V jeho očích by to byl triumf 10:0 nad zítřejším soupeřem Ostravanů pražskou Spartou. O tom známý bavič zpívá ve své nejnovější písni Vítkovický sen, na kterou se můžete podívat ZDE.

Co vás vedlo k vytvoření Vítkovického snu?

Pár dní před vydáním jsem měl sólový koncert v Heligonce, na který přišli čtyři hokejisté Olesz, Schleiss, Lev, Szturc. Koncert se líbil, užili jsme si ho a od kluků jsem dostal Rosťův podepsaný dres. Tak jsem si řekl, že udělám píseň o tom, kéž by jednou vyhráli deset nula a Sparta jela s naklepaným zadkem domů.

To zní zajímavě…

Jiří Krhut poskytl Deníku rozhovor dne 19. prosince 2018 v Ostravě.Hlavně mě ale baví ukázat, jak hokej může být někdy v podstatě legrační. Vždy se snažím, aby v lidech něco z toho zůstalo, aby si to zapamatovali. A úryvky z Vítkovického snu jsem dokonce slyšel nedávno na hokeji. Je třeba si tam najít humor a lidem dokázat, že s ním na něj lze nahlížet a není důvod se rozčilovat.

To v posledních týdnech pro fandy Vítkovic neplatí, viďte?

Ano, i já jsem z výsledků rozpačitý a ptám se, čím to je. Na druhé straně lidi se ozvou, když se nedaří. Když šest sedm zápasů po sobě vyhráli, měli stejně bodů jako první Liberec s Třincem, nikdo nepsal, jaký jsou skvělý tým s výborným trenérem. Všichni to berou jako samozřejmost. Když to pak nejde, tak každý mudruje. A to platí ve všem, nejen v hokeji.

Jaký měl Vítkovický sen dosud ohlas?

Písničku mám zveřejněnou na svém oficiálním facebookovém profilu, kde měla hodně sdílení a komentářů., z nichž některé mě potěšily i pobavily.

Poznávají vás díky tomu nyní lidé na tribunách Ostravar Arény?

Jo, sem tam někdo přijde a řekne, že je to super píseň, a jestli by se se mnou nemohl vyfotit. Samozřejmě že mě to potěší, já to beru jako součást toho, co dělám, protože jdu s kůží i svým obličejem na trh, a pokud to lidem udělá radost, je to v pořádku.

Vnímáte tedy Spartu jako největšího rivala Vítkovic?

Ne, za toho považuju Třinec. Spartu ale beru jako silnou, protože jde o mužstvo z hlavního města České republiky. A většinou právě tyto kluby jsou pro ostatní terčem nebo metou, na kterou se chtějí vytáhnout. Navíc když si řeknete „Sparta“, tak to zní bojově. Prostě silněji než zdolat Třinec, Mladou Boleslav nebo třeba Pardubice. Bez urážky. Jak říkám, je jednoduše velká výzva naklepat jí zadek. Ale trochu odbočím.

Povídejte…

Poprvé v životě jsem nedávno byl ve Werk Areně. Znal jsem pouze atmosféru haly ve Vítkovicích, jejíž velkou část tvoří rodiče se svými dětmi. A to se mi líbí. Naproti tomu v Třinci je aréna postavena trochu jinak, je to větší kotel a člověk se tam cítí být opravdu vtažen do hry. A také cítí tvrdý železárenský hokej a rivalitu. Porazit Třinec je pro mě silnější než porazit Spartu, ale v písničce to nezní tak dobře. (úsměv) Ale v básničce Párty u Olesza jsem zmínil oba mančafty.

Jak to podle vás zítra dopadne?

Je mi líto, že tam zrovna nebudu moci být, protože s Jarkem Nohavicou hrajeme kabaret, takže to budu sledovat on-line i v zákulisí. Já si myslím, že vyhrajeme 3:1.

Co se vybaví jako první, když se řekne Vítkovice? Černík!

Fakt, že zítra půjde dres Františka Černíka pod strop Ostravar Arény, Jiřího Krhuta těší.

„S tátou jsem chodil na Kotas a pro mou generaci je František Černík ten a to nechci nikomu křivdit, kdo se mi vybaví první, když se řekne Vítkovice,“ přiznává. Rodinu bývalého útočníka a funkcionáře zná Krhut dobře.

František Černíkv při rozhovoru pro Deník, prosinec 2018.

„Pan Černík byl kdysi učněm mého otce na praxi ve Vítkovických železárnách, já jsem potom strávil s jeho synem Michalem v jedné třídě čtyři roky na gymnáziu,“ popisuje Krhut. Navíc přidává zajímavou příhodu.

„V den, kdy jsem maturoval, jsem na Baníku vyhrál zájezd do Španělska. Prostě vylosovali můj lístek z asi pěti tisíc. Přišel jsem do školy a Michal Černík, který hrál basketbal, trefil v nějaké soutěži koš z půlky a také vyhrál zájezd do Španělska. To byla legrace, že to v jeden den nám takto vyšlo,“ vzpomíná Krhut.