Téma opery je specifické, váže se k Ostravě k první polovině minulého století. Zvláště ve zdejších havířských a dělnických koloniích vyvolávali pozdvižení brenparťáci, sociálně slabí jedinci na okraji společnosti, kteří poblíže struskové haldy popíjeli bezstarostně denaturovaný lih, někdy smíchaný s malinovou šťávou, jindy se šuměnkou. A prožívali své strasti, radosti, lásky, a báli se smrti jako všichni ostatní…

„Když mě oslovil kamarád - hudební skladatel Edvard Schiffauer, zda bych nechtěl napsat operní libreto, snažil jsem se v knihovně získat co nejvíce informací o životě na struskové haldě. Spisovatel Věnceslav Juřina nebyl jediný, kdo psal o brenparťácích a postavy tuláka Švendy a bednáře Ferdy Prokopa suverénně přecházejí z jedné prózy do druhé a ze století do století…,“ říká autor libreta Tomáš Vůjtek.

„Původně jsme se zamýšleli nad tříhodinovou operou, ale postupně jsme museli krátit text,“ dodává autor hudby Edvard Schiffauer. Na nastudování Brenpartije nebylo moc času. Režiséra Janusze Klimszu nakonec vystřídal Jaroslav Gillar. Ve specifickém prostředí vítkovické tovární haly vznikla také neobvyklá operní feérie o světě „bezdomovců z první republiky dvacátého století“.

Přestože protagonisté ani tvůrci neměli na nastudování mnoho času, myslím si, že festivalové publikum zhlédlo pozoruhodný opus, který svébytnými uměleckými prostředky mapuje, jak se žilo lidem na okraji společnosti v blízkosti struskové haldy.

Jedenáct svérázných postav, včetně Smrti, prezentovalo fragmenty oné doby… Nutno říci, že Brenpartija určitě splnila svůj účel. Edvard Schiffauer velmi umně spojil motivy lidových písniček s moderními hudebními postupy a prvky, které jsou pro něho typické a nezaměnitelné. Takový je jeho skladatelský rukopis… Účinkující pěvci, ale také Komorní festivalový orchestr tvořili především sólisté a sboristé opery Národního divadla moravskoslezského, ale také pedagogové a studenti Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě.

A nutno říci, že jak orchestr pod taktovkou Jurije Galatěnka, tak protagonisté na scéně zvládli své role velmi dobře. Platí to především o pěveckých a hereckých výkonech Marianny Pillárové (role Vefy), Jakuba Tolaše (Venca), Beaty Šelové (Majdalena), Smrt (Vendula Hlubková), Roman Vlkovič (Škuta), Stanislav Falcník (Franta Vyvial), ale i všech ostatních. Zafungovala i pohybová spolupráce Igora Vejsady. Helena Dubová se kostýmy a maskami snažila trefit do doby, v níž brenparťáci žili… A nakolik byli spokojeni autoři po světové premiéře s provedením svého díla?

„Určitě jsem spokojen, co mělo být řečeno, řečeno bylo. Všichni všemu rozuměli. Ostravština není takový problém, jak jsme si původně mysleli,“ svěřil se libretista Tomáš Vůjtek.

„Mám velkou radost z provedení Brenpartije, ale také z výkonu všech účinkujících,“ svěřil se dojatý Edvard Schiffauer.

Kde toto nevšední dílo budou moci zájemci v budoucnu zhlédnout, zatím nevíme. Ale mělo by se objevit v činoherní podobě na scéně Komorní scény Aréna v Ostravě. Takže uvidíme…