V roce 1993 se brány stadionu pro hokej uzavřely úplně. Opuštěný u frekventované křižovatky zůstal do roku 2003, pak padlo definitivní rozhodnutí a během zimy 2003/2004 byl srovnán se zemí.

Na slavný stadion s nostalgií a velice rád vzpomíná útočník a pozdější trenér Miroslav Fryčer. Ten svůj vřelý vztah k ostravskému „zimáku“ vyjádřil nádhernou pasáží ve své knize Můj divoký hokejový život:

„Zimní stadion Josefa Kotase stál kousek od Stodolní a zvenku vypadal jako tovární hala. Měl kapacitu deset tisíc diváků, ale myslím, že při našich největších zápasech se na tribuny vtěsnala ještě tisícovka navíc,“ řekl Fryčer.

Budovy odborné školy v Kunčicích chátraly a zely prázdnotou takřka pět let.
Učiliště v Kunčicích dostává druhou šanci. Místo bourání přichází rekonstrukce

Když jsme šli na dopolední rozbruslení, vídali jsme, jak chlapi, co právě vyfárali, už stojí u pokladen frontu na lístky. Někdy bylo těžké se hodinu a půl před utkáním probít dovnitř. Kotas byl stará stodola, ale při zápasech panovala úžasná atmosféra. Takovou jsem jinde nezažil,“ dodal Fryčer.

Další, kdo zavzpomínal, byl Ladislav Svozil, který se v roce 1981 podílel coby nejproduktivnější hráč Vítkovic na posledním mistrovském titulu.

Legendární zimní stadion Josefa Kotase oslavil v sobotu 28. října 2017 70. výročí svého otevření. Zdroj: Archiv

„Starý Kotas měl svou atmosféru. Tehdy tam byli lidi naučení chodit. Sezony předtím, když se zápasy střídaly na Kotasu a v Paláci, tak na Kotas chodilo více lidí. Nevím proč. Když jsme hrávali v Paláci, tak přišly s bídou tři tisíce diváků, ale když se hrálo na Kotasu, tak minimálně kolem těch pěti nebo šesti tisíc skoro vždy přišlo,“ vykládal Svozil.

„Možná to bylo dostupností hromadné dopravy do centra města. Když na Kotasu lidi přišli, zařvali a zadupali do těch dřevěných desek na tribunách, tak tam byla výborná atmosféra a hostující mužstva sem jezdila nerada,“ podotkl Svozil.

A jaké bylo vítězné loučení s Kotasem v sezoně 1987/1988 po návratu do první ligy? „Velká radost, úleva, že se nám to podařilo,“ doplnil.

Na „Kotas“ rád vzpomíná také vítkovický odchovanec, dlouholetý hráč NHL a olympijský vítěz z Nagana 1998 Richard Šmehlík. „Vždy se mi tam hrálo velmi dobře. Na starém zimáku to bylo skvělé. Tam jsem začínal, dokonce ve druhé lize, ale pak ty první zápasy v lize… Fanoušci tam byli blíž a i to kluziště bylo trošku menší. Ta atmosféra byla hokejovější,“ uzavřel Šmehlík. (jaz, noh)

Veřejné projednávání stavby prodloužené Rudné.
Debata k prodloužené Rudné: Ukažte nám Richtára! Pojďme do ulic, volali Porubané