Hra se odehrává ve dvou časových rovinách, které od sebe dělí více než sto let. Intimní příběh je vystavěn z životních situací několika žen a mužů a spojuje jej linie sourozeneckých a manželských vztahů, lásek, milostných vzplanutí a opouštění. Jednotlivé střípky příběhu jsou de facto banální: odložené a adoptované dítě toužící poznat pravou matku, svedená a opuštěná guvernantka, lesbický vztah a touha lesbické ženy po dítěti, náhlá nevěra a její důsledky, sex bez lásky…

A někde v hloubce pod a nad vším, co se na jevišti děje, běží diagnóza doby stonající na rozpad tradičních partnerských a rodinných vztahů.

Autorka, současná britská spisovatelka a dramatička, ovládá skvěle svoje řemeslo. Příběh je svižný, nechybějí v něm překvapivé zvraty, napsán je s humorem i myšlenkovou hloubkou a s citem pro potřeby jeviště.

Režisér Janusz Klimsza už mnohokrát v minulosti potvrdil, že hry, ve kterých jsou tématem sondy do lidských duší a vztahů, jsou jeho doménou. Navíc skvěle ovládá práci s hercem i prostorem, zná magii divadla a umí vykouzlit žádoucí atmosféru, i hlubokomyslné scény jsou v jeho režijním zpracování zábavné.

Výraznou složkou inscenace jsou i kostýmy Elišky Zapletalové, velice pomáhající hercům ve výstavbě jednotlivých postav.

Herecké výkony nemají slabinu. Výborný je Petr Houska v roli Jima, který z komických předpokladů postavy těží maximum, a nesklouzává přitom do nabízejícího se šaškování či prvoplánového vtipkování. Pohyb celého těla, gesto i mimika jsou zde v souladu s vnitřním světem Jima, prostého a jednoduchého řemeslníka, také však člověka s velkým srdcem.

Psát o Veronice Forejtové, jak je zase výborná, to už snad psací klávesnice umí nazpaměť, a zase nelze jinak. Její matka Enid, to je kreace zahrnující vysoké umění komediálního herectví i schopnosti vytvořit tragickou postavu, a vždy věrohodnými, přirozenými prostředky.

Gabriela Mikulková a Renáta Klemensová velmi dobře hrají nevlastní sestry, pronásledované vlastním osudem, Andrea Mohylová v roli Agnes má těžký úkol být na jevišti přítomna v prolínajících se časových rovinách a ještě k tomu vyjádřit bolest z nešťastné lásky, a daří se jí úkol splnit také na výbornou. Skonem vlastního dítěte lidskosti zbavená Laeititia v podání Pavlíny Kafkové probouzí v divákově duši strach a obavy ze skrývaných schopností od prvního kroku na scéně. Daniela Rainischová, ztělesňující lesbickou Susie, nemá sice mnoho hereckého prostoru, ale milostné zklamání její postavy patří také k silným okamžikům inscenace. I ostatní účinkující, Marie Logojdová jako alibistická matka a tchyně Lavender, Lada Bělašková v roli služky Gertie, František Strnad jako slaboch manžel a zrádný milenec Merric, František Večeřa v roli holkaře fotografa Alexe a Vladimír Čapka coby parazitující reverend Scobie, odvádějí vysoce kvalitní hereckou práci.

Hra končí, opona padá a v mysli diváka zůstává memento: rodinu netvoří ani tak pokrevní příbuzenské vztahy, jako sdílení radostí a strastí postavené na vzájemné lásce a pochopení, ve kterém jakékoliv osobní handicapy nehrají roli, pokud nejsou v rozporu s tisíciletou morálkou, odvíjející se od pravidel, jež ke kýžené lidské spáse vyžadují všechna dobrá božstva, která civilizace zná.

Dušičkový, a zároveň nadčasový titul divácky atraktivní, aktuální a pro dnešní svět velmi potřebný, má nyní v inscenaci hry Ostatní světy v repertoáru činohra Národního divadla moravskoslezského na scéně Divadla Jiřího Myrona.

LADISLAV VRCHOVSKÝ