Nechyběl na vernisážích známých i méně známých výtvarníků, nechyběl ani na zkouškách a premiérách v ostravském Divadle loutek či Komorní scéně Aréna, folklorních festivalech, Janáčkově máji či festivalu Colours of Ostrava, ale také Janáčkově konzervatoři. Vzpomínám si, s jakou radostí fotil pro Moravskoslezský deník hudební, herecké a výtvarné osobnosti, filmové a televizní režiséry, ale i mladé začínající talenty v mnoha uměleckých oblastech.

František Řezníček měl úžasné charisma, dovedl se povznést nad banality všedního dne a rád objevoval pro sebe, ale i ostatní – prostřednictvím fotoaparátu – stále něco nového. Miloval svoji rodinu a rodina velmi ctila Františka. Úžasná symbióza. František Řezníček, rodák z Palkovic, se po studiu na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Olomouci vyučil fotografem. Od roku 1990 vedl vlastní fotoateliér a tiskárnu OFTIS. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vydával se svými přáteli samizdatový časopis Aviatik, později Cestovatel. Svými snímky doprovodil četné obrazové publikace a monografie. Byl vůdčí osobností Fotoklubu Ostrava a hlavním organizátorem každoročních celostátních Setkání fotografů v Domě kultury města Ostravy. V roce 2003 se spolupodílel na založení a provozu soukromé galerie G7.

Byl autorem mnoha zdařilých fotografických publikací. Před několika dny se objevila na knižních pultech další, trochu zvláštní kniha nazvaná František Řezníček: Cesty – Fotografie ze 70. a 80. let minulého století. Knihu vydal Repronis, texty opatřili Miloslav Šebela a Tomáš Staněk. Fotografie vybraly Klára a Danuše Řezničkovy. „Tato publikace je tak trochu rodinnou záležitostí,“ svěřila se nám jeho manželka Danuše. Publikace obsahuje nejenom Františkův specifický pohled na Ostravu a její zákoutí oněch let, ale také svérázné postavičky, které k ní patří. Je zde i příroda, portréty jeho blízkých přátel a situace, které s nimi zažil na společných vandrech, ale také třeba krásné recese všedního dne…

Zřejmě pro mnohé jeho přátele a příznivce bude možná překvapením, že František Řezníček zkoušel v době svého mládí také kreslit. Jeho kresby mají něco společného s kresbami dětí, ale tato zdánlivá naivita je vyvolána zvláštním rukopisem, který se hodí k humoru a sarkasmu. Většinou se tyto obrázky objevovaly na stránkách samizdatového časopisu Cestovatel, což také předurčovalo jejich pojetí. Nově vydaná kniha o Františku Řezníčkovi není ucelenou uměleckou monografií o daném autorovi. Je spíše malým klíčem k pootevření jeho, možná i oné třinácté komnaty, a úžasného rodinného zázemí, v němž žil.