Jan Václav Sládek studoval – po maturitě na gymnáziu v Příboře – na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Františka Kysely a posléze také profesuru kreslení na Českém vysokém učení technickém. Po absolvování vysoké školy působil jako středoškolský pedagog, později pracoval jako podnikový výtvarník v Tonaku Nový Jičín, v Tatře Kopřivnice a v Třineckých železárnách, posléze působil ve svobodném povolání.

Ve volné tvorbě se věnoval expresivně laděné malířské tvorbě, námětově čerpající z lašské a beskydské krajiny nebo z ostravského industriálního prostředí. Jeho oblíbeným námětem byli valašští zbojníci a povstalci, ale také hudební tematika, úzce spojená s dílem Leoše Janáčka (pastely s těmito náměty vystavoval ve Vídni, v Mnichově, v Praze, Brně i jinde).

Janáček, to byla velká Sládkova inspirace. Napsal také několik knih. Hukvaldské miniatury – črty, fejetony a vzpomínky, jimiž se vyznal ze své lásky k Hukvaldům a také k dílu hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Hloubkové svědectví o Janáčkovi


Sládkovy vzpomínky dodneška zaujmou nejen živým líčením hukvaldské přírody, poutavým vyprávěním příhod z dětství, ale i autentickým pohledem na osobnost Leoše Janáčka, který přináší mnoho dokreslujících detailů, možná i dosud v janáčkovské biografii neznámých. Je rovněž autorem knih Hukvaldské siluety (1990) a Hukvaldské studánky (1992).

Jeho tvořivý vývoj je plný překvapení, proměn a zvratů, jež jsou dokladem jeho usilovné snahy o nejpůsobivější ztvárnění naší životní skutečnosti. V Praze nezůstal. Podobně jako Janáček, vrátil se i malíř Sládek do rodného kraje, kterému zůstal věrný. Vytvořil cyklus obrazů. Na Hukvaldech v horečném úsilí namaloval sérii vzrušených fantaskních figurálních obrazů s expresivně pojatými postavami, které jsou zmítány city a vášněmi, ztrhány bolestí a hrůzou a symbolizují nejvzrušenější situace lidského života. Dále to je série kreseb a obrazů alegorizující Janáčkovu tvorbu, krajiny okolo Hukvald a hukvaldského hradu.

Každý, kdo zná Janáčka a ví o Sládkově vztahu k jeho osobnosti, dílu i tvůrčímu zázemí, bude ve Sládkových obrazech nutně hledat hloubkové svědectví o Janáčkovi jako tvůrčím člověku. Tím prokazuje Sládek Janáčkovi velkou službu. Na druhé straně však i Janáček nemálo posloužil Sládkovi. Je otázka, zda by malíř našel podobně mocný tematický a myšlenkový zdroj i někde jinde.

ČTĚTE TAKÉ:Jubilejní ročník festivalu Janáčkova máje vypukl