Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vítkovický Patrik Zdráhal: Snem zůstává NHL, ale na odchod nemyslím

/ROZHOVOR/ Hokejový útočník Patrik Zdráhal se vrací k MSJ, kritice, svým výkonům i vztahu s Davidem Pastrňákem. Zamýšlí se také nad svou budoucností, k níž mimo jiné také říká: Snem zůstává NHL, ale na odchod nemyslím. Prioritou je prosadit se do sestavy Vítkovic.

20.1.2015
SDÍLEJ:

Patrik Zdráhal zazářil na juniorském světovém šampionátu v Kanadě, kde patřil společně s Davidem Pastrňákem k nejlepším českým hráčům. Na šanci v sestavě Vítkovic ale po návratu zatím čeká marně.Foto: Petr Kotala

Na nedávno skončeném mistrovství světa hokejistů do 20 let toho z českého pohledu ke chvále moc nebylo. Jednou z výjimek, která zároveň mohla zaujmout zámořské odborníky, byl útočník Patrik Zdráhal. Střílel, dřel, bojoval, vymýšlel… Pral se s nepřízní osudu, což nejlépe dokumentoval v existenčním zápase s Ruskem, když se na vítězství 4:1 podílel dvěma góly.

Jeden z nejtalentovanějších produktů současného vítkovického hokeje pro Moravskoslezský deník přiznává, že bez úspěchu týmu nejsou individuální výkony podstatné.

„Skauti se stejně většinou dívají na lídry nejlepších týmů, kteří pomohou k zisku medaile," uvědomuje si Zdráhal, který zámořské prostředí dobře zná. Vždyť dvě sezony působil v kanadské juniorské lize QMJHL.

„Od našeho mužstva se určitě čekalo více. Bohužel jsme očekávání nenaplnili. Ale i tak to byl kvalitní turnaj, na kterém jsme posbírali hodně cenných zkušeností. Zároveň ale ukázal, že se máme pořád co učit," dodává v exkluzivní zpovědi devatenáctiletý forvard Vítkovic.

Proč český tým, který měl velké ambice, podle vás neuspěl?

Těžko se mi z pozice hráče o tom mluví. Kvalita v mužstvu určitě byla. Ani v partě nebyl problém. V rozhodujících chvílích jsme nehráli, jak se říká, srdcem. Prostě jsme do toho nedali všechno.

Jak je to možné? Přece jen, kde jinde byste měli předvést vše, co umíte, než na mistrovství světa? Navíc jste věděli, že cesta k úspěchu vede především přes enormní nasazení a bojovnost…

Zřejmě jsme si mysleli, že to půjde samo. Měli jsme hodně talentované mužstvo a doufali jsme, že právě talentem a šikovností je přehrajeme. Bohužel nestalo se tak. Na to, že bez srdce, bojovnosti a nasazení to nepůjde, jsme přišli pozdě. Je to pro nás poučení do budoucna.

PATRIK ZDRÁHALHokejový útočník Vítkovic

Narozen: 9. dubna 1995 
v Ostravě

Číslo dresu: 25

Přezdívka: Gigol, Zdrahy

Výška a váha: 183 cm a 82 kg

Držení hole: levé

Odchovanec: HC Vítkovice Steel

Předchozí kluby: Vítkovice (do 2012), Acadie-Bathurst Titan (QMJHL, 2012 2014), Rimouski Oceanic (QMJHL, 2013/2014)

Reprezentace: účastník MS „18" (2013) a „20" (2014 a 2015)

Úspěchy: dorostenecký mistr ČR 2012
V této sezoně odehrál v extralize 11 zápasů, ve kterých nebodoval.
Na MSJ se blýskl v pěti zápasech dvěma góly i asitencí a byl vyhlášen mezi nejlepší trojicí českých hráčů na šampionátu.

Nakonec právě Rusům jste nedali ve vzájemném zápase ani „čuchnout". Místo toho jste však selhali se Švýcarskem a hlavně ve čtvrtfinále se Slovenskem. Jak si to lze vysvětlit?

Ovlivnil nás už špatný vstup do turnaje. Se Švédy a Švýcary jsme nehráli, jak jsme si řekli. Naproti tomu duel s Rusy se nám opravdu povedl. Klaplo všechno, což jsme chtěli přenést i do čtvrtfinále. Místo toho jsme se ale vrátili tam, kde jsme byli v prvních dvou třech zápasech.

