Pro akademického malíře a grafika Jana Hrnčárka z Frenštátu pod Radhoštěm se právě tato příroda stala po douhá léta důvěrnou a tichou přítelkyní. Putuje s ní životem, podléha neustále jejímu kouzlu. Umělec je k ní laskavý. Ztvárňuje na plátně její proměny v mnoha olejomalbách v jednotlivých ročních obdobích.

„Beskydy jsou úžasnou a nádhernou inspirací. Ale, mám li být upřímný, namalovat je není rozhodně snadné. Jsou členité a barevně přitažlivé,” vyznává se kumštýř, který už tento pátek oslaví neuvěřitelné devadesátiny. Rodák z Fryčovic studoval v letech 1945 až 1950 pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem proslulé krajinářské školy Otakara Nejedlého.

„Pan profesor Nejedlý byl vzácným člověkem. Dodnes nezapomenu na jeho kursy malby v exteriérech, kde se ukázal nejenom jako znamenitý umělec a pedagog, ale také velmi erudovaný kulinář. Měl jsem velké štěstí, že jsem se setkal s tak přátelskou a charakterní osobností,” vzpomíná Jan Hrnčárek po letech na čas studií strávených na akademii.

Hrnčárkovy obrazy vyprávějí o domově a přírodě. Zima v Halenkově, Podlesí na tichavských polích, V hukvaldské oboře – to jsou názvy děl, které jsou autorovým vyznáním místům, která v životě důvěrně poznal a dodnes obdivuje jejich půvaby. Z jeho pláten je patrné, že se nepokouší a nechce „mechanicky přenášet” spatřený či studovaný motiv do obrazového rámu. Spíše laskavě charakterizuje barevnou krásu přírody. A čím si udržuje životní vitalitu?

„Pohybuji se v nádherném prostředí a na čistém vzduchu. Mám skvělé rodinné zázemí, výbornou manželku. Nekouřím, žiji střídmě a nezapomínám ani na dobrou náladu a humor, což mi pomáhá překonávat zdravotní problémy,” tvrdí skromný a laskavý výtvarník Jan Hrnčárek. Jeho obrazy mohou v těchto dnech zhlédnout návštěvníci výstavy České grafika, kterou pořádá Výtvarné centrum Chagall v jedné ze svých galerií v Brušperku.

Jan Hrnčárek představuje také svoji tvorbu ve Frenštáte pod Radhoštěm, kde trvale žije a pracuje. A stále rád zajíždí jako řidič do kouzelných míst svého ateliéru na Bečvě. A pokud čas dovolí, pak se umělec stále s velkou láskou vrací do míst svého dětství a mládí: Fryčovic, hukvaldské obory, kde moudře naslouchá hlasu přírody, hlasu svého srdce a také své laskavé krajiny, kterou stále s chutí ztvárňuje… Popřejmě skromnému umělci, básnikovi přírody, aby ještě dlouho mohl tvořit svá oblíbená témata.