Vy jste míval zranění spíše v dolní oblasti těla, že?

Ne to ne. Sice se to neřešilo operací, ale už jsem s tím ramenem měl problém, k tomu i zlomeniny v ruce. Bohužel, ale ke sportu to patří. Někdo je k tomu více náchylný, někoho to míjí celou kariéru.

Z vašich slov lze vyčíst, že vše jde podle předpokladů…

Možná jsem si myslel, že to bude trochu rychlejší, ale jak už jsem řekl, jsou věci, které člověk neurychlí. A bylo to znát třeba po prvním týdnu rehabilitací, kdy ty bolesti byly větší než po operaci.

Máte představu, kdy byste se mohl vrátit?

Day to day. (smích) Chuť tam je, sice ne každý den, ale už třetí týden chodím na led, takže tohle už je zpátky, ale teprve první týden dělám s pukem a takhle ho posouvat po ledě, to nechcete vidět. Těžko říct. Až to přijde, tak to přijde. Důležité bude, až začnu trénovat s kluky a celým týmem, protože když jste sám nebo ve dvou ve třech, není to ono. Má hra je před bránou, v rozích, vytříbená technika hole mě nezdobí.

Jak vnímáte, že se Vítkovicím daří i bez vás?

Já bych řekl, že i se mnou, ne? (úsměv) S kluky jsem každý den, co to jde, protože když se sezona rozjede, tak jsem na to zvyklý. Měsíc po operaci byl těžký, člověk nemohl nic dělat, na halu jsem se chodil jen dívat. Teď už jsem součástí, můžu se zapojit. Pokud jde o tým, tak bodově je to skvělé, sami víme, že ve hře jsou také nedostatky, ale buďme skromní a rádi za to, kde jsme a kolik bodů máme. Navíc i za to, jak to šlape v situacích, kdy herně na tom nejsme zrovna ideálně. Třeba s Olomoucí jsme měli jen dvacet střel, ale ty důležité dvě tři tam padly a zápas se vyhrál.

Jaké je to, být na tribuně bez možnosti zasáhnout do zápasu?

Těžké, ale zase si člověk všímá různých věcí a já jsem ve věku, kdy klukům mohu poradit, nehrnu se za jiným angažmá, takže vidím mnoho situací jinak. Po každé třetině chodím do šatny, takže pokud někdo chce informaci, tak ji dostane. Mohu přispět svým pohledem.

Trenér Jakub Petr říkal, že jste jako nehrající kapitán v Davis Cupu. Berete to tak?

Jeho přirovnání jsou pěkná. (úsměv) Je to těžké, ale patří to k tomu a jsem rád, že mohu přijít a nemám problém jako Peter Trška, který je o berlích. Jsem mobilní.

Do Třince zítra pojedete?

Zvažuju to, protože teď už jde tohle stranou a můj program se přizpůsobuje rehabilitacím, abych mohl být co nejdříve zpátky. Ale aby to mělo hlavu a patu, protože kluci pak jedou do Varů, takže možnost rehabilitovat bude i o víkendu. Uvidíme.