Mohlo hrát roli podcenění „slabších" celků z vaší strany?

Já si myslím, že ne. Hráli jsme podobně jako proti Švédsku, což nestačilo. I když… možná lehké podcenění jsme v hlavách měli. Nakonec jsme se ale naplno přesvědčili, že to tak v hokeji nejde.

Jak na tým působilo prohlášení trenérů před turnajem, že si jedete pro medaili, finále, ne-li dokonce titul mistrů světa?

Určitě tato slova v týmu každý z nás vnímal, což nám možná ve výsledku uškodilo. Asi jsme na to mysleli a potom v podvědomí měli, že vyhrávat bude snazší. Jak už jsem řekl, nedali jsme do hry srdce, bojovnost, nasazení… A výsledek je takový, jaký je.

Od výsledku se pak, ve vztahu k předtím vyhlášeným cílům, odvíjí hodnocení veřejnosti.

Jistě. Víme, jaká byla kritika během prvních tří zápasů i potom po turnaji. Je to škoda, protože jsme chtěli dokázat, že hokej hrát umíme a máme šanci po letech na MS uspět. Bohužel to dopadlo jinak.

V souvislosti s ostatními nevydařenými výsledky českého mužstva se člověku vkrádá myšlenka, zda Rusové zápas s vámi záměrně nevypustili. Aby v semifinále nenarazili na Kanadu, nýbrž na někoho z dvojice Česko Slovensko. Je to možné?

Rusové se pořád prali o druhé místo, aby ve čtvrtfinále hráli se Slováky. Takto narazili na Ameriku, která je v podstatě stejně silná jako Kanada. Nemyslím si, že by něco vypouštěli.

Po turnaji se na tým valila ostrá kritika. Byla oprávněná?

Záleží, jak se to vezme, a také jak od koho. Za co nás lidé mohou kritizovat, je fakt, že jsme neuhráli to, co se čekalo. Měli jsme v každém případě ukázat víc.Hodně se ale spekulovalo, zda to v týmu fungovalo tak, jak mělo.

Vztahy mezi trenéry a hráči byly v naprostém pořádku. Měli jsme videa, mítinky, věděli jsme, co máme hrát. Celý problém ale byl, že jsme nic z toho neplnili. Systém jsme měli, ale nezrealizovali jsme ho na ledě, tudíž hlavní vina za výsledek je na náš hráčích, nikoli na trenérovi.

A co hráči mezi sebou? Byly v mužstvu nějaké rozepře?

To si nemyslím. Možná… Ani bych se k tomu moc nechtěl vyjadřovat a rozebírat to. Já vesměs žádné problémy nezaznamenal.

Prakticky ihned po vypadnutí z šampionátu napsal otec vašeho spoluhráče Pavla Zachy na svůj web blog, ve kterém kritizoval postupy a metody Miroslava Přerosta z období před turnajem i po něm. Na to reagovali hráči a zastali se trenéra. Co si o tom myslíte?

Podle mého trenér za nic nemůže. Nevím, proč všichni kritizovali zrovna jej. Na ledě jsme byli my hráči. On nám zvolil systém, měli jsme k tomu videa, mítinky, přípravu a zbytek už byl na nás. Když se ale představy trenéra a celou přípravu nepodařilo na ledě realizovat, tak těžko můžete vyhrát. Pokud jde o konflikt, tak ten začal pan Zacha, se kterým jako hráči nesouhlasíme, a proto jsme se trenéra zastali. Vyjádřili jsme to tak, jak jsme to cítili.

To znamená, že s postojem, který veřejně deklaroval mimo jiné i váš spoluhráč z Vítkovic Lukáš Klok, souhlasíte?

Určitě, jak už jsem řekl. My byli na ledě a my tam byli od toho, abychom uhráli výsledek, se kterým bude spokojenost. A tudíž jsme za to i zodpovědní.

Jako každý rok, i tentokrát se po neúspěchu dvacítky mluví o způsobu výchovy mladých hokejistů, která také prochází velkou kritikou. Sám jste většinu své kariéry v tomto systému strávil. Můžete říct, jak je na tom český hokej na této úrovni?

Já jsem si ve Vítkovicích prošel většinou kategorií od přípravky až po mladší dorost , poté jsem odešel do Kanady. A na to, co jsem zde zažil, si určitě nemohu stěžovat. Vždy tu byl profesionální přístup, už v rámci akademie, jsou zde špičkoví trenéři. Nevím, jak je to v jiných klubech, ale ve Vítkovicích jsem nezaznamenal problém.

