„Jindřich Štreit fotografoval v hornatém prostředí Bruntálska a kolem Sovince, což tvoří nejznámější jádro jeho tvorby. Připadá mi velmi zajímavé, že v době, kdy se fotografovala vesnice tradiční pospolitosti, vesnice Slovácka, Liptova, Nízkých Tater, nebo Šumavy, tak Jindřich Štreit přišel s vesnicí svého domova, svého nejbližšího okolí, přišel s vesnicí reálného socialismu.

Navíc v oblasti, kde většina lidí byla po druhé světové válce vysídlena, kde neměla k městu vztah,“ zahájil Tomáš Pospěch.

„Přináší nám na malém prostoru výpověď velkého lidského příběhu, zároveň nám přináší zprávu o době sedmdesátých a osmdesátých let a zároveň a v neposlední řadě svoji vlastní vizi na svět, na vztah mezi lidmi, na velké člověčenství, kterému bezmezně věří,“ dodal Tomáš Pospěch.

„Ačkoliv jsou prostory Domu umění grandiózní a největší, které v Opavě najdeme, vešla se sem jen polovina prací, ale je to jistě to nejlepší z nejlepšího.

K výstavě vyšla knižní publikace, která shrnuje na sto devadesáti fotografiích celou tvorbu Jindřicha Štreita,“ uzavřel Pospěch. Na výstavě nemohla chybět žena fotografa. Ágnes Štreitová se se svým mužem seznámila na jeho první výstavě, která byla uspořádána na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. „Byla to láska na první pohled, která bohudíky vydržela dodnes,“ řekla manželka fotografa.

„Jsem moc ráda, že se máme rádi a já pro něj můžu něco udělat a vytvářet pro něj zázemí. Žít s fotografem je velmi obohacující, protože mě naučil vidět věci, které bych normálně neviděla, a totéž vlastně mohou říct lidé, kteří uvidí jeho výstavu,“ doplnila Ágnes Štreitová. „K lidem, které fotí doma, v jejich ložnicích, kuchyních, chodí na návštěvu, mluví s nimi.

Má kouzlo osobnosti, ale nikdy toho nezneužije. Má jako já rád lidi,“ poznamenala na závěr.