První kompletní sezonu točí hokejový obránce Marek Hrbas ve Vítkovicích. Čtyřiadvacetiletý odchovanec Plzně, který přišel do Ostravy v průběhu loňského ročníku extraligy ze Sparty, se podílel gólem v nedělním utkání 5. kola na vítězství 4:2 nad Pardubicemi.

„Nebylo to nic hezkého. Hlavně prvních deset minut jsme nehráli dobře a hned si k tomu něco řekli. Pro nás jsou to nesmírně důležité tři body,“ řekl Hrbas, jehož tým rozhodl o jejich zisku až v čase 59:40 gólem do prázdné branky.

Ve 25. minutě jste vrátil Vítkovicím vedení, branka na 2:1 byla výstavní. Taková „koule“ z bekhendu pod horní tyč se jen tak nevidí…

Ještě než jsem dostal puk, tak jsem viděl, že před brankou je volno. Všichni hráči byli na mantinelu a střed byl volný. Tak jsem si tam nabruslil. Chtěl jsem střílet bekhendem, ale že to až tak vyjde, to jsem nečekal. Nenapadlo mě, že to půjde úplně do vinklu.

Vstup do sezony vám i celému týmu vychází. Po pěti kolech máte deset bodů a patříte k nejlepším. Jaký z toho máte pocit?

Hodně dobrý. Hlavně já sám oproti minulému roku nepřemýšlím nad hokejem celý den. Netrápím se, když se něco nepovede nebo když nevyjde zápas. Snažím se si hru více užívat. Jsem uvolněnější než minulou sezonu.

Radoslav Tybor.
To byla dřina! Tříbodový Tybor uklidnil Vítkovice v power-play

Mluvíte o větší uvolněnosti. Máte na to nějaký recept?

Měl jsem nějaký rozhovor s tátou, s ním se hodně o hokeji bavím. Před sezonou jsme si něco řekli k tomu, jak bych mohl hrát. Táta mě nabádal, abych to tolik neřešil. Chtěl, abych měl čistou hlavu, zapomínal na to špatné a díval se dopředu. Ať si prý víc dovolím. Pomohlo mi to.

Váš otec je psycholog?

Hodně mi pomáhá, dává mi rady. Třeba se mi stávalo, že se mi nepovedlo střídání a nějakou dobu jsem to měl v hlavě. A pak se to přeneslo do zbytku zápasu. Hokej je moje láska, bez něj si život nedokážu představil, ale uvědomil jsem si taky s pomocí taťky, že jsou na světě důležitější věci.

Táta hrával hokej?

Jen do nějakých patnácti let, pak musel skončit kvůli zdraví. Ale hokej sleduje celý život. Hodně mi pomáhá, i když někdy to je překvapivě těžké. Kolikrát myslím, že jsem něco udělal dobře, no ale on mi řekne, že ne, a sundá mě. Rodiče mám v Plzni, takže to řešíme hodně na dálku, telefonicky.

radost, gól, Marcinko Tomáš
Vítkovice sestřelil hattrickem slovenský buldozer Marcinko