VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Autor výstavy Šangri-la: Z Ostravy mám zatím rozporuplné pocity

Ostrava - Hory mají svoji krásnou magii a podmanivé kouzlo. Nechci je dobývat, ale užít si celý jejich příběh, říká v rozhovoru pro Deník cestovatel, horolezec a autor výstavy Šangri-la Rudolf Švaříček.

18.6.2012 1
SDÍLEJ:

Cestovatel, horolezec a autor výstavy Šangri-la Rudolf Švaříček.Foto: Deník/Pavel Sonnek

Ještě předtím, než se přesuneme do exotických krajů, povězte, jaký je váš vztah k České republice?

Jsem mimořádně silný patriot a jsem si jistý tím, že pro mě hezčí země neexistuje. Přestože jsem kosmopolitní a trávím většinu času v zahraničí na cestách, tak se hrozně rád vracím. Máme u nás nejen nejhezčí holky, ale také nejlepší pivo na světě. Čechy jsou skutečně krásné a neumím si představit, že bych žil jinde. Je mi tady moc dobře.

Co vás na cestování nejvíce fascinuje? Máte nějakou nejoblíbenější destinaci?

Každý máme své velké lásky. Pro mě jsou to dvě hory a lidé. Ideální kombinací jsou zajímaví lidé v zajímavých horách. V tom je úžasný Himálaj, protože je tam odlišných etnik spousta a jejich pojítko s přírodou je příjemné.

Oblíbená místa mám spíše po etapách. Byla doba, kdy jsem miloval Afriku, které bych se rád opět systematicky věnoval v budoucnu. Prožil jsem na černém kontinentě asi nejdelší dobu.

Na Nové Guineji jsme trefili poslední místa na planetě, kde žily naprosto unikátní kmeny bez spojení s naší civilizací. Dnes je mojí nejoblíbenější zemí Bhútán, který je vlastně zvláštní zakonzervovanou živou pohádkou. Snad všichni jsou zde příjemní, uvolnění, pohodoví a rozesmátí. V současné době pro mě asi největší výzva.

Snímek z výstavy Šangri-la

Jak se tváří takový člověk, který v životě neviděl „bílého" člověka, a najednou má před sebou celou expedici i s moderním vybavením?

Reakce se pohybují vždy mezi dvěma extrémy. Na Guineji jedni zahodili to, co zrovna nesli, a v hrůze s velkým křikem prchali pryč. Jiní zase naopak přibíhali a chtěli z nás maximum získat. Vše ostatní bylo někde mezi. Škála reakcí je široká, každé setkání je jiný příběh.

V Nepálu jsem byl poprvé v roce 1990 a v dnešní době by člověk čekal, že bude země již převálcovaná turismem. Není tomu tak. Loni i předloni jsme na expedici šli místy, kde jsme po tři týdny nepotkali turistu. Je to až neuvěřitelné. Přestože civilizační válec je strašně rychlý a neúprosný, tak se stále dají nacházet místa relativně nedotčená.

Země Východu mají úplně jiné hodnoty. Obrovskou roli hrají spiritualismus a duchovno. Ovlivnily vás tyto směry i v běžném životě?

Jednoznačně ano. Na cestování je krásné, že si člověk z jiných kultur bere nové emoce, poznává zvyky, rituály a tradice. Čím vzdálenější oblast a extrémnější expedice, tím více zážitků. Z náboženství je mi blízký animismus, víra ve vše živé kolem. V mých oblíbených místech Guinea, Etiopie, Kongo, Angola, indický Nagalanvíra animismus pojí celé kmeny.

Na svých cestách jste se musel setkat s exotickou kuchyní a pokrmy. Snášel jste změny v jídelníčku bez problémů?

Přistoupili jsme na nějakou cestu, a ať je člověk kdekoliv, měl by se přizpůsobit místním. Když jsme v Tibetu, tak stejně jako všichni ostatní jíme campu. Když jsme v Etiopii, konzumujeme inžaru. Bylo by nepohodlné vymykat se lokálním kulturám, takže si člověk zvykne a snaží se být stejný jako místní. V mnoha oblastech nejsou velké možnosti pro vybíravost.

