Na rudém koberci pod rampou televizních světel uprostřed stojí bílý stůl se třemi křesílky. Mezi diváky a prostorem, kde se odvíjí příběh odhalující zákulisí bulvárních médií a showbyznysu, je natažen provaz známý z hradů a zámků či z galerií, který říká: tam prosím nevstupovat. Je možný mnohý výklad tohoto scénografického gesta, například: to co vidíte, by mělo patřit minulosti, nebo varování: do něčeho takového nechoďte!

Příběh televizního baviče, na jehož slávě se chtějí přiživit dva bulvární novináři, je v hereckých partech svěřen Davidu Viktorovi v hlavní roli Barryho, dvojici novinářů, dvou novinářských hyen, které se neštítí ničeho a jdou bezohledně za svým cílem,
ztělesňují Renáta Klemensová (Liz) a Vladimír Čapka (Greg).

Před očima diváků se odvíjejí situace popisující neetické chování pracovníků médií, a odhalující vliv prostředí a okolí televizní zábavy na soukromý život celebrit showbyznysu. Téma je to mimořádně současné, mimořádně důležité v době, kdy mediální obraz skutečnosti motivuje většinu populace denně usedající před televizní obrazovky ke krokům v praktickém životě. Pod dramaturgií je podepsán Marek Pivovar a zasluhuje za tento jevištní počin mimořádné uznání.

Režisér Janusz Klimsza pomohl hercům najít odpovídající výraz, postoj či pohyb snad u každé z pronesených vět. Režijní drobnokresba odhalující vnitřní rozpoložení jednání každé postavy je dovedena do detailu, a inscenace si tak říká o televizní záznam s předem danou úspěšností.

David Viktora v roli Barryho je absolutně přirozený, věrohodný a v každém okamžiku inscenace pravdivý. Postavu televizního baviče hraje jako obraz člověka závislého na alkoholu a drogách, pronásledovaného důsledky slávy, a zároveň prožívajícího rodinnou tragédii (manželka umírá na rakovinu).

Vladimír Čapka v těsném sousedství s divákem uplatňuje živou gestiku i mimiku, jeho výkon je skutečnou pohybovou a mimickou lahůdkou, v mluvním projevu však poněkud přehrává. Totéž platí i o Renátě Klemensové, která je přece jen o málo věrohodnější než její partner (zkušenost z dlouholetého působení v Komorní scéně Aréna se nezapře). Výkon obou je však také mimořádně herecky kvalitní, a celek působí jako herecký koncert celého tria účinkujících.

Inscenace podtrhuje tragikomický obraz dnešního zvulgarizovaného a zbulvarizovaného světa a odkazuje na požadavek liberálního filozofa K. R. Poppera: dejte pracovníkům médií podepsat etický kodex, jehož porušení bude důvodem celoživotního zákazu výkonu povolání. Požadavek utopický, nicméně každodenně nabývající na významu. Divák se velmi dobře baví, a odchází hluboce zamyšlen. Více nelze žádat.

LADISLAV VRCHOVSKÝ