Zaplněný kostel si dosytosti užil vystoupení legendy česko-slovenské hudby v rámci festivalu Colours of Ostrava. Hudební mág či tajemný klávesový hrdina, to jsou přívlastky, které si vysloužil Marián Varga, který letos slaví šedesátiny. Byl to on, kdo u nás mistrně začal v šedesátých letech minulého století experimentálně fúzovat rock s vážnou hudbou. Nejdříve po boku Pavola Hammela ve skupině Prúdy a později vzniklo jedinečné seskupení Collegium musicum, v němž ještě hráli legendární basový kytarista Fedor Frešo a bubeník Dušan Hájek. I jejich koncerty v někdejší ostravské hale Tatran, dnes Čas Aréna, bezmála před pětatřiceti lety, jsem si při sobotním koncertu velmi živě vybavil.

Jenže s Moyzesovým kvartetem vznikla nová aranžmá, která evokují stále slavnou Vargovu éru, kdy vznikaly skladby a písničky typu Hommage à J. S. Bach, Ulica plná plaštov do dažďa, Smutná ranná električka, Do daťelin, Lalia polná a mnohé další. Některé z nich jsme slyšeli v sobotu znovu, v komorním smyčcovém a klávesovém hávu, ale Hommage Varga „vystřihl“ jako za mlada.

Nádherný koncert, veliký aplaus zaplněného kostela „ve stoje“ a po něm setkání s charizmatickým varhaníkem, klávesistou a skladatelem. Nutno říci, že pověstná plachost mu po letech zůstává. Nezbytná cigareta je po vystoupení pro Mariána stále drogou.

Pravda, jak sám říká, alkohol ze svého života vyloučil před několika lety.

Letos máte šedesát, jste živou legendou česko-slovenské hudební scény a stále populární, jak se cítíte?

Vůbec to tak neberu a určitě si na nějaké přívlastky nepotrpím. Jsem rád, že jsem si mohl po dvou letech opět na festivalu Colours of Ostrava zahrát a nyní s Moyzesovým kvartetem, s nímž jsme vydali nedávno album, což vlastně byl také náš program v Ostravě.

Ve svém hudebním projevu často experimentujete tím, že kombinujete klasiku s rockem. Kdo je vám na hudebním nebi autorů vážné hudby nejbližší?

Určitě Béla Bartok, Igor Stravinskij a Dmitrij Šostakovič. Pro mne ti tři znamenali v hudbě asi nejvíce, ale mám rád také současné skladatele.

Jak vypadá všední den Mariána Vargy. Je jiný než před lety?

Ne že bych nechtěl žít naplno, ale už to prostě nejde jako za mlada.

Scházíte se v současnosti s Pavlom Hammelom, Fedorem Frešem či s textaři Borisem Filanem či Kamilem Peterajem?

Ne, ale oni také hrajou, píšou texty, ale například Kamila Peteraje jsem naposled viděl před dvěma lety.

Dočkáme se dalších nových klasických úprav vašich starších opusů?

Chtěl bych, ale uvidíme, to ukáže čas.

Komponujete něco nového?

Byl jsem požádán filharmonií v Hradci Králové, měl bych pro ně vytvořit symfonii. Nevím, ještě jsem nezačal, takže musíte si ještě počkat. Něco mám psát pro film.

Jak se díváte na současnou česko-slovenskou hudební scénu?

Nejsem v tomto kompetentní ji hodnotit, neboť ji zase tak moc podrobně nesleduji.

Jak strávíte léto?

Na různých festivalech po Slovensku a České republice a v září si asi odpočinu a udělám si volno.