Snímek z výstavy Šangri-laNejslabší je to s potravinami na Guineji, kde se živí ságovou palmou, kterou porazí a vydlabou dužinu. Je to trochu jako jíst piliny. Tedy žádná velká dobrota. Také jsme na cestách vyzkoušeli různé brouky, kobylky, krysy, hady, larvy.

Dřív jsem respektoval to, že bych měl ochutnat, co mi nabídnou. V Himálaji mají legendární tibetský čaj, do kterého se přidává žluklé jačí máslo.

Pokud to jde, snažím se dnes v rizikových místech diplomaticky odmítnout.

Dá se vůbec slovy popsat vaše setkání s Jeho Svátostí dalajlamou?

Dalajlama je pro mě skutečně největší osobností. Mám v životě to velké štěstí, že se s ním mohu opakovaně setkávat. Vždy je to obrovský zážitek, ať už naše protnutí proběhla v Čechách, na Slovensku či ve světě. Jeho Svátost dalajlama dokonce otevřel naši výstavu Šangri-la, prožili jsme spolu privátní meditaci. Přijal nás opakovaně i u něj v Indii, naposled jsme si letos v lednu užili působivý rituál kalačakra.

V dalajlamovi je obrovská pokora a snad nekonečná tolerance, která mi bude vždy velkým vzorem. Pro mě je velký filozof a zároveň muž, který toho ve světě hodně dokázal. Zároveň je i zvláštním věčným dítětem, které se neustále směje, vtipkuje a má krásně přirozené a čisté reakce. Panuje v něm věčný optimismus.

Když jsme u něj byli na audienci v Indii, ptal se mě, jaká je aktuální situace v Tibetu ve srovnání s předešlým rokem. Čím byly informace ponuřejší, tím více se usmíval. Prý i ta jejich sametová revoluce musí brzy přijít. Má obrovskou víru v pozitivní změnu, kterou dokáže nakazit i své okolí.

Píšete, že pro horolezce je největším nebezpečím ledopád. Proč?

Ledopád je místo, které se posouvá. Masa ledu, která teče. Reliéf se neustále mění. Vracíte se jinou cestou, než jste původně přišli. V tom je skryté nebezpečí. Bohužel se občas stane, že led někoho zamáčkne. Osud je nejistý, pocitově je to velmi ponuré místo.

Everest je nejvyšší hora planety, je také nejobtížnější?

Nechci a neumím to ani posuzovat. Bohužel jsem se na vrchol nedostal, protože mě při výstupu přepadla bolest zubu, který mi musel nakonec kolega z expedice vytrhnout. Podíval jsem se však úspěšně na všechny ostatní vrcholy projektu Koruna planety výstupy na nejvyšší vrcholy kontinentů.

Snímek z výstavy Šangri-la

Šplhali jsme na nejvyšší horu Antarktidy a ve stanu jsme zažívali teploty i minus čtyřicet stupňů. Reliéf hory Mandala, kterou jsme vylezli na Nové Guineji, ani nebyl zakreslen do leteckých map, takže jsme šli v podstatě panenských terénem. Něco podobného jsme zažívali v Antarktidě, kde jsme zapřaženi do saní putovali 350 kilometrů až na nejvyšší horu ledového kontinentu Mt. Visnon.

Ztrácí Everest se stoupajícím počtem turistů svoji jedinečnost?

Everestu nikdo nevezme jeho výšku. Stále bude nejvyšší. Myslím si, že každá hora je jinak krásná, jinak obtížná a není důvod je mezi sebou poměřovat. Hory mají svoji krásnou magii a podmanivé kouzlo. Nechci je dobývat, ale užít si celý jejich příběh.

Na vašich cestách je hodně nebezpečí. Ocitl jste se někdy v přímém ohrožení života?

Nejtěžší akce byly zatím na Nové Guineji. Tam jsme si skutečně hrábli mnohokrát ještě hlouběji než na dno. Když jsem byl přepaden rafals guinejskými bandity , smiřoval jsem se s tím, že to je moje konečná.

Snímek z výstavy Šangri-la

Během expedice Kongo Rwanda mě chtěl zastřelit opilý důstojník. Přiložil mi pistoli na hruď a křičel, že zabil spoustu lidí a klidně odpráskne dalšího.

Těch vypjatých momentů bylo bohužel více. Dobrodružství však samozřejmě nevyhledáváme, jen si nás občas samo najde.

