Činoherní soubor Národního divadla moravskoslezského ji uvedl v režii Janusze Klimszy, který nespoléhá jen na prostou reprodukci slavného textu skrze hereckou akci, ale vkládá do dění na jevišti i svůj vztah k Hrabalovu vidění světa a také vlastní názor na dnešní společnost. Nečiní tak ovšem polopatickými aktualizacemi, ale stylizací slova i pohybu a důsledným vypointováním jednotlivých jevištních anekdot (viz například milostnou scénu Uršuly a Viktora).
Záměrně pracuje v akci i s překročením hranice mezi jevištěm a hledištěm a nabízí tak každému z diváků možnost osobního ztotožnění se s některými tímto způsobem podtrženými myšlenkami.
Na scéně Davida Baziky j. h. se objeví množství prázdných barelů a plechovek od barev. Že by symbol barevné prázdnoty? Diváka může napadnout cokoliv, ale jeden z možných výkladů nabízí i fráze „a je vymalováno“. Dobové kostýmy s humorem navrhla Eliška Zapletalová j. h. (skvělý kostým Slečny Hroudové, Manželky nebo Řezníka), klavírní doprovod obstarává živě Jiří Šimáček j. h. a zasluhuje potlesk na otevřené scéně.
S tanečními scénami pomohla Marie Vlachová j. h. a tančící pánové pod jejím pedagogickým vedením vytvořili jednu z nezapomenutelných scén.
Vše se odehrává pod dramaturgickým dohledem Kláry Špičkové, a pokud cílem dramaturgicko-režijního plánu bylo dosáhnout v hledišti okouzlení diváka vším, co divadlo nabízí, a vedle toho podat srovnání Hrabalova světa plného poezie a dnešního pragmatismu, tak se věc povedla.
Herci, i když přesně plní zadání režiséra, se očividně baví, což nebývá vždy předpokladem k tomu, aby se bavili diváci, v tomto případě však platí přímá úměra. Nelze vyzdvihovat jednotlivé herecké výkony, trio pojišťovacích podvodníků hraje velmi dobře trojice David Viktora, Tomáš Jirman a Vladimír Polák. Jen poslední ze jmenovaných poněkud přehání grotesknost pohybu, ubere-li jen maličko artistního pohybu s tím, aby groteska byla zároveň přirozená a věrohodná, bude výborný jako jeho spoluhráči.
Bucifal Petra Sýkory je dost okouzlující a osobitý na to, aby dal zapomenout na skvělé filmové zpracování této postavy Pavlem Křížem. Renáta Klemensová je v roli Řeznice přesvědčivější než v roli Manželky, pravda, v prvním případě má více textu i akcí. Anna Cónová možná není ideální představitelka role Nadji, ale úlohu zvládá s profesionální jistotou. Skvělou kreaci odvádí Veronika Forejtová v roli Slečny Hroudové, o talentovanosti i osobním půvabu přesvědčuje Vendula Nováková j. h.v roli Uršuly. Dlouho v paměti zůstane tango v podání Petra Housky, Drogista Vladimíra Čapky nebo výklad malířských děl z úst Františka Večeři v postavě Nulíčka. Janusz Klimsza je i vynikající herec, a až do svých rolí nastoupí nyní nemocný Jiří Sedláček, bude mít co dělat, aby předčil svého „šéfa“, zatím alternujícího v postavách Holiče, Řezníka i Bloudka.
Chodí-li někdo do divadla za zábavou, ale i za angažovaným uměním, půjde možná do Divadla Jiřího Myrona na Bambini di Praga i opakovaně.