Považuje se stále za fotografa-chodce, jemuž se právě fotografování stalo koníčkem. Odstředy se prezentuje svými nezaměnitelnými snímky ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě na Repinově ulici.

Jak se člověk stane tak populárním fotografem, který dovede jedinečným způsobem mapovat každodenní svět lidí, ba i mnohých outsiderů, tak originálně, jak se vám to dařilo v minulých letech?

Dneska je u nás více fotografů než obyvatel této země. Proto na svou vizitku píšu, že jsem fotografující, nikoliv fotograf.

Vyrostl jsem doslova na ulici. Byla taková doba, vystudoval jsem průmyslovku, kde jsem poznal proces průmyslového rentgenu čili i chemický proces. Ale moje tělo patřilo atletickému oválu, skákal jsem do výšky a jako mladší dorostenec jsem vyhrál přebor republiky. Po vojně byla ale moje fyzička v žalostném stavu. Na brigádě jsem si vydělal na fotoaparát a coural se ulicemi, a tak to všechno nějak začalo…

A začal jste snímat život kolem sebe, ale dosti nezvykle, jak dokazují vaše práce…

Snažil jsem se přinášet něco úplně obyčejného, o nás lidech, naše starosti a problémy, které zůstávají mezi lidmi dodnes, i když se problémy navýšily.

Jak jste našel všechny ony lidičky v různých životních situacích?

Stal jsem se pražským chodcem, což jsem si vypůjčil název jedné z básnických sbírek Vítězslava Nezvala. Jsem kluk z periferie, na nic si nehraji. Vždycky jsem si vyhledával obyčejné, ale přitom pro mě zajímavé kontrasty života. Čekal jsem často na lidi, co si půjdou koupit, abych je vzápětí viděl, jak mají plné ruce. Kam si dají meloun? Kde odloží lustr? No, a už jsem si je vyfotil. Nehrál jsem si na něco, že se snažím dělat umění. Ano, jako mladý jsem si to myslel, fotil jsem děvčata, akty, ale prakticky jsem s tím nikdy nešel na veřejnost. Fotografie je stále mým koníčkem, normálně jsem dělal ve škodovce. A pro Mladý svět či Ahoj na neděli jsem pravidelně dodával fotografie „pro úsměv“.

Později už ten úsměv nebyl zase až tak laciný, jednoduchý, spíše laskavý… A správná humorná fotografie má mnohdy smutné pozadí…

Co fotografujete nyní?

Nyní jsem v důchodu. Situace v médiích se změnila, zájem v redakcích o externí fotografy téměř neexistuje, takže si fotím pro sebe a čas od času si vydávám malé fotografické publikace s názvem Fotořečiště.