Z expedic byla nejtvrdší Antarktida, kde člověk věděl, že musí dojít. Tam neexistovala žádná cesta zpátky. Na každém jiném kopci na světě může člověk sestoupit někam do bezpečí. V ledové Antarktidě je to hodně jiné.

Kam povede vaše další cesta?

Jsme v Ostravě, takže určitě na váš místní fenomén Stodolní. Třeba zjistím, že u vás jsou úskalí mnohem větší než v Africe. Zatím jsme si Ostravu moc projít nestíhali. Stodolní nás určitě zaujala, hlavně tanečky na stolech a jiné prvky folkloru v barových lokalitách. Z toho smutného ještě se nám nikdy nestalo, že by nám z výstavy někdy někdo něco odcizil. V tom má Ostrava prim, někdo nám ukradl plech z modlitebního mlýnku. Zatím zde mám rozporuplné pocity. Pevně věřím, že až tady budeme s výstavou Šangri-la končit, tak převládnou jen příjemné okamžiky.

Za necelé dva týdny bych už měl být v Pákistánu v horách Karákóramu pod K2. Poté to bude Tibet, následně Bhútán, Indie a Nepál. Třeba se někde společně potkáme…

VIZITKA RUDOLFA ŠVAŘÍČKA

• Narodil se 19. ledna 1962 v Brně

• Vystudoval ekonomii a řízení výroby na VUT v Brně

• V roce 1995 založil Cestovní kancelář Livingstone

• Zúčastnil se expedic Polar 89 (se psím spřežením do Arktidy), Marco Polo (napříč Asií), Hedvábná stezka (rok a půl napříč asijskými státy), Živá Afrika (cesta Afrikou v modulu Tatry).

• Publikuje v českých i zahraničních časopisech. Spolupracuje s Českou televizí. Autor festivalu Go Kamera.

• Jeho doménou je Indonésie, Nová Guinea a oblast Himálaj.

• Absolvoval ojedinělé horské výstupy Český prvovýstup na Carstensz, v rámci projektu Seven Summits výstup na sedm nejvyšších hor kontinentů.

Zdroj: www.livingstone.cz>

Související články: Šangri-la kousek ztraceného ráje zavítal do Ostravy

OBRAZEM: Unikátní výstava vás zavede do údolí věčného štěstí

Autor: Jakub Malchárek

18.6.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zahájení výprodeje v hlučínské prodejně Lidlu. Lidé spořádaně stáli ve frontě, vstup do prodejny regulovala ochranka.
11

VIDEO: Lidl v Hlučíně zavírá. Na totální výprodej se stála dlouhá fronta

Stravenky. Ilustrační snímek.

Benefity: slušný plat, práce z domu, kurz odvykání kouření nebo akcie

Na Hanáky vyjedou s duem povolaným na olympiádu

Po dvanácti dnech se představí hokejisté Vítkovic svým fanouškům. Soupeřem jim bude v utkání 41. kola extraligy Olomouc. Půjde o duel čtvrtého s šestým, který začne v Ostravar Aréně dnes od 17.30 hodin. V domácím dresu by na ledě neměli chybět dva borci nominovaní na olympiádu v Jižní Koreji.

Pětice hejtmanů dá hlas Drahošovi. Ivo Vondrák zatím mlčí

Miloše Zemana opustili před druhým kolem prezidentské volby tři krajští šéfové z ČSSD. K nebývalému gestu se odhodlali hejtmani Jiří Čunek (KDU-ČSL), Martin Půta (STAN), Josef Bernard, Martin Netolický a Jiří Štěpán (všichni ČSSD), když demonstrativně sdělili, že dají hlas Jiřímu Drahošovi.

Jeřáb zůstane v nádrži Dlouhých Strání. Než ji vypustí

Až do léta zůstane na dně dolní nádrže hydroelektrárny Dlouhé Stráně potopený autojeřáb, který loni v říjnu havaroval při pravidelné údržbě česel. Tehdy při nehodě zemřel šestapadesátiletý řidič pracovního stroje.

Ostrava se vykašlala na horníky. Stydí se vedení města za jeho minulost?

/ANKETA, FOTOGALERIE/ Tohle si vedení města v čele s primátorem Tomášem Macurou za rámeček nedá. Ostrava odmítá největší hornickou slávu v Česku. Vzkaz z magistrátu zní jasně: Máme jiné priority!  

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>