Jedinečný mezinárodní hudební festival Colours of Ostrava, který se uskuteční ve dnech 9. až 12. července v moravskoslezské metropoli, nabídne i letos mnohí skvělé muzikanty z celého světa.

Patří k nim i jeden z největších hráčů na djembe africké historie Mamady Keita, přezdívaný Ďábel z Balandugu– to podle vesnice, kde se v roce 1950 narodil. „Traduje se o něm, že svými dlaněmi dokáže během hry vyloudit až pětadvacet rozličných rytmů.

Ostrost a přesnost Keitových subtilních temp jsou jedinečné. Umí na djembe zahrát symfonie i soundtrack k letu kosmické lodi. Slaví padesát let své hudební kariéry,“ říká Jiří Moravčík, expert na world music v rámci festivalu Colours of Ostrava.

„Mamady Keita pochází z národa Mandingů z kraje Wassoulou, rozprostírajícího se mezi Mali, Guineou a Pobřežím slonoviny, a pověstného originální loveckou hudbou a tajnými bratrstvy. To kovářské – numuw – se vedle práce se železem, léčitelství a provádění obřízek odjakživa zaobírá také výrobou tajemnými silami obdařených masek a především bubnů djembe, neodmyslitelně spjatých s ceremoniály kovářů.

Původ dnes po celém světě rozšířeného djembe tedy míří ke kovářskému bratrstvu z Wassoulou a hráči z Guineje patří k nejrespektovanějším po celé západní Africe. Djembe společně s dřevěným xylofonem balafonem pak představuje hudební symbol země,“ upřesňuje Jiří Moravčík dosavadní Keitův životopis. V pouhých čtrnácti letech se Mamady Keita stal jedním z pěti hlavních djembefola (hráčů na djembe) významného guinejského souboru Djoliba National Ballet - někdy také Ballet Djoliba - založeného v roce 1964 na přímý popud guinejského prezidenta Sekou Toureho.

„Přesvědčil ho k tomu americký zpěvák Harry Belafonte, jmenovaný Tourem jeho prvním uměleckým ředitelem. Početný soubor, reprezentující neuvěřitelné hudební poklady Guineje, zahrnoval také balafonisty, tanečníky a zpěváky. Během dvaceti let, kdy Keita s Djoliba National Balletem procestoval křížem krážem zeměkouli, se postupně propracoval na vedoucího bubenické sekce a nakonec šéfa celého ansámblu,“ upřesňuje Moravčík. Nakonec se usídlil se v Evropě, ale do Guineje se vracel vést tamním ministerstvem kultury organizované mezinárodní bubenické tábory existující dodnes. Na počátku devadesátých let otevřel školu Tam Tam Mandingue v Belgii a brzy na– to pobočky v Paříži, Mnichově, USA a Japonsku.

O hře na djembe napsal rovněž mnoho knih a natočil instruktážní filmy. Takže se máme na Colours of Ostrava opravdu na co těšit.