„Je to škoda,“ smutnil Klimek. Snížení vlilo do žil vítkovických hráčů novou krev, probrali se i zaskočení diváci a Kovář v českobudějovické brance se musel pořádně ohánět. „Po tom gólu jsme věřili, že to ještě můžeme otočit. Diváci začali bouřit, což nás ještě více nabudilo, a my do nich najednou bušili,“ vykládal Klimek.

Stejně jako několik jeho spoluhráčů, i čtyřiadvacetiletý forvard, který jako jeden z mála pamatuje loňské stříbro, měl na holi i vyrovnání, ale v rozhodující chvíli při přesilovce číhaje u levé tyče branku netrefil, když trochu podklouzl. To běžela 55. minuta.

„Parádně mě tam našel Srna (Trnka). Věděl jsem, že už stačí puk jen nasměrovat do branky. Měl jsem to zastavit a počkat si, místo toho jsem to úplně zbytečně střílel z jedničky. Kdybych to dal, bylo by to super,“ věděl Klimek. „Byli jsme blízko, ale nepovedlo se,“ klopil oči Klimek, který viděl jeden z důvodů porážky v nevydařeném začátku, kdy tým vlastně z první akce nešťastně inkasoval.

„Opařilo nás to. Oni začali aktivněji, první půlku zápasu byli lepší, naopak nás srážela oslabení. Proto jsme byli pod tlakem, oni na koni. Třetí třetinu jsme zahráli dobře, měli mnoho šancí, ale bohužel je nedokázali využít, nedali góly a už nestačili srovnat,“ litoval Klimek. „Je to 2:2, v pátek hrajeme zase doma a půjdeme do toho hned od začátku, ne jako poslední dva zápasy až od poloviny,“ dodal.