Autor floře a fauně rozumí, vždyť sám před léty vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Aleš Dostál sice nevyrůstal „na samotě u lesa“, ale dětství prožil ve Svinově, na okraji kdysi silně industriální Ostravy. Velký vliv na něho měl, jak sám - s odstupem času – říká jeho prastrýc. Ten mu vyprávěl zajímavé historky, které nasbíral coby zahradník na zkušené ve švýcarské Ženevě.

Ve svém – zatím posledním - knižním opusu nazvaném Když prší jehličí se dotýká současných aktuálních ekologických problémů u nás.

Kůrovec…

Přebal knihy Když prší jehličí Aleše Dostála.Přebal knihy Když prší jehličí Aleše Dostála.Zdroj: archiv autora

Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Lesník Kamil, hlavní postava románu Když prší jehličí to moc dobře ví. Vždyť sám zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života. Děj knihy se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří.

Hlavní hrdina, čerstvý emerit, se díky školnímu srazu po dvaceti letech vrací na místo svého prvního působiště. Tady v roce 1992 začala jeho velká kůrovcová válka, odsud musel pro jistá nepochopení a křivdy odejít. Kamil se těší na setkání se spolužáky a kamarády a zároveň si představuje, jak asi vypadá nový les, který tam po kalamitě založil. Zůstal po něm pomník slávy, nebo hanby?

Více z obsahu této prózy asi není třeba prozrazovat. Kniha Když prší jehličí není rozhodně určena „jen“ čtenářům, kteří tráví svůj veškerý volný čas v prostředí „lesů, vod a strání“, ale i těm, kdo alespoň občas do přírody vyrazí a třeba jim není tak úplně lhostejný osud našich lesů, které jsou v poledních letech také obětí nelítostného ekonomického byznysu. Dostálův román stají za přečtení,