Marek Ztracený: Písničku musím napsat za půl hodiny

Od začátku vaší kariéry se obklopujete zkušenými muzikanty – už se složení vaší kapely ustálilo?

Naštěstí ano, už jsem z toho byl taky trošku zoufalý. Jako kytarista se mnou zůstal Martin Ledvina, producent mých desek, na bicí jsme vzali Marka Fryčáka a coby basáka Ondru Vocílku. Všichni jsou to šikovní kluci.

První část turné zahajujete na jaře a pokračovat v něm budete až na podzim. Co to?

Jednoduše jsme si řekli, že naše turné rozložíme tak, abychom v létě stačili hrát i na festivalech. Přišlo nám hloupé objet najednou třeba20 měst a pak se do většiny z nich v rámci festivalů vracet. To by bylo moc i pro posluchače.

Vůbec se tedy nezastavíte…

A jsem tomu rád, miluju to. Vždycky, když nemám co dělat, bych se doma zbláznil. Já prostě „pomalým tempem“ nedokážu fungovat, potřebuju být permanentně v akci. Dobíjím si tím baterky.

Mohli bychom zmínit, že funkci předskokana bude na vašem turné plnit česko-slovenská skupina Popcorn Drama. Představíte ji?

Tvoří ji mladí kluci, kteří u nás nejsou moc známí, ale mají za sebou docela hodně úspěchů. Chci jim dát možnost představit se u našeho publika, stejnou, jakou mi před rokem nabídla už zmíněná Anna K.

Nutno doplnit, že speciálním hostem pražského koncertu bude Marta Jandová s Die Happy.

Přijde mi to fantastické, vždyť jsou to evropská megastar! Věřím, že jejich vystoupení bude zlatým hřebem mého turné. Mimochodem, Martu velmi obdivuju, hrozně se mi líbí.

Jako žena, nebo coby zpěvačka?

Jako žena i zpěvačka. Myslím, že nikdo jejího ražení se u nás nevyskytuje.

Nedávno „vyběhl“ k posluchačům další singl Levná instituce z vaší aktuální desky Pohledy do duše. Jak se vlastně rodila?

Oproti té první samozřejmě snáze, už jsme věděli, jakým směrem se při její tvorbě ubírat. Chtěli jsme posluchačům nabídnout desku o písničkách, o melodiích, o textech, přičemž jsme nikam nechvátali. Z celkového počtu asi30 písniček jsme jich nakonec na album vybrali 12. Mám z něj dobrý pocit – má lepší zvuk, myslím, že na něm i lépe zpívám, a vůbec je takové dospělejší.

Jak k vám ty písničky přicházejí, jak je tvoříte?

Sednu si k pianu a hraju. Když mě napadne nějaká zajímavá melodie, začnu si k ní dosazovat slova a zpívat. Celé to pak hned hodím na papír a je to. Obyčejně se mi stává, že když se k nějaké věci znovu vracím, předělávám, tak už nemá tu atmosféru, náladu, působí prostě uměle. Jednoduše řečeno, jestliže písničku nenapíšu za půl hodiny, už je pro mě ztracená.

Do hudebního světa jste naskočil velice rychle a hned jste posbíral nejrůznější ceny. O to víc si vás vážím, že jste zůstal skromný a pokorný.

Začátek se mi povedl a teď je na místě úspěch obhájit, protože takových, jako jsem já, čeká na každém rohu možná deset. Při mně stálo štěstí a já se z něj raduju. Hlavně ale na sobě pracuju, ani by mě nenapadlo polevit a žít z toho, co bylo. Obhajování pozic mě navíc baví, jsem trošku soutěživý typ. Ale v dobrém slova smyslu. Našel jsem to, co jsem hledal.

Čeho byste rád dosáhl?

Je mi vcelku jedno, co se kolem mě bude dít a jestli budu získávat nějaké ceny. Hlavně bych chtěl stát na pódiu a hrát. Jinak nic neplánuju, o budoucnosti je v mém případě zbytečné přemýšlet, všechno se u mě mění z hodiny na hodinu. Jsem dobrodruh.