Máte také štěstí, že jste odchovanec klubu, jako jsou Vítkovice, a vyhnul jste se přestupu, to znamená také tzv. tabulkovému odstupnému.

(pokyvuje hlavou) To také. Jsem rád, že jsem mohl vyrůstat zrovna ve Vítkovicích.

Na každý pád vám se turnaj z osobního hlediska poměrně vyvedl, nemyslíte?

Musím říct, že jsem se od začátku cítil velmi dobře. Já jsem ale týmový hráč, a jako tým jsme neuspěli, tudíž se nekoukám, jak jsem hrál nebo nehrál, to není důležité. Podstatný je kolektiv a jeho úspěch, protože tím se dostáváte na vyšší úroveň jako jednotlivec. My ale neuspěli, takže bych sám sebe tolik neřešil.

Rozumím, ale na druhé straně na juniorském šampionátu byste se měli „prodat". Lépe řečeno předvést přítomným skautům a zástupcům klubů z celého světa, že jste ten pravý do jejich klubu. Tudíž když se ukážete, pak na výsledku týmu zase tolik záležet nemusí.

Určitě, ale skauti se většinou dívají jako první do řad nejlepších týmů turnaje, těch, které mají medaili. Takové hráče oni chtějí. Třeba minulý rok bylo z úspěšného týmu do osmnácti let draftováno pět nebo šest hráčů, jelikož byli vicemistry světa. Rozhodně jsem rád, že se mi turnaj osobně vydařil, ale nepřeceňuji to. Na prvním místě je vždy tým.

Právě nejvydařenější vystoupení českého týmu, zápas s Ruskem, jste označil jako své životní. Řekl byste to i dnes, s odstupem více než dvou týdnů?

Asi ano, protože se mi povedl zápas, ve kterém kdybychom prohráli, tak bychom šli do bojů o udržení. A to bych chtěl teprve vidět, co by se v Česku dělo, jak bychom to unesli. Určitě bych u toho označení „životní zápas" zůstal i nadále.

Jak se vám hrálo s Davidem Pastrňákem, se kterým jste nastupoval po většinu turnaje?

Spolu jsme hráli už v osmnáctce. Je to parádní hráč, takových asi mnoho nemáme a podle mě je to hráč s největším potenciálem u nás. Mám ho rád, na ledě i lidsky si rozumíme, takže doufám, že se mu bude dál dařit, jelikož kariéru začal skvěle. Moc mu fandím.

Co říkáte na to, jakým způsobem vletěl do NHL a zahájil tam kariéru?

No… klobouk dolů. Už jsme si psali, gratuloval jsem mu. Známe se dlouho, je to super kluk, tak snad bude v podobném duchu pokračovat dál.

A co vy sám? Měl jste po mistrovství světa nabídky ze zámoří či Evropy?

Teď ne, ale moc to neřeším. Ve Vítkovicích mám smlouvu na tři roky, takže se chci trvale dostat do extraligového týmu. Je jasné, že musím pořád tvrdě makat, protože konkurence mezi útočníky je pořád obrovská. Je jasné, že musím být i trpělivý a počkat si na svou šanci. V současnosti určitě přestup nijak neřeším.

Ve Vítkovicích však ani po návratu z MSJ překvapivě nehrajete. Dosud jste nastoupil k jedenácti extraligovým duelům.

Asi jsem ještě nepředvedl tolik, abych mohl být pravidelněji nominován k zápasům. Jak říkám, je tady konkurence, výborní útočníci, takže se musím více snažit, abych to změnil a do sestavy se dostal.

Naproti tomu vaši vrstevníci Lukáš Klok a Jan Štencel hrají.

Ano, třeba Honza už hraje třetí rok a výborně. Má zkušenosti, stabilní výkony, zaslouží si to. Je to pro mě motivace, protože i díky tomu věřím, že šance přijde, jen se o ni musím porvat.

Jako lehkou útěchu tak můžete brát alespoň fakt, že se daří juniorskému mužstvu, které suverénně vládne extralize…

Myslím, že máme výborný tým. Já odehrál asi jen deset zápasů, ale daří se. Jen to potvrzuje fakt, že mládež je ve Vítkovicích na vysoké úrovni a pracuje se zde s ní skvěle.

