Potkávali jsme ho v ulicích Ostravy, v černém klobouku, který odkládal snad jen málokdy. Jeho „lennonky“ ukrývaly dobrácké, ale také mnohdy šibalské oči, které nezkazily žádnou recesi ani legraci. Uměl naslouchat lidem jiných profesí, uměl nádherně pábit. Jeho nesmrtelnou milenkou se stala nejenom rodina, ale především hudba.

Narodil se v rodině hornického předáka v Karviné–Lazích jako prvorozený syn. Uměl si proto vážit každé práce, nikoho nepodceňoval, dovedl povzbudit, probudit doslova lidi k životu. Už v pěti letech projevil Richard Kroczek hudební nadání, začal hrát na housle, kterému se mu staly doslova jeho celoživotním průvodcem. Následná studia na gymnáziu a na elektrotechnické průmyslovce ho připravila na vysokou školu v Praze. Současně studoval na Lidové konzervatoři v Ostravě obory kytara, skladba a dirigování. Tehdy se poprvé setkal se svým oblíbeným pedagogem, skladatelem Miroslavem Klegou. Vlivem nepříznivých poměrů padesátých let musel vysokoškolské studium opustit a absolvovat dvouletou vojenskou prezenční službu. Již zde se však vrátil ke svým muzikantským kořenům z minulosti a s místními vojenskými adepty založil cimbálovou muziku. Po návratu z vojny nastoupil do třebovické elektrárny, kde pro svou profesi jemného mechanika absolvoval při práci potřebný kurz.

Jazz však nakonec nad vším zvítězil. Začal hrát s big-bandem dr. Sochora, s nímž absolvoval mnoho různých soutěží, koncertů a zájezdů. V sedmdesátých letech byl spoluzakladatelem skupiny Bukanýři, která byla velmi populární, hostovala v mnoha zemích Evropy. S Bukanýry natočili řadu gramofonových desek, na kterých se Richard velkou měrou podílel jako interpret, aranžér a skladatel. V osmdesátých letech nastoupil Richard do Ostravského rozhlasového orchestru, kde působil více než deset let jako sólista na kytaru a housle, jako aranžér i skladatel. V té době vzniká orchestr, který se zaměřuje pouze na jazz – Jazzový ostravský rozhlasový orchestr (JORO), v němž Richard našel svůj životní cíl a cestu. S tímto orchestrem natočil velké množství sólových partů a absolvoval koncerty na významných evropských jazzových festivalech, jako je například festival Jazz in Duketown v nizozemském městě Hertogenbosch nebo jazzový festival v maďarském Debrecínu, kde sklízel snad největší úspěchy.

V roce 1984 založil pop-jazzovou skupinu MIKRO a začal se pedagogicky zajímat o hudební dorost. Se skupinou MIKRO natáčel v rozhlase mnoho vlastních skladeb. Prostředí této skupiny se stalo inspirací pro dva budoucí zakladatele skupiny Buty - Radka Pastrňáka a Richarda Kroczka mladšího. V průběhu svého hudebního působení spolupracoval Richard Kroczek starší (na snímku) s mnoha významnými hudebníky, s nimiž natočil přibližně dvanáct alb a nesčetně singlů. Patřili mezi ně hudebníci ze skupiny Flamingo, dále Jan a Petr Spálení, Dežo Ursíny a již jmenovaná kapela Buty i další, s nimiž nejen natáčel, ale i veřejně vystupoval. V České republice, ale i v Polsku měla značný ohlas koncertní vystoupení s Pepou Streichlem. Nelze opomenout také jeho kompoziční práce k televizním inscenacím a zejména kompozice scénické hudby pro krátký film Ostrava. Byl vyhledáván jako všestranný hudebník a invenční jazzový sólista. Velkým odkazem se stala jeho pedagogická činnost, kterou rozvíjel v práci se žáky na ZUŠ Eduarda Marhuly v Ostravě-Mariánských Horách, kde vyučoval hře na kytaru a souborové hře. Vychoval řadu vynikajících muzikantů, z nichž někteří vystudovali vysoké umělecké školy. Byl rovněž iniciátorem vzniku setkání mladých jazzových skupin na přehlídkách v ostravském klubu Parník s příznačným názvem Jazztalent, který se u mladých adeptů tohoto žánru těšil neobyčejnému zájmu. Za bohatou pedagogickou činnost byl několikrát oceněn. Pro mnoho ostravských hudebníků stále představoval mimořádného pedagoga, který se svým žákům věnoval i mimo školu. V posledních letech mu práce s mladými hudebníky přinášela největší radost a uspokojení a stala se jeho životní náplní.

Měl i své specifické koníčky. Richard Kroczek starší vyráběl hudební nástroje, zejména kytary, zesilovače, různá elektronická zařízení. Setkávání s ním bylo pro jeho milovanou rodinu i pro mnoho dalších lidí velkou radostí. Rád navštěvoval bar Waldemar, kde rád diskutoval s výtvarníky, literáty, novináři a herci. Nedovedl nikoho zarmoutit. Jeho život se předčasně uzavřel v červnu roku 2004. Hold svému příteli vyjádřili v úterý 27. ledna v ostravském Parníku Věra Špinarová, Pepa Streichl, skupina Buty a mnozí další umělci Ostravska.

Richarde, marná sláva, stále nám chybíš – a je nám bez tebe často smutno…