A společně se svými spoluhráči se bude snažit vzkřísit někdejší slávu druhého největšího ostravského klubu. Na ledě jej v prvním soutěžním utkání mohou všichni fanoušci nejrychlejší kolektivní hry vidět už dnes od 17 hodin v souboji s prostějovskými Jestřáby.

Větší část rozhovoru s jedním z nejzkušenějších porubských hokejistů vznikala ještě v době před leteckou havárií v Rusku, při níž zhasly životy drtivé většiny týmu Lokomotivu Jaroslavľ, včetně tří českých reprezentantů. Mezi nimi byl i jeho někdejší spoluhráč Jan Marek. „Strašně těžce se mi pro to, co se stalo, hledají nějaká slova. Kvůli Honzovi Markovi je pro mě osobně ta tragédie ještě o to bolestnější,“ vypověděl do telefonu Pavel Zdráhal zastřeným hlasem.

Jste na prahu nové hokejové sezony. Co od ní vy sám očekáváte?

Věřte mi, že je to teď složité, oprostit se od té tragédie, která se v Jaroslavli stala. Ale pokusím se o to… Co od té nastávající sezony očekávám? To je prozatím asi nejen pro mě dost těžká otázka. V tuhle chvíli totiž nedokážu ohodnotit sílu našeho mužstva. Jasně, máme tady pár starších a zkušených hráčů, ale na druhé straně je v Porubě spousta mladíků, kteří musejí dostat prostor pro to, aby ukázali, co v nich je. Rozhodně to nebude tak, že na ledě budeme jen my „staří“ a mladí se na nás budou jen dívat. I proto říkám, že je to z mého pohledu s velkým otazníkem, třeba i kvůli tomu, že jsem tuhle ligu ještě sám nehrál a zatím ji nedokážu ocenit.

Na soupisce Poruby jsou mnozí hráči narozeni okolo roku 1990, takže nejen vy byste klidně mohl být jejich tátou. Jaké to je, hrát s tak mladými hokejisty?

(úsměv) Ale my jsme tady od toho, abychom těm mladým klukům pomohli, abychom je vytáhli. Oni jsou na tom určitě perfektně fyzicky, bruslařsky, prozatím jim však chybí zkušenosti, klid v rozehrávce, být si jistější na puku. A v tom bychom jim právě asi mohli pomoct. Samozřejmě je jasné, že jim naopak třeba v rychlosti konkurovat nedokážeme, a tohle bude taky potřeba skloubit a sehrát se. Aby byl mladý hráč schopný využít přednosti toho staršího, ale i opačně. Ale i u téhle odpovědi bych si nechal tak trochu otazník, uvidíme po pátém šestém kole, třeba toho pak budu schopný říct více. Jedna věc je však v týmu hodně důležitá – aby mladý kluk respektoval toho staršího. Aby se od něj chtěl něco přiučit. Pokora je hodně důležitá.

Kvůli tomu si vás koneckonců trenér Vavrečka asi i přivedl…

Asi to nějak tak bude. A zatím to tak i vypadá. Jednotlivé pětky jsou promíchané. Možná snad v přesilovkách je to trošku postavené jakoby na ty „staré“. Ale i to se časem může měnit.

V létě jste oslavil čtyřicáté narozeniny. Kde člověk bere v takovém věku ještě vůbec motivaci trávit hodiny na ledě a v posilovně?

No, už je toho čím dál méně. Ale taky chci podotknout, že mám kluka, který momentálně působí ve vítkovické juniorce. A i jemu zatím ještě pořád chci ukázat, že hokej se dá hrát i ve čtyřiceti letech. Jasně, byla doba, kdy jsem ho po zápasech kritizoval a on mě třeba chválil. Dneska už mě však těžko za něco pochválí a ani já na něho nějakou extra kritiku nemám. Určitě tam je něco takového, že mám chuť mu ukázat, že hokej chci hrát, že ho mám rád. To je jedna z věcí, které mě motivují. Taky mi přišla vhod nabídka ze „Sarezy“, kde to mám kousek. Je tady zázemí, parta správných lidí a já teď jen doufám, že to bude všechno fungovat. Abych řekl pravdu, v tomhle věku jsem už někam daleko jít nechtěl.

A byla ještě i jiná možnost?

Zvažoval jsem sice ještě Polsko, ale to nevyšlo, takže jsem se celkem brzy rozhodl pro tuhle variantu. I proto, abych měl svého kluka na očích, pod dohledem. Je teď totiž v takových těch telecích letech. Ale taky je pravda, že ve čtyřiceti těch nabídek už přece jen ubývá. Navíc tady na severu Moravy I. liga momentálně není. A Šumperk nebo Olomouc to staví spíš na vlastních starších hráčích, ale častěji sáhnou po mladších nadějích.

