Známá ostravská rozhlasová publicistka Dagmar Misařová pokřtila v minulých dnech v Ostravě nový román prozaičky a scenáristky Markéty Harasimové s názvem Pouta z pavučin.

Jedná se o detektivní příběh s milostně-erotickou zápletkou, který zrcadlí různorodé lidské osudy. Současně také osvětluje nebezpečná úskalí dopingu, včetně rizik, která s sebou přináší zneužívání zakázaných látek. Markétu Harasimovou, rodačku z Krnova, která má na svém kontě už jedenáct knížek, jsme požádali o rozhovor.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohla napsat knihu?

Tenhle nápad přišel na střední škole, v prvním ročníku. Už jako malá jsem psala povídky o zvířátkách anebo vílách, hrozně mě to bavilo. A pak jsem si řekla: Co tak napsat delší příběh, román? Rovnou jsem se do toho pustila, bylo to dokonce ve vyučování, tuším, že v hodině ekonomiky. Studovala jsem totiž obchodní akademii, tedy žádný umělecký směr. Vznikla prvotina, dívčí román Jsi můj osud, který se prakticky obratem dočkal vydání, a následovaly další knihy, nejprve pro dívky a později pro ženy. Psaní mě hrozně chytlo a dnes se mu věnuji na plný úvazek.

Vaše příběhy se odehrávají v současném prostředí. Co třeba historický román nebo sci-fi?

Historii raději přenechám těm, kteří ji mají nastudovanou a vyznají se v ní. Sci-fi a podobné žánry mi nejsou příliš blízké, takže takto laděného díla se ode mě čtenáři s téměř stoprocentní jistotou nedočkají. Posazuji své příběhy do současné reality už proto, že dnešní doba nabízí spoustu aktuálních témat, které potkávají a zajímají nejednoho z nás. Mým cílem je, aby se čtenáři v příběhu poznali obrazně řečeno. Aby vnímali jeho realitu současně s tím, že někdy třeba připomíná i jejich vlastní osudy či osudy jejich známých. Mé nejnovější knihy Sametová kůže, Vražedná vášeň, Pouta z pavučin už nejsou čistě pro ženy, a hojně si nacházejí i mužské čtenáře. Kombinuji detektivní zápletky z různého prostředí farmacie, sportu a podobně s milostným příběhem a doplňuji je také dávkou erotiky.

Vaše postavy v knihách jsou skutečné, anebo fabulujete a je to záležitost spíše tvůrčí invence?

Mé románové postavy jsou vymyšlené, ale je fakt, že si pro jejich fyzický vzhled často vybírám skutečně žijící osoby. Někdy veřejně známé, jindy ze svého okolí. Pokud se žádný člověk do role mého hrdiny nehodí, pak si jeho podobu vymyslím od základu a danou postavu si i namaluji. Ke každému pak rovnou vytvořím i vlastnosti, povahové rysy, osobní zvláštnosti to, co ho odlišuje od ostatních. Zkrátka než se pustím do psaní, mám hotové kompletní obsazení, včetně toho, jak se který hrdina bude chovat…

Svým dosavadním životem mi trošku připomínáte jednu mladou spisovatelku, která byla velice plodná, pokud jde o psaní knížek. Bohužel se stala obětí svého psychicky nemocného manžela. Doufám, že vám podobný osud nehrozí…

Pevně doufám v totéž! Osud této talentované mladé ženy je otřesný a není k němu co dodat. Má druhá polovička aneb můj muž je bohudík duševně zdravý, byť jeho povaha je do značné míry cholerická, a jsem si jistá, že mi nic tak zlého opravdu nehrozí. Navíc mám jednu zásadu jediná facka rovná se konec vztahu, a to okamžitý. Jsou jisté meze, za které by partner zacházet neměl a které by také neměly být trpěny. Bohužel to v reálu často neplatí.

Jak vznikají vaše knihy? Hekticky, že třeba napíšete najednou zhruba padesát stránek, a pak následuje pauza, nebo každý den pomalu skládáte jako do mozaiky celý příběh?

Jsem docela systematický člověk, takže mám nastavená pravidla, která se snažím dodržovat. Když píšu román, mám takový úzus, a to napsat denně dvě strany formátu A4. Což je zhruba tisíc slov. Samozřejmě nejde jen o psaní, ale také o korektury a další aktivity například autorská čtení a podobně , takže pracovní den nevyplňuje jen toto. V každém případě vždy, když se pustím do nového díla, nejdříve si kromě již zmíněných postav udělