Snímek Muzika se odehrává v normalizační šedi slovenského příhraničí, v němž sledujeme příběh nadaného saxofonisty Martina. Proč jste se rozhodl produkovat film s tímto námětem?

Už dříve jsem produkoval film podle jiné prózy slovenského spisovatele Petra Pišťánka, který se jmenoval Rivers of Babylon a vznikl po roce 1989. A Petr si spolupráci natolik oblíbil, že mi dával číst všechny knihy, které připravoval k vydání. A jednou mi poslal právě tuto novelu Muzika. A když jsem si ji přečetl, tak mě doslova fascinovala tou evokací atmosféry normalizačních let. A jednomu z mých přátel, známému slovenskému hudebníkovi, scenáristovi a, zpěváku Jaro Filipovi, který už bohužel není mezi námi, a s nímž jsem studoval scenáristiku jsem řekl, že konečně máme šanci, budu producentem, spolu vytvoříme možná scénář, budeš hercem, zkomponuješ hudbu a bude to úžasné. Ale potom bohužel Jaro odešel z tohoto světa. A zůstala mi autorská práva a hledal jsem řešení, jak snímek natočit. Mezitím se mi podařilo natočit s režisérem Jurajem Nvotou velmi úspěšný film Kruté radosti. Juraj Nvota je ale zase úplně jiný člověk než Petr Pišťánek, velmi poetický a něžný. A tak jsem nakonec dal nabídku natočit Muziku s ním. Jenže Juraj Nvota mi vzápětí řekl, že tak brutální a cynickou grotesku natáčet nebude. Ale to už jsem ho nasměřoval na scenáristu Ondreje Šulaje a budeme hledat úhel pohledu podle tvých představ. Nakonec se podařilo vytvořit text, který se mi líbil, získali jsme finance prostřednictvím Evropské unie a našli jsme i německého koprodukčního partnera.

Jak byste snímek přiblížil čtenářům?

Je to film o muzikantovi, který si myslel, že hudba mu nabídne určitou svobodu a vytáhne z toho marasu, v němž žije. Ale jeho život se vyvinul tak, že on tu hudbu vlastně jakoby trošku vyválel sám v blátě… A víceméně ho „zabil to“ jak se přizpůsobil hodnotovému systému oné doby a nevyrovnal se sám se sebou.

Pokud jde o herecké obsazení Muziky. Nechal jste výběr na režisérovi, anebo jste mu do toho mluvil?

Juraj Nvota je fantastický v tom, jak dokáže obsadit hlavní herecké role, což základ filmového úspěchu. Pochopitelně, že jistě záležitosti jsme konzultovali. Oba jsme věděli, že hlavní ženskou postavu by měla ztvárnit Táňa Pauhofová, která je velmi oblíbená. A také jsem věděl, že Juraj bude chtít natáčet s herci, s nimiž pracuje častěji. Náš největší problém byl kým nahradit zesnulého Jara Filipa, jenž měl ztvárnit hlavní postavu. Nakonec se rozhodl pro Luboše Kostelného, který je dnes také slovenskou divadelní hvězdou. A další vážný problém byl v tom, najít skvělého muzikanta. Mnoho hudebníků se nechytalo a nakonec jsme objevili v Martině Roba Mankoveckého, který dokázal od dechovky až po kantátu téměř úplně všechno. A už na začátku natáčení jsme si řekli, že nevyrábíme film pro festivaly, ale pro diváky, což se nám myslím docela podařilo.

Jak se žije filmovému producentovi v současné době na Slovensku?

Momentálně už je to trochu lepší, ale když jsme připravovali právě film Muzika, tak to bylo ještě nesmírně těžké, filmové projekty se rodily poměrně dlouho a točilo se také málo filmů, nebyly příliš úspěšně a diváci jim moc nevěřili. A právě s filmem Muzika jsme získali řadu prestižních cen nejenom doma, ale také v zahraničí. Muzika byla úspěšná ve slovenských kinech, měla vysokou, dokonce rekordní návštěvnost a co nás nejvíce těší, že obnovila důvěru ve slovenské filmy. A právě tím, že se na Slovensku změnila celkově atmosféra kolem filmu, podařilo se udělat jisté legislativní kroky v oblasti audiovize, takže blýská se na lepší časy a věřím, že současnou krizi překonáme…