Vynechal jste už jednu čtvrtinu základní části. Jak jste to prožíval?
Je to pro mě nové, poprvé mě potkalo dlouhodobé zranění. Jsem rád, že první nejkritičtější měsíc je už za mnou. Pár dní po zranění jsem byl s kolenem na operaci a pak se zotavoval doma. Dlouho jsem nemohl nic dělat, nikam si zajít. Vše stojí mnoho úsilí. S ortézou a berlemi je to komplikované. Aspoň jsem ale posílil ruce.
Předpokládám, že se dny vlekly a kolikrát to už byla otrava…
Je to tak, kolikrát už mě to nebavilo. Dlouho jsem mohl spát jen na zádech, noha byla pořád natažená. Kolikrát už jsem ji chtěl ohnout, ale nešlo to. Naštěstí jsem to přečkal, začal jsem už s rehabilitací a konečně cítím úlevu i volnost.
Do tréninku už jste se zapojil?
Chodím s naším fyzioterapeutem na různá uvolňovací cvičení, používám přístroje. Ono svaly byly ochablé, bylo potřeba je nastartovat. Cvičím už něco přes týden. S kondičním trenérem děláme stabilizační cviky. Začal jsem taky jezdit na rotopedu, protože cítím, že se potřebuji pořádně zpotit.
První předpoklady vaší absence hovořily o dvou až třech měsících. Je v tomhle ohledu nějaká změna?
Vše jde standardním tempem. Určitě nedělám nějaké zázraky, ale taky to nevypadá, že by se měly věci extrémně protáhnout. Pod dva měsíce se určitě nedostanu, na druhé straně přes tři by to taky být nemělo.