Jak byste charakterizoval svou současnou výstavu, jejíž náplní jsou fotografie?

Jedno z mnoha médií, která mě v šedesátých letech při mých výtvarných výzkumech, pokusech a hledáních nových technologií a materiálů oslovila, byla také fotografie. A na této výstavě se prezentuji pracemi, které jsem nikdy předtím ještě nevystavoval. Jedná se o stovku fotografií „scelených“ digitálním tiskem, takže nejde o klasický průřez mých starších věcí na klasickém fotografickém papíru. A vytvořil jsem určitou polohu, která je pro mě optimální. Je to první samostatná výstava tohoto média spojená s mou osobou.

Říkáte, že je to vaše první samostatná výstava fotografií, ale ve výstavních síních jsem už vaši fotografiku viděl…

Samozřejmě že už nějací výtvarní kurátoři mé fotografie dříve vystavovali, ale v poměrně menším rozsahu. Některé z nich jsou už v uměleckých sbírkách v Brně či v Olomouci, ale také ve sbírkách soukromých sběratelů.

S přibývajícím věkem (Eduard Ovčáček oslavil letos šestasedmdesáté narozeniny) jste stále aktivnější. V minulých dnech jste byl na vernisáži svých prací v Lucembursku. Jaké máte pocity z této prezentace?

Lucembursko je velmi zajímavé a živé centrum, v němž se stýká řada významných evropských uměleckých proudů a kultur. Navštívil jsem tam několik galerií a i na svou výstavu, kde představuji menší průřez své tvorby – koláže, ruční papíry, dřevěné a bronzové plastiky zhruba za období tří desetiletí, jsem měl pozitivní ohlasy, což mě potěšilo.