraligy, tak to nevidím vůbec špatně. I když je jasné, že on má hodně startů za reprezentaci, hrál za ni dobře, ale přece jen v extralize nebyl tak výrazný. Tím ho však nechci podceňovat, jen je vidět, že to možné je.
Radim Zohorna je motivace.
Určitě. Když vidíte, že v zámoří berou hráče i z extraligy, tak rozhodně.
Co od angažmá v třináctém celku uplynulé sezony nedokončené ligy čekáte?
Nejvyšší soutěž hrají pátou sezonu a ještě se nedostali do play-off, takže cíl je jasný.
Vaší výhodou může být fakt, že v klubu hraje český obránce Lukáš Galvas…
Už jsme si volali a psali. Je to fajn, protože ví, jak to v klubu funguje a zná město.
Věříte, že vám finský hokej bude vyhovovat?
Doufám, že ano. Je to hodně rychlý hokej, kombinační. Mohlo by mi to sedět.
Méně už asi jazyk.
Finové vždy uměli anglicky, všude jsem se domluvil, takže v tom problém nebude. Je ale jasné, že aspoň pár základních frází se v jejich řeči budu chtít naučit. Uvidíme.
close
info
Zdroj: Deník / Attila Racek
zoom_in
Když se vrátíme k posledním měsícům, tak už přebolelo zklamání, že jste po zásahu „vyšší moci“ nemohl s brněnskou Kometou bojovat o extraligový titul?
No, je to škoda, ale bohužel. Zdraví je přednější, takže se s tím nedá nic dělat. V hloubi duše jsem věřil, že by to s Kometou mohlo vyjít. I když jsme v základní části neměli dobré výsledky, tým byl hodně zkušený. Věřím, že by se na play-off stmelil a něco by se uhrálo. Je to škoda, ale už na to nemyslím.
Určitě jste vedle svých zápasů sledoval i Vítkovice a jejich boj o záchranu…
Samozřejmě. Znal jsem tam spoustu kluků, i trenéry, je to pořád můj klub, takže jsem jim fandil. Že se zachránili, mě pochopitelně těší, protože kdyby se spadlo, byl bych pod tím podepsaný i já. To by bylo nepříjemné. Od začátku jsem ale věděl, že se zachrání, to se stalo, takže jsem rád.
Vy jste do Komety odcházel za nešťastných okolností, kdy o vás majitel Aleš Pavlík na klubovém webu Vítkovic uvedl, že pro boj o záchranu potřebuje mít v týmu hráče ochotné bojovat, makat, dřít, nebát se dostat ránu. Jak to hodnotíte?
Nehodnotím to. Napsal to, já už na to zapomněl, byť ze začátku to mrzelo a nebylo to příjemné. Myslím si, že jsem v klubu odvedl nějakou práci a zasloužil bych trochu respektu, ale není to nic, kvůli čemu bych měl kolem sebe kopat. Je to hokej, byznys a tohle k tomu patří. Už to neřeším, je to minulost.
Sezona skončila na začátku března, dopřál jste si delší pauzu, nebo jste se začal brzy připravovat?
Začal jsem dřív. Měl jsem volno tři týdny, a když se pak mohlo trénovat aspoň po dvojicích, tak jsme s kondičním trenérem Radimem Poláškem do toho šli. Abychom se hýbali. Po otevření fitek jsme do toho vletěli víc a teď už jedeme naplno.
Dosud jste se připravoval většinou s týmem, jaké je to teď individuálně?
Právě s Radimem jsem už spolupracoval, když jsem byl v Kanadě v juniorce. Známe se, on ví, co potřebuju, v čem jsou mé nedostatky, takže v tom mám dobrou přípravu. Vždy jsem byl spokojený, takže jsem rád, že se můžeme chystat spolu.
