Před dvěma lety se mu zastavil svět. Na farmě během utkání proti domácímu týmu Boston Providence bojoval v lednu 2009 o návrat do NHL, kde předtím hájil barvy „Ďáblů“ z New Jersey, když při jednom ze soubojů s Johnny Boychukem utrpěl otevřenou zlomeninu holenní a lýtkové kosti. Pětadvacetiletému útočníkovi Petru Vránovi hrozilo, že už se na brusle nikdy nepostaví.

„Doktoři byli nejistí. Nebyli schopni mi ani říct, jestli se budu moci k hokeji někdy vrátit,“ vzpomíná na krušné chvíle Vrána, který se po desetiměsíční pauze dokázal vrátit na led, dohodl se s Vítkovicemi, kde teď točí svou druhou sezonu.

Vraťme se na přelom roku 2008 a 2009. Konečně jste se prokousal do NHL, v týmu New Jersey Devils dokonce vstřelil svůj premiérový gól, ale přišel šok. Těžké zranění nohy a trpký konec v zámoří…
Po šestnácti zápasech mě poslali na farmu, na kondiční zápasy, protože jsem asi nehrál podle jejich představ a ani já nebyl spokojený. Času na ledě jsem moc nedostával. Pracovalo se na výměně do jiného klubu. Osudný moment se stal při zápase s domácím týmem Boston Providence. Jel jsem podél mantinelu a dojížděl puk. Obránce do mě najel, ztratil jsem balanc, a protože jsem ho zrovna objížděl a byl na jedné noze, tak jsem zády
v plné rychlosti vrazil do mantinelu a nechal nohu za sebou. Byl to krkolomný pád, proto jsem se soustředil hlavně na to, abych si neudělal něco s páteří. V hlavě jsem měl jedinou myšlenku: abych dopadl dobře na záda, a ne na krk nebo na hlavu. Bohužel nohu už jsem nebyl schopný kontrolovat, tak jsem si ji přirazil.

Předpokládám, že jak to tak u takových střetů bývá, nikdo vyloučený nebyl…
Nevím, jestli to byl faul, video jsem nikdy neviděl, a abych pravdu řekl, ani jsem se po něm nepídil. Jestli to bylo nedovolené bránění? Těžko se to posuzuje. Třeba to byla jen nešťastná náhoda. Já vlastně ani nevím, co se pak dělo, jestli byl vyloučen a jak ten zápas dopadl. Byla to pořádná rána. Hned mě odvezli do nemocnice. Poté, co se mi to stalo, jsem ani netušil, co se mnou bude. Doktoři byli nejistí. Nebyli schopni mi ani říct, jestli se budu moci k hokeji někdy vrátit.

Všude kolem nás pořád někdo naříká, že má smůlu, že ho potkal pořádný pech. Vy byste o tom mohl vyprávět…
Nejhorší na tom bylo, že se mi to nestalo v NHL, to bych nějak překousl, ale na farmě, když jsem bojoval o návrat. To bylo nejsmutnější. Honilo se mi hlavou hodně černých myšlenek. Aby toho nebylo dost, stalo se to v době svátků, někdy po Vánocích. To byl takový dodatečný dárek pod stromeček. Ukončení zámořské štace. I to léčení bylo strašně zdlouhavé. Pořád se mi to nehojilo.

Osud vám nepřál, ale vy jste se s ním popral a vrátil se na led….
Trvalo mi to deset měsíců, ty byly asi nejdelší v mém dosavadním životě. Vzpomínám, že první čtyři měsíce jsem nemohl dělat vůbec nic, postupně se z toho dostával, což se nakonec podařilo. Nejsem ještě stoprocentní, to asi ani nikdy nebudu, ale vrátil jsem se na určitou úroveň a to je hlavní. Je to dva roky, co je to za mnou. Nedělám z toho tragédii, beru to jako součást mého života. Vím, že nejsem sám, komu se to stalo. Potkalo to spoustu kluků, a taky hrají dál, bojují.