Jak dlouho hokej ještě vlastně chcete hrát?

Nevím, nechci říkat něco, co bych měl brát zpátky. Už před touto sezonou jsem si řekl, že kdyby se už nic neobjevilo, tak bych skončil. Ale na druhé straně pracovních nabídek, které by mě nějak moc uspokojovaly, prozatím hodně taky zrovna dvakrát nemám. Takže momentálně to skloubit můžu. Ovšem kdyby se něco i v průběhu sezony podařilo rozjet – třeba v podnikání nebo nějaká solidní práce –, pak by asi hokej pomalu šel do pryč. Ale stále platí to, že hokej mám pořád hodně rád, a pokud jsem zdravý, nějakým způsobem na to mám a je o mě zájem, proč bych končil…

Už v přípravě jste se na ledě potkával se starými známými. Utrousili jste mezi sebou něco v tom smyslu: Co tu ještě děláš? nebo Proč už nejsi v bačkorách?

Ale tak jasně, že když se na ledě potkáme, určitě nějaký ten „štípek“ vyskočí. Je to vzájemné a tak to má být. Vždyť se potkávám s Mírou Javínem nebo třeba s Davidem Moravcem. Ale jinak je to sranda. I když v zápasech jde o hru a je potřeba jít do toho naplno. A v té hře se zkrátka někdy stane, že kamarád-nekamarád se občas do toho zarve naplno. Jedno však, myslím, můžu říct i za ostatní zkušenější kluky – určitě se navzájem bereme a nehrozí od nikoho nějaký zákeřný zákrok zezadu. A já ani nepředpokládám, že bych něco podobného od nich mohl očekávat.

A co když narazíte na mladého ambiciózního hráče, který má chuť si na vás zchladit žáhu?

Samozřejmě člověk musí být pořád na pozoru a nemůže jít k mantinelu na půl plynu. To sice platí i o těch starších, ale je fakt, že když tam vidím někoho mladého, tak se musím zapřít. Je to těžké, já mám výhodu ve zkušenostech, on zase třeba ve fyzičce. Zkrátka se s tím musím srovnat. Není to sranda, ale člověk musí něco snést. Musí umět ránu i přijmout. Jestliže to nedokáže, ani tuhle soutěž hrát nemůže.

V sobotu vás čeká první ostrý zápas s Prostějovem. Víte už teď, pár dnů před prvním buly, o Jestřábech něco bližšího?

Abych řekl pravdu, tak ne. Já druhou ligu nějak moc neznám. Snad jen z toho, co jsme teď sehráli v přípravě. Takže bych mohl říct, že Karviná má šikovné mužstvo, Havířov mě zas překvapil bruslením. Ale v Prostějově znám jen pár kluků. Myslím si však, že určitě špatné mužstvo mít nebudou, a proto nám povinnost velí jít do zápasu sice s respektem, ale samozřejmě s touhou bodovat. Ovšem až na ledě poznáme, jestli na Prostějov v tuhle chvíli máme, nebo ne.

S čím byste byl v průběhu a po konci sezony spokojený?

Tak asi samozřejmě ze příček zajišťujících play off. Jsem však soudný a vím, že na úplně nejčelnější příčky momentálně asi nemáme. Ale v play off věřím. Třeba i kvůli té tradici, která tady v Porubě s hokejem byla. Byl bych rád, aby se lidé přišli podívat na ten předchozí typický patriotismus. A taky doufám, že se naše hra bude divákům líbit a že se na zimák budou vracet. Protože hrát před prázdnými tribunami a ochozy by asi pro nikoho smysl nemělo.

Pavel Zdráhal, hokejový útočník

Narozen: 20. července 1971

Výška/váha: 190 cm/96 kg

Držení hole: pravé

Kariéra: Vítkovice, Dukla Jihlava, VTJ Tábor, Havířov, Karviná, Opava, Olomouc, Zlín, Litvínov, Třinec, Ústí nad Labem, Anglet Hormadi (Francie), Vsetín, Mladá Boleslav, Sparta Praha, Šumperk, Jastrzebie (Polsko), Villard de Lans (Francie), Písek.

Zajímavost: Jeho syn Patrik Zdráhal (16) hájící barvy HC Vítkovice Steel patří v kádru juniorského týmu mezi nejmladší hráče a na rozdíl od táty má levé držení hole.