Jaké to bude být kapitánem hned od startu sezony?

Jak říkám, je to čest i zadostiučinění. Vím, že jsou věci, které musím pro tým, klub i sám pro sebe splňovat. Vím, do čeho jdu, už jsem to dělal. Hokej se hraje na ledě, takže v první řadě se musím starat o svůj výkon. Pak můžu řešit, kdo je, nebo není kapitán.

Je to i závazek?

Jak se to vezme. Samozřejmě, závazek je už jen to, že jdete hrát hokej. Jdete na led s tím, že musíte odevzdat maximum, ať už jste kapitán, nebo ne. Možná to roli hraje, ale já to beru tak, že svoji práci musím dělat naplno. K tomu jsem i kapitán. (usmívá se)

Jste poněkud horká hlava. Nemusíte se v debatách se sudími krotit?

Tak krotit… Jde o to, jaká ta debata je. Když potřebujete jen nějakou zpětnou vazbu, je to něco jiného, než když řešíte něco vážnějšího. Záleží na situaci.

Někdy trenéři dají „céčko“ horkokrevnému hráči, aby se trochu zklidnil. Je to váš případ?

Já si všímám sám sebe, neřeším lidi okolo, co a jak. Jsem Dominik Lakatoš, celý život dělám svoji práci. A jestli se ptáte, zda mě céčko zklidní, tak já budu pořád stejný. (usmívá se)

Za dobu, co jste ve Vítkovicích, byly kapitány osobnosti jako Jan Výtisk, Lukáš Krenželok, či Roman Polák. První dva jste zažil už v Liberci, kde jste získali mistrovský titul. Znamená to, že na ně teď navazujete?

Za těch osm nebo devět let, co jsem v extralize, jsem měl spoustu výborných kapitánů. Jak zmiňujete, ať už to byl ať to byl Honza Výtisk, Roman Polák, Lukáš Krenželok, nebo Branko Radivojevič. Učil jsem se od nich každý den, bylo to perfektní. Viděl jsem, jak se chovají v kabině, poznal jsem je jako kamarády. Měl jsem dobré učitele.

close Tisková konference HC Vítkovice Ridera před sezónou 2023/2024, 12. září 2023, Ostrava. info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Tisková konference HC Vítkovice Ridera před sezónou 2023/2024, 12. září 2023, Ostrava.

V Ostravě je nyní poněkud kosmopolitní tým, tvoří ho hráči řady národností. Jak se taková kabina řídí?

Musíte holt pořád mluvit dvěma jazyky. Nejdřív česky, pak v angličtině. Přitom pořád není čas, ještě funíte po třetině, a k tomu musíte mluvit pěti jazyky… (směje se) Ale všichni víme, co máme dělat. Jsme profesionálové, víme, co se po nás chce. Je normální bavit se anglicky. Tak zaběhlá věc, že už to musíme umět všichni.

Na jaře jste v play off vypadli v sedmém semifinále. Řešili jste to v šatně, navíc když pak vyšel najevo doping Hradce?

Samozřejmě jsme to řešili. Zklamání není to, že jsme vypadli, zklamání je jak. Je to o tom, že minulá sezona je už za námi, ale některé věci pořád bolí.

I s odstupem času?

Já jsem ještě mladý hráč, ale byli tady takoví, jako Lukáš Krenželok. Titul v extralize sice má, a všechno v lize dokázal, ale představte si, že byste ve čtyřiceti letech dřeli jako kůň, tělo vás nepředstavitelně bolí, až tak, že si to vůbec neumím představit, jak to ti starší borci dokázali, obětovali tomu celý život, a třeba neměli žádný úspěch. Najednou zjistíte, že vám utekla medaile, nebo boj o titul jenom kvůli tomu, že někdo jde za hranu morálních zásad, fair play a tak dále. To bych tady mohl mluvit do zítra.

Konala se konference mezi kluby, kde se řešily podpůrné prostředky. Jak to máte ve Vítkovicích?

Není co řešit. Každý jsme profesionál, a když něco nevím, zeptejte se fyzioterapeuta nebo doktora. On vám to řekne hned. Oni to vědí. Ti frajeři jsou na to vystudovaní, vědí, co mají dělat.