V ostravském Divadle Antonína Dvořáka se v sobotu uskutečnila premiéra hry Bengta Ahlforse Divadelní komedie v režii hostujícího Petera Gábora, kterou nastudoval s činoherním souborem Národního divadla moravskoslezského. Na premiéru své inscenace se přijel do Ostravy podívat její autor Bengt Ahlfors, rodák z Helsink, který žije ve Finsku, ale píše ve švédštině. Je to zkušený divadelní kritik, a především divadelník, jenž jako dramatik debutoval už v roce 1963 hudební komedií Tento rok zjara, kterou napsal společně s Fredem Linquistem a sám ji režíroval v helsinském Malém divadle, kde ostatně měla premiéru většina jeho her.
Bengt Ahlfors byl také dlouhá léta uměleckým šéfem a dramaturgem, ale také režisérem několika divadelních souborů ve Finsku. Režíroval hry Čechova, Shakespeara, Moliéra, Brechta a dalších autorů.

Ve Finsku si získal velkou popularitu jako autor kabaretů. Do Ostravy přijel v sobotu poprvé a poskytl exkluzivní rozhovor Moravskoslezskému deníku.

V Ostravě jste poprvé, ale Prahu jste si oblíbil, ale také Bratislavu ještě v době existence Československa?

Na Prahu mám zvláštní vzpomínky. Je to neobyčejné město. Poprvé jsem ji navštívil ve druhé polovině šedesátých let a mám-li se k něčemu přiznat, tak jsem k vám přijel proto, abych se učil, jak se dělá divadlo. V roce 1968 jsem napsal ve Finsku kabaret nazvaný Československo. Vzpomínám si, že jsem ho napsal za několik dnů a je paradoxní, že měl premiéru pouhých čtrnáct dnů po vpádu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa. A pokud jde o moji současnou návštěvu Ostravy, velmi jsem toužil poznat toto město a divadlo, o němž jsem už také slyšel.

Divadelní komedie, která má dnes v Ostravě premiéru, se už u nás hrála…

Ano, v osmdesátých letech v Bratislavě, kde mám dodnes řadu přátel a v roce 1999 ji uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech.

Divadelní komedie nás zavádí do zákulisí specifického světa Thálie. Vaše všudypřítomná, laskavá a jemná ironie a osvobozující humor se na premiéře divákům líbily a viditelně se bavili a velice spontánně reagovali téměř na každou situaci. Jaké jsou vaše první dojmy po premiéře hry v podání činohry Národního divadla moravskoslezského?

Chtěl bych jenom poznamenat, že celý život píši komedie neboť vyvolávat v lidech depresi rozhodně nehodlám, na to jsou jiní autoři. Ale nechtějte po mně bezprostředně hodnocení hry, kterou jsem zhlédl. Líbilo si mi režijní pojetí, výkon herců, scéna. A co bylo hlavní, že se lidé v hledišti bavili, smáli se, úžasně bezprostředně reagovali, což je pro mě potěšující. Je zajímavé sledovat reakce publika v různých zemích na tytéž situace.

Začínal jste jako divadelní kritik. Co vás vedlo k tomu, že jste začal psát komedie?

Máte pravdu, že jsem psal kritiky, byl ředitelem divadla a také dramaturgem. Zřejmě prostředí, v němž se pohybuji mnoho let, bylo tou největší inspirací.

Což zřejmě platí o Divadelní komedii…

Určitě, věnoval jsem tuto hru jedné paní ředitelce malé divadelní společnosti, kterou jsem poznal před lety.

Žijete ve Finsku, ale píšete švédsky. Proč?

Švédsky mluvící menšina ve Finsku je etnickou skupinou, kterou tvoří zhruba 300 tisíc obyvatel, ale dává o sobě poměrně hodně slyšet, pokud jde o kulturu a umění. Navíc není v tom žádný problém a stát je poměrně v tomto ohledu vůči kultuře štědrý. Ve Finsku existují divadla, univerzity, vědecké a kulturní instituce, kde se hovoří a vyučuje ve švédštině. Ale také ovládám finštinu.

Jak se cítíte v roli dramatika, který píše především komedie?

Je to moje práce, mám ji rád (úsměv na tváři Bengta Ahlforse).

Píšete ještě kritiky?

Občas, ale už ne v takovém rozsahu, jako když jsem s psaním začínal.

A pedagogická činnost vás neláká, vychovávat třeba své mladší kolegy?

Jen občas přednáším na divadelních školách, ale opravdu jen velmi zřídka. Mám jinou práci, která mě více zaměstnává.

Jak byste pojmenoval inspiraci?

To jsou život a fantazie.

Máte rád české divadlo?

Opravdu ho miluji. Máte skvělé herce. To jsou poznal ještě v osmdesátých letech, kdy, jak už jsem řekl, jsem poprvé navštívil tehdejší Československo – Bratislavu, kde se poprvé Divadelní komedie hrála ve Slovenském národním divadle a myslím si, že to bylo velice excelentní představení. A musím se vám k něčemu přiznat. Moje komedie jsou možná ještě spontánněji přijímány ve střední Evropě, u vás, v Maďarsku, ale také v Německu než někdy ve Skandinávii. Zřejmě je Středoevropanům moje pojetí humoru velmi blízké, což mě velmi těší. Dokonce mi to říkají přátelé na Slovensku. Hra Divadelní komedie se odehrává v divadelním prostředí, ale problémy, které se v ní řeší, mají obecnou platnost: prostředí, v němž lidé žijí, ekonomické záležitosti, problematika mezilidských vztahů včetně erotiky. Takže nechci psát pouze tak, aby se lidé jen smáli, ale trochu se zamýšleli nad některými jevy a souvislostmi tohoto světa.