Po dorosteneckém titulu, který máte z roku 2012, byste mohl vybojovat i ten juniorský.

Doufám, že se nám to povede. Teprve ale uvidím, kde budu hrát. Třeba si vybojuji místo v „áčku". Play-off bych měl ale za juniorku absolvovat, ještě chodím pomáhat Havířovu do první ligy. Uvidíme, jak to bude.

Krátce jsme se vašich plánů dotkli, prioritou je se prosadit ve Vítkovicích, ale co dlouhodobější budoucnost? Uvažoval jste nad ní?

Určitě bych se jednou chtěl dostat do soutěží, jako je NHL či KHL. To jsou mé sny a cíle do budoucna. Věřím, že se od výkonů ve Vítkovicích odrazím k dalšímu angažmá, které bude zase o něco výš.

Co třeba návrat do Kanady? Jak vůbec hodnotíte své působení v QMJHL?

Návrat nyní neplánuji. Nejen do hokejového života mi to ale dalo strašně moc. Je to něco, na co se nedá zapomenout, zkušenost k nezaplacení. Jste sám, musíte se umět o sebe postarat… Hokejově je ta soutěž na vysoké úrovni, lidé to tam prožívají. Atmosféra jako u nás v extralize, úroveň hokeje je asi stejná, jako je tady první liga. Nedá se to ale moc srovnávat, v zámoří je hokej jiný než v Evropě.

Když zavzpomínáte hrál jste v týmu s někým dnes již známým, kdo už je v NHL?

V mém týmu ani ne, ale hrál jsem proti Nathanu McKinnonovi a (Jonathanu) Drouinovi, což byla dvojice z Halifaxu, proti které se opravdu těžko hrálo (smích). Párkrát jsme schytali debakl, ale jednou se nám podařilo je porazit. Potom tam pak byl (Nikita) Kucherov, který teď hraje v Tampa Bay. (dál přemýšlí) Asi hlavně ti tři. To byly hvězdy soutěže, když jsem tam byl, a potom vylétly do NHL.

Při rozhovoru s hokejistou se nabízí otázka blížícího se mistrovství světa v Praze a Ostravě, které zde bude v květnu. Hodláte jej navštívit?

Rád bych se přišel podívat na pár zápasů. Ať už v Ostravě, kde budou Slováci, Rusové, Finové, USA, což bude velmi zajímavé, a jestli bude možnost, tak bych chtěl zajet kouknout i do Prahy na český tým. Uvidím podle času.

Za čtyři roky se zřejmě bude hrát vedle na Slovensku. Na tomto (skoro) domácím šampionátu byste už mohl hrát, co myslíte?

(směje se) Bylo by to pěkné, ale v tuto chvíli to je hodně velký sen. Radši zůstávám nohama na zemi a uvidíme, co bude. Hlavně musím dobře hrát, potom můžu takto přemýšlet.

Autor: David Hekele

20.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volby 2017 v Ostravě. Na fotografii Lubomír Zaorálek, který přijel volit do Základní školy Jana Šoupala v Ostravě-Porubě.
14

OBRAZEM: Lídři krajské kandidátky ANO a ČSSD odvolili v pátek

Utkání 1. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - Aukro Berani Zlín, 8. září v Ostravě.

Špatná zpráva pro Vítkovice! Dej bude chybět až tři měsíce

Manželé Stromští: Volby vnímáme jako občanskou povinnost

Parlamentní volby odstartovaly v pátek ve 14 hodin. Ve Štěpánkovicích u toho nechyběl ani žokej Marek Stromský se svou manželkou Janou.  

Obránce Baníku Šindelář: Jaký je recept na Sigmu? Totální nasazení a důraz

/ROZHOVOR/ Stopera fotbalového Baníku Ostrava Martina Šindeláře čeká v pátek večer souboj proti nedávným spoluhráčům.

AKTUALIZUJEME

Havarované auto vjelo do kolejiště, tramvaje do Poruby neprojely

Dopravní komplikace způsobila v Ostravě nehoda dvou osobních automobilů na ulici 28. října v úseku nad Vodárnou.

FOTO: Ocel na připomínku obětí. Památníku požehnal i kněz z porubské farnosti

Materiál k výrobě pušek a tanků použili architekti David Kotek a Petr Kundrát k připomenutí obětí obou světových válek v Porubě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení