Její autor, absolvent někdejší Státní konzervatoře v Ostravě, se narodil v roce 1962, kdy ještě fungovaly pivovary v Loučce, v Jindřichově ve Slezsku a na Hukvaldech. Tedy v době, kdy se také Plzeňský Prazdroj nalézal v českých rukou a ředění piva vodou bylo trestné. Martin Jarošek se po absolvování konzervatoře živil nejenom jako hudebník doma, ale i v zahraničí, ale rovněž jako skladatel. Vedle řady komorních skladeb, písní a jedné symfonie zůstávají v jeho dosavadní tvorbě stěžejními opusy dva původní pivní muzikály – U Zběsilé pípy a Unos Heinekena, v nichž se vyznává ze své upřímné lásky k poctivému pivu.

Před šesti lety vyšla v nakladatelství Tilia jeho knižní prvotina Pivařský labyrint světa a ráj srdce. V posledních letech se věnuje psaní pro noviny a prý nepochopen tuzemských okolím, překládá některá svá dílka do portugalštiny a indonéštiny. Tyto jazyky ovládá také díky tomu, že podstatnou část v roce tráví jako muzikant na výletních obřích lodích, které brázdí především s movitými pasažéry světem…

„Planeta Země je rozdělana na dva paralelní světy. V jednom z nich svítí slunce, prší, sněží, stmívá se a rozednívá, jsou v něm lesy, pole, džungle, pouště, moře, řeky a žijí tam zvířata, ptáci, ryby, hmyz a pochopitelně také lidé. Druhý svět je maličký, ba přímo titěrný, bývá v něm pouze světlo nebo tma, menší či větší vlhko a nejvíce příslušenství je vyrobeno ze skla. Tomuto světu kraluje majestátní pípa a vládne nadosobní postava Výčepního se svými pomocníky. Všude v onom paralelním světě je cítit vůně točeného piva. Dělící čarou mezi oběma světy je výčepní pult…,“ píše v prologu své knihy Život na obou stranách výčepu Martin Jarošek. Ten v jednotlivých kapitolách seznamuje čtenáře reportážním způsobem o svých cestách, které podnikl za zlatavým mokem do řady zemí celého světa. Takže se s ním postupně dostaneme do Ghany, kde se dověděl mnohé zajímavosti z tamního pivovarnického průmyslu a ochutnal některé místní pivní značky a zažil přitom také zajímavé dobrodružství… Vypravil se také do arménského Jerevanu, do Karibiku, Litvy, Bulharska, USA, Portugalska, Argentiny, Uruguaye,Paraguaye, Albánie, ale také Anglie, Slovinka či Rakouska, aby tam sám pro diagnostikoval stav milovaného moku, který má své konzumenty na celé naší planetě.

Martin Jarošek je ve své knize ale také velmi kritický. Určitě právem. „…Každý, kdo v dnešních hektických globálních časech bojuje svým přesvědčením a neúnavnou prací proti velkovýrobcům rychlokvasného průmyslového piva, stává se členem Rytířů moderní doby. Jsou to ti z nás, kteří jen nekrčí bezmocně rameny při procházce uličkou hanby, která je ověšena nadživotními cedulemi s názvy nadnárodních chmelových náhražek…“ A chválí zejména naše malé pivovary, které vznikly v posledních letech také v Moravskoslezském kraji. A na závěr své knihy dává Martin Jarošek velký apel, všem, kdo chtějí pít chutné a kvalitní pivo: „…Nenechejte se oblbovat lživými reklamami velkovýrobců a konzumujte pouze piva vařená tradičními metodami a s láskou. Podporujte své regionální minipivovary a s vaší pomocí se české země stanou opět opěvovanou oázou pivní blaženosti. K tomu nám pomáhej svatý Václav na obou straných výčepu!…“

Knížečka Život na obou stranách výčepu je ideální čtení pro letní měsíce na dovolené či prázdninách.