„Hráči ke mně mají důvěru. Když se mě na cokoli zeptají, tak jim poradím, hledám dobrá slova a spíše je chválím. Na kritiku jsou trenéři," řekl v rozhovoru pro Deník Vladimír Vůjtek, který v úterý vedl Ostravany ve švýcarském Fribourgu společně s Pavlem Trnkou v odvetě čtvrtfinále Ligy mistrů.

Když vezmete současné Vítkovice, na co podle vás mají?

Hlavně vidím v týmu perspektivu. Začátek sezony velmi ovlivnil stav kádru, měli jsme opravdu mnoho zraněných. Přečkali jsme to ale se ctí. Hráči s trenéry to mají víc než slušně rozjeté. Každopádně to chce, aby se už stabilizovala sestava a hrálo se v kompletu. Ten duch v mužstvu je velice dobrý a podle mého má na to, aby tým hrál spíše v horní polovině tabulky.

Jako konzultant trenérů jste byl dlouho v pozadí, teď je vás více vidět i slyšet…

Ze začátku jsem se moc nechtěl angažovat, bylo to opravdu jen okrajové. Postupně se to ale vyvinulo. Více jsem spolupracoval s trenéry, detailně rozebíráme jak odehrané zápasy, tak ty, které nás čekají. Do sestavy a taktiky jim nekecám, je to jejich pravomoc. Já spíše dávám návrhy, bavíme se o určitých stylech. K tomu si své řeknu.

Fanoušci už vás mohli dokonce vidět na střídačce…

Začalo to v Třinci. Celkově jsem už byl na střídačce čtyřikrát. Teď ve Fribourgu jsem dělal, jak já rád říkám, náhradníka za Kubu Petra, který do Švýcarska neletěl, protože ho čeká s dvacítkou mistrovství světa. Na střídačce je to přece jen lepší. Jsem hráčům blíž, což je důležité. I oni si totiž potřebují zvyknout a být v dobré pohodě. Navíc z tribuny toho není tolik vidět, a hlavně slyšet. Na střídačce budu ještě na následujících pět ligových zápasů.

Hráči z vás mají velký respekt, s vámi v zádech působí odhodlaněji, sebevědoměji. To musí být příjemné…

Přece jen jsem nějakou dobu odtrénoval, starší kluky znám všechny, mladé taky rychle poznávám. Mají ke mně důvěru. Když se vyskytne problém hokejového rázu, sami se přijdou zeptat a je jedno, jestli se jim něco povedlo, nebo naopak nepovedlo. Z mého pohledu je to dobrá spolupráce. Je skvělé, že nejsem jejich nadřízený. Když se mě na cokoli zeptají, tak jim poradím, hledám dobrá slova a spíše je chválím. Na kritiku jsou trenéři.

Vaše další setrvání ve Vítkovicích vidíte jak?

Hned na začátku spolupráce jsme se domluvili s prezidentem Alešem Pavlíkem na tom, že dokud to bude oběma stranám vyhovovat, budu u týmu. Já ani nemám smlouvu na dobu určitou, je otevřená. Je to jednoduché. Když nám to přestane fungovat, podáme si ruce, řekneme si: bylo to fajn, a půjdeme si každý vlastní cestou.

Ještě poslední věc. Máte za sebou odvetu čtvrtfinále Ligy mistrů ve švýcarském Fribourgu. Jaké vzpomínky se vám jako první na tuto zemi vybaví?

Naposledy jsem byl ve Švýcarsku jako trenér slovenského národního mužstva. Třikrát jsme hráli ve městě Arosa přípravný turnaj. Je to krásné horské středisko, sice mají starý zimák, ale okolí je perfektní. Vždy tam bylo takové to pravé zimní počasí, mezi minus deseti až minus dvaceti stupni. Rád na to vzpomínám.