Pepa Streichl se od roku 1991 více věnuje blues. Po sedmileté pauze, způsobené nemocí, se v roce 2002 znovu vrací na pódia. Ještě rok předtím vydal Pavel Dobeš cédéčko nazvané K svátku s Pepovými písničkami, což byla v době jeho nemoci krásná kamarádská výpomoc. Pepa Streichl vydal album Samota, samota… v roce 1991, v němž hudební aranže byly dílem Jana Spáleného, nahrálo ASPM společně s Pepou. Další Streichlovy projekty: Pepa Streichl & Truc Blues (1995), Live For Friends, Hulín 1987 & 1988 (sestřih živých koncertů z let 1987 a 1988). A v roce 2007 vydal Pepa Streichl cédéčko Za dveřmi. A v letošním roce spatřila světlo světa alba Moravský folk v Lucerně 1984, kde vedle Streichla uslyšíme ještě Jarka Nohavicu, Karla Plíhala, Pavla Dobeše či Jiřího Vondráka, a také Maestro Richard Kroczek, které natočil jubilant se svojí skupinou Truc Blues. Pepa Streichl napsal také hudbu k několika divadelním hrám a dokumentárním filmům.

Richard Kroczek starší byl jeho guru

„Šedesátka mě nezaskočila, akorát jsem překvapen, jak to všechno rychle utíká. Něco bylo tak strašně dávno, že si na to ani raději nepamatuji. Pokud jde o mé hudební přátele, samozřejmě, že nenahraditelnou ztrátou byla pro mě navždy smrt Richarda Kroczka staršího, který byl mým velkým přítelem, učitelem a hudebníkem par excellence.“ Na otázku, zda ještě Pepa Streichl mívá sny v hudební oblasti, chvilku se zamyslí a odpoví: „Kdysi mě to snění hnalo kupředu, teď sním občas taky, ale to snění už zase není až zase tak moc mimo realitu. Jsou to spíše přání, co bych si chtěl splnit.“ Kdo ho v hudbě nejvíce ovlivnil? „Myslím, že mě ovlivnil tak trochu každý, jehož muziku jsem poslouchal. Ať už Rolling Stones, Beatles, Led Zeppelin, Bob Dylan, Donovan, Clapton, ale mám i méně známé vzory, jako jsou třeba Kanaďan All Stewart nebo třeba pouliční muzikant Fred Goodie, což je Texasan z Austinu, potkal jsem se s ním před vydáním cédéčka Za dveřmi.“ V posledních letech zaznamenala – zejména na některých televizních kanálech – velký úspěch jeho píseň Julie, ztvárněná formou úžasného výtvarného videoklipu… „To výtvarné ztvárnění napadlo kamarádku a jejího manžela, též kamaráda, Martu a Mirka Kačorovy. Spolupracoval jsem s nimi na několika projektech. Je režisér a já jsem k tomu psal hudbu,“ vzpomíná Pepa Streichl.

Mívá už jen realistická přání

„Dosavadní život jsem prosvištěl tak trochu jako na housenkové dráze, chvíli nahoru a pak zase dolů. Těžko říci, zda bych něco výrazně měnil.

Rád vzpomínám na mnohá vystoupení doma, ale i v zahraničí. Často se mi vybavuje festival blues a reggae v polské Brodnici poblíž Toruně, kde jsem měl obrovský úspěch.“

Jak vidí Pepa Streichl svou další muzikantskou budoucnost? „Pořád mě nejvíce baví živé hraní v klubech. Tak bych si přál hrát co nejdéle a často. Dokud to půjde a bude mě to bavit,“ říká nastávající šedesátník, který se na bujaré oslavy už nechystá, uskuteční se spíše v rodinném kruhu.