Absolventi třetího a studenti dnes již čtvrtého ročníku hudebně dramatického oddělení Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě – Vladimíra Čapková, Ondřej Frydrych, Markéta Glosová, Šimon Krupa, Jana Ondrušková, Ivo Sedláček, Tereza Starostková a Petra Tenorová – nastudovali Erbenovu Kytici.

Vydali se cestou dobře prošlápnutou, kráčejíce ve stopách semaforské úpravy z pera Jiřího Suchého, využívajíce hudby Ferdinanda Havlíka. Žáci Alexandry Gasnárkové, pod režijním vedením Bedřicha Jansy a v kostýmech navržených oběma jmenovanými zpívají v hudebním nastudování Vlastimila Ondrušky, tančí v choreografiích Kristýny Slezákové.

U choreografie je nutno se zastavit: je plná originálních a překvapivých prvků, dává možnost každému na jevišti projevit, co v něm z tanečního umění skutečně je, a to při využití doslova celého těla.

Divadlo Semafor bývalo a dodnes je líhní zpěvaček a zpěváků, z nichž mnozí se stávají hvězdami showbyznysu. Nároky na takové uplatnění však na první poslech (byť pěvecké výkony nejsou vůbec špatné, spíše nadprůměrné) nesplňuje žádný z účinkujících. Nikde ovšem nemůže být řečeno, že je nesplní po kratším či delším čase – vysoce talentovaní jsou totiž všichni. Dokonce je mezi nimi talent velmi výrazný: Ivo Sedláček. Jeho zejména taneční a pohybové schopnosti jsou vskutku nevídané, hlubší hereckou průpravu má stále ještě před sebou, už dnes je multiinstrumentalistou. Platí-li teze, že absolventů hereckých škol je více, než dokážou vstřebat naše divadla, je jisté, že Ivo Sedláček se o uplatnění bát nemusí. Bedřichu Jansovi se tentokrát podařilo otevřít stavidla individuální i společné hravosti studentů. Hrají, tančí a zpívají s vervou a radostí, kterou jim může závidět leckterý profesionál. Výsledek je nasnadě: hlediště se skvěle baví.

Velký podíl, dá se říci zásadní, má na potěšujícím výsledku geniální textová a hudební předloha pánů Suchého a Havlíka, o které již toho bylo napsáno dost. A tak lze v závěru jen konstatovat: tak kultivovanou, vtipnou a od strastí všedního dne osvobozující zábavu, jakou nabízejí mladí budoucí herci v sále Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě, jim může kdejaké stálé divadlo jen závidět.

A aby vše bylo ještě dokonalejší, lze doporučit jen požadavek na větší profesionalitu všech, kteří se podílejí na technickém zázemí inscenace a zvukař by přece jen účinkujícím a jejich snaze o nejlepší výkon nemusel tolik ubližovat. V programu by řadový divák ocenil informaci, kdo je představitelem konkrétních rolí.

LADISLAV VRCHOVSKÝ