Venkovský chasník Matěj (v podání Jana Dolanského) miluje sedlákovu dceru Majdalenku (hraje ji Taťána Krchová). Ten si představuje ale pro dceru bohatšího ženicha a Matěje vyžene. Mladík se vydá do světa, dojde na královský hrad, a v hádankářské soutěži získá ruku princezny Rozmarýnky, kterou ztvárnila Veronika Kubařová. O svatbu s princeznou však nestojí, jeho srdce patří Majdalence. Král si chytrého mladíka oblíbí, ale generálovi, dvorní dámě a hofmistrovi je Matěj trnem v oku, zvláště když se spřátelí se statečným a poctivým vojákem Ondrou (Miroslav Hrabě), tajně zamilovaným do princezny Rozmarýnky. Generál, hofmistr a dvorní dáma s pomocí loupežníka Madlafouse nastraží na Matěje léčku a málem jej připraví o život. Matěj má však pro strach uděláno a s pomocí Ondry odhalí všechny nástrahy. Princezna nakonec pochopí, kdo ji má opravdu rád, a díky tomu rozluští i tu nejkrásnější hádanku. Ale Matěje ještě čeká cesta za milovanou Majdalenkou… Tak o tom vypráví nová česká filmová pohádka Nejksrásnější hádanka, kterou režíroval Zdeněk Troška a napsal si také k němu scénář na motivy dvou pohádek Jana Drdy – O Matějovi a Majdalénce a Jak princezna hádala, až prohádala.

Zdeňku Troškovi jsme při ostravském představení pohádky položili několik otázek.

Drdovy pohádky se staly už poněkolikáte předlohou vašich filmů. Proč?

Pohádky pana Jana Drdy miluji od dětství. S jeho knihou pohádek jsem se seznámil v první třídě na pionýrském táboře, kterou jsem ukradl a ta knížka mě provází dosavadním životem. Jeho próza mě zaujala tím, že je obrovsky člověčí, nádherná a pohodová. A navíc s ilustracemi Josefa Lady je to poklad dětské literatury. Už dříve jsem podle jeho předlohy natočil Jasněnku a létajícího ševce a Českého Honzu, která se v kinech jmenovala Z pekla štěstí. A nyní jsme dali dohromady další dvě Drdovy pohádky.

 

Vzpomenul jste Josefa Ladu, který ilustroval Drdovy pohádky, a i kameramanovi Davidu Ployharovi učarovalo kouzlo jihočeské romantické přírody. Nicméně když dneska běží na televizních kanálech všechny pohádky americké produkce, které jsou o hodně drsnější než vřelé české pohádky, věříte, že zhýčkané malé publikum ještě zaujmete tímto druhem filmu?

Tato otázka je nasnadě. Ale odpověď je samozřejmě jiná: reakce, těch, kteří už viděli náš nový film, je naopak úžasná. Obrovské nadšení, že se vracímé k líbezné a hodné, omalovánkové pohádce, jak říkám, proti těm hrůzám, které k nám přicházejí ze Západu, kde je samá agrese a krev. Vždyť vezměte si jenom animované filmy, kde se ty příšerky mezi sebou jenom mydlí. Takže vědomě proti tomu dělám tyto věci, aby si všichni uvědomili, že film může být bez krve a násilí. V Nejkrásnější hádance není kapka krve ani žádná mrtvola. Ale díky lidem, jako byli Josef Lada, Jan Drda, František Kožík či Marie Kubátová či Václav Čtvrtek, tak pohádka velice zjemněla. Vědomě jsem navázal na české filmové pohádky minulých let, neboť na FAMU jsem žákem pana Bořivoje Zemana, který podle mého názoru dal základ české klasické filmové pohádce, kterou pořád všichni ctí a berou za svou.

 

Jak se vám sháněly peníze na pohádku, pod níž jsou jako koproducenti podepsáni Nova a Barrandov?

Řeknu to naprosto upřímně. Jde o to, do jakého klanu patříte, čili ke které skupině kamarádíčků v showbyznysu patříte. Když nepatříte k žádnému, máte prd velebnosti, jak říká jedna postava z jednoho mému filmu. A vzhledem k tomu, že do žádné nepatřím, ani k panu Vachlerovi a jeho company a nikomu jinému, tak shánění peněz na Trošku je velice svízelné. Jedině díky tomu, že Barrandov projevil zájem o tento scénář a Televize Nova by byla ráda, kdybych natočil novou sérii těch velkých štědrovečerních pohádek, takže jsme mohli natáčet.

 

Natáčíte pohádky, divácky úspěch mají vaše lidové veselohry. Pokud vím, ale patříte k lidem velmi vzdělaným, sečtělým, spíše intelektuálům, kteří jsou orientován hodně na kulturu a umění Francie. Neuvažujete o natočení nějakého jiného filmového žánru do budoucna?

Mám doma připravený scénář krásného divadelního kusu Alberta Camuse Nedorozumění, stejně jako Greenovu adaptaci jeho hry Jih, scénář jsem nazval Odejít před svítáním, což je Viscontiovská freska, kterou jsem měl připravenou už k natáčení, ale bylo mi řečeno, že je to ušlechtilá nuda. Nikdy bych ale rozhodně nechtěl dělat film – ponory do hlubin feťácké duše. To nechť dělají mladší kolegové. Spíše chci dělat pohádky a „bejkárny“ pro lidi. Vždycky jsem si myslel, když jsem studoval, že budu dělat filmy jako Václav Krška – Stříbrný vítr či Měsíc nad řekou, anebo Petr Weigel, který zfilmoval opery a balety. Podívejte a já – nejdříve jsem se nemohl dostat z kravína ven, pak jsem se pohyboval mezi strašidly ve mlejně. Život je úplně o něčem jiném. Proto moje duše je pomatena tím, že mohu dělat operní režie. V poslední době ve Státní opeře Bizetovu Carmen a Dvořákovu Rusalku, kterou jsem také režíroval v Košicích, kam mě pozval Peter Dvorský. A nyní chystám pro České Budějovice Čarostřelce, na Ukrajině opět Rusalku, kterou budu zřejmě inscenovat také v Petrohradě, možná ještě v Aténách. Ale především chci dělat české záležitosti pro české lidi.

 

Není vám líto, že Juraj Jakubisko nyní natočil Čachtickou paní, téma, o kterém uvažujete už řadu let?

Počkejte, můj čas ještě příjde. Teď si počkám, až proběhne premiéra Jakubiskovy Čachtické paní, no a třeba za tři roky to natočím. Už se o to zajímal jeden bohatý pán, který se dozvěděl, že mám připravený filmový scénář Nižnánského bestselleru nebo řekněme hororu jako celovečerní film, ale také coby televizní seriál, tak jsem mu řekl, že to nebude stát 300 milionů, ale rozhodně méně, takže věřím, že se mi to v budoucnu také podaří.