Jakými problémy žije v současné době známý literární historik, kritik, překladatel, rozhlasový redaktor a režisér pocházející z Ostravy?

„Ve funkci děkana neřeším v současnosti pouze problémy s vlastní tvorbou a chodem fakulty. Do médií pronikly informace o mém sporu s rektorem univerzity Ignácem Hozou. Na veřejnost se dostaly zprávy, že jsem vytkl svému nadřízenému mlčení o jeho evidenci v záznamech bývalé Vojenské kontrarozvědky. Nemám takový problém s tím, že je tam uvedeno rektorovo jméno, jako historik vím, že to nic nemusí znamenat. Vytýkám mu, že akademické obci univerzity tuto skutečnost neoznámil, ač o ní nepochybně věděl.“ Rektor Hoza vyzval Zelinského k abdikaci za neoprávněné použití služebního vozu a problémy na jednom z pěti ústavů fakulty. Akademický senát fakulty Zelinského ve funkci podržel, podle zákona by o odvolání děkana měl hlasovat ještě akademický senát univerzity už zítra tento týden .

„Vím, že se tyto věci stávají, v okamžiku, kdy se vás ale začnou dotýkat osobně, je to sice emocionálně obtížnější, ale odborně velmi zajímavé,“ pokračuje Zelinský. „Přesně se totiž hodí do obrovského projektu, který už od mého působení na univerzitě v německém Erfurtu promýšlíme a pomalu kupředu posunujeme s německoamerickým profesorem Holtem Meyerem a kterému říkáme Stopy stalinismu.

Jde nám o to, co a jak zůstalo v našich veřejných životech po režimu, který na takřka celé půlstoletí udělal ze střední Evropy biafru ducha, jak to pojmenoval francouzský spisovatel Louis Aragon.

Můj zájem je především o stopy ve veřejném prostoru, zajímá mě, co s naším vnímáním dělají sochy, výzdoba fasád domů, interiérové mozaiky a malby. Opravdu je nevidíme, jsme, jak tomu říkám, recepčně slepí? Anebo se to v nás usazuje, nevnímáme změny, ke kterým za dvacet let došlo, a žijeme bez povědomí o historické katastrofě, kterou jsme přežili jen se štěstím díky aktivitě okolního demokratického světa? A úplně nejaktuálněji žiju projektem výzkumu reklam, které vazeb na starý režim využívají. Budete se divit, jsou jich desítky.“

Spory šestačtyřicetiletého akademika s o dvacet let starším nadřízeným, dříve vojákem z povolání, jsou staršího data. Zelinský se letos na jaře, ještě v roli proděkana fakulty multimediálních komunikací, otevřeně postavil za svého tehdejšího kolegu, docenta Jaroslava Světlíka, kterého anonymní udání obvinilo z plagiátorství jeho habilitační práce. Docent Světlík později pro nepřátelskou atmosféru vyvolanou právě rektorem ze školy raději sám odešel.

„Byl jsem spolu s docentem Světlíkem účastníkem onoho trestního řízení, mám v ruce usnesení Policie ČR se závěrem, že teze anonymu naplnily skutkovou podstatu trestného činu pomluvy. Pan rektor je má v ruce taky, dodnes je však neakceptuje,“ svěřil se Deníku Miroslav Zelinský. Šestačtyřicetiletý vědecký pracovník a pedagog pracuje na zlínské univerzitě od roku 2004. V minulosti zastával funkci proděkana pro pedagogickou činnost. Má za sebou praxi v Ústavu pro českou literaturu na Akademii věd v Praze, v Českém rozhlase v Ostravě a na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.

Na Baťově univerzitě vyučuje estetiku. Oblastmi jeho zájmu jsou dále literární historie, teorie komunikace, mediální studia, tvůrčí psaní a rozhlasová režie.

(bře, th)