Ostrava/ Lodžské ghetto si dodnes podrželo zvláštní atmosféru vyděleného prostoru mimo ostatní společnost, vyrovnává se s historií, hledá a zatím nenachází své nové určení.

Dokument Ghetto jménem Baluty přináší mimořádný a mnohovrstevnatý obraz katastrofy, která se odehrála v historii a která se s jinými aktéry a jiným tentokrát sociálním obsahem, odehrává dosud. V koprodukci jej vyrobily K2, Yetti Films, Česká televize a Evolution Films. Podepsáni pod ním jsou dramaturgyně Lenka Poláková, hlavní kameraman Miroslav Janek, scenárista a režisér Pavel Štingl a další. Česká televize jej uvede 26. října ve 20 hodin na ČT2. „Baluty byly před druhou světovou válkou obávanou zlodějskou čtvrtí města Lodže. Hned po okupaci Polska zde nacisté zřídili židovské ghetto pro 160 tisíc obyvatel. O rok později - na podzim roku 1941, sem přijíždí pět transportů českých židů. Skupina asimilovaných středoevropanů se dostává mezi velmi tradiční chasidské místní obyvatelstvo, mluvící pro ně cizím jazykem jidiš. Pražští židé mají docela jiné zvyky a zatím nejsou poznamenáni strašlivou bídou ghetta. Stávají se svědky nepopsatelné tortury, jejímiž obětmi se zakrátko stanou. Jsou zbídačeni jak nacistickými opatřeními, tak i židovskou samosprávou ghetta, která je nenávidí za všechnu jejich odlišnost.

Vzpomínky českých židů, to je bída obnažená do své podstaty. Z pěti tisíc deportovaných jedinců přežije válku 240 zdevastovaných lidí,“ říkají tvůrci filmu, na němž se podílelo Televizní studio Ostrava.

Režisér Pavel Štingl hovoří o podnětech, které jej k tomuto tématu přivedly: „Před třemi lety jsem vlastně náhodou objevil městskou čtvrť Baluty.

Vypadá dost podobně jako na dochovaných válečných fotografiích. Ve zdevastovaných domech zde žije velmi svérázná sociální skupina, která se výrazně liší od obyvatel zbytku Lodže… Jakoby dosud existovaly hranice ghetta. V našem filmu se potkávají lidská bída a bezvýchodnost této končiny, jež se potýkala s hrůznou historickou zkušeností, a válečné příběhy ve vzpomínkách těch, kteří přežili.“ Téma holocaustu bylo již mnohokrát zpracováno, i sám autor scénáře a režisér dokumentu se jím několikrát zabýval.

Ovšem stále je k čemu se vracet a co objevovat. „Civilizovaný svět se i nadále nemůže vyrovnat s touto černou etapou v novodobých dějinách. Čeští filmaři navštívili lodžskou čtvrt Baluty. Její génius loci je oslovil natolik, že se rozhodli uchopit znovu své téma a natočit tento film. Stále totiž přetrvávají domy a ulice bývalého ghetta.

V každém, kdo do nich vejde, vyvolávají pocit jakéhosi déja vu, jako by toto místo mělo svůj vlastní čas, který se s tím reálným nesrovnává,“ dodávají tvůrci filmu.

Lodžské ghetto je dnes součástí druhého největšího polského města. Noví obyvatelé zde žijí v podstatné míře v původních starých domech, ve kterých za války přežívaly tisíce vězňů. Dvorky a koridory někdejší zlodějské čtvrti Baluty jsou stále neuvěřitelným bludištěm průchodů, kůlen a holubníků, stejně jako tomu bylo kdysi, a nechybí ani poněkud bizarní trh. I když je většina domů v dezolátním stavu, jsou všechny budovy plně obývány. Žije zde specifická vrstva obyvatel, které se okolní město obává. Svůj podíl na negativních projevech má vysoká nezaměstnanost i skupiny bezprizorních dětí na ulicích. Jako by specifický duch tohoto místa nesl v sobě stopy dávné výlučnosti a vyděděnosti.

Při pohledu na život rodin ze sociálního dna nás napadá řada otázek, včetně úvahy nad jakýmsi stigmatem, které v sobě toto místo nese doposud.

„Ve spolupráci Televizního studia Ostrava s režisérem Pavlem Štinglem vznikly v předchozích letech dva významné dokumentární filmy. Se svým týmem spolupracovníků nabídnul televizním divákům portrét nevidomé sportovkyně, psycholožky a kreslířky Pavly Francové a o rok později zachytil vznik originálního divadelního představení Raisových Zapadlých vlastenců,“ říká Jolanda Pilařová z Televizního studia Ostrava.

(hla, mz)