Vrací se vám někdy ten střet, nebo jste ho už nadobro vytěsnil z mysli?
Lhal bych, kdybych řekl, že si na to občas nevzpomenu. Jsou chvíle, kdy se mi to vrací. Člověk si uvědomí, že se to stalo během sekundy a bylo po nadějích. Nejčastěji si na to vzpomenu v době, kdy se noha ozve a trochu bolí.

Když jdete do podobného souboje, nepřistihnete se, že tam nevletíte na krev? Může to být v podvědomí…
Stávalo se mi to loni, teď už na to nemyslím. Odtrénoval jsem celou letní přípravu, připravený byl na tuto sezonu tak, jako jsem vždy býval. Před minulou sezonou to bylo jiné, do hry jsem šel vlastně bez přípravy, ještě nebyl úplně fit, ani noha nebyla jako teď. Letos mě to už netrápí. Navíc pokaždé, když jdu někomu do těla, nebo projíždím kolem mantinelu a měl bych na to myslet, to bych se zbláznil.

Pojďme k Vítkovicím. V Ostravě točíte druhou sezonu a rozhodně si nemůžete stěžovat. První sezona stříbro, teď jste taky kousíček od medaile…
Těší mě to. Bavili jsme se s kluky, že je to úspěch. I já to tak vnímám. Vždycky je lepší, když se po návratu člověku daří. Loni finále, letos semifinále… Jak z hlediska celého týmu, tak osobního můžu být spokojený.

Letos se to od vás nečekalo, že půjdete tak daleko. Někteří „experti“ říkali, že se nedostanete ani do play off. Taky vás to muselo příjemně překvapit…
Na začátku sezony určitě nikdo nečekal, že budeme tak vysoko. Po tom, co jsme během sezony předváděli a jaké měli výsledky, začala spousta lidí najednou věřit tomu, že můžeme něčeho dosáhnout a udělat nějaký výsledek. A podívejte. Jsme v semifinále a ještě nekončíme. Kdyby nám to někdo řekl na začátku sezony, tak bychom mu nevěřili. Jsme tam a uvidíme, jak to půjde dál.

Pardubický obránce Aleš Píša říkal, že jdou raději na vás než na Třinec. Prý jste techničtější a ne tak důrazní jako Třinec. Co byste mu vzkázal?
Že mu ukážeme naši technickou hru (smích). Nemyslím si, že bychom byli méně důrazní než Třinec a vlastně ani Pardubice. Když jsem o tom přemýšlel, s kým bych raději hrál, tak mi vyšly Pardubice, proto jsem taky držel palce Slavii, která to nakonec v Liberci zvládla. Proč? Bude to podle mého hokejovější série. Ano, Pardubice s námi mají lepší bilanci, do toho to loňské finále prohrané 0:4 na zápasy. Jedno vím jistě. Budeme dělat všechno pro to, abychom jim ukázali, že nejsme tak přijatelný soupeř, jak si myslí.

PETR VRÁNA

Narozen: 29. března 1985 ve Šternberku (25 let)

Přezdívka: Havran

Výška/váha: 176 cm/ 70 kg

Držení hole: levá

Post: útočník (centr)

Odchovanec: Šternberk

Kariéra: HC Olomouc (1999 až 2001, extraliga U18), HC Havířov Panthers (2001 až 2002, extraliga), Halifax Mooseheads (2002 až 2005, QMJHL),
Albany River Rats (2005/2006, AHL), Lowell Devils (2006 až 2008, AHL), New Jersey Devils (2008/2009, NHL), Lowell Devils (2008/2009, AHL), HC Vítkovice Steel (2009 až ?)

Draftován: 2003 New Jersey Devils (42. místo)

Reprezentace: Česko, účastník juniorského MS v roce 2005 (bronz)

Letošní bilance v extralize: 48 zápasů, 16 gólů, 15 asistencí (ve statistice +/– má +18, společně s obráncem Markem Malíkem nejvíce z týmu)

Zajímavost: Svůj jediný gól v NHL dal bývalý hráč New Jersey Devils 18. října 2008 v utkání proti Washingtonu. Asistoval mu u něj Patrik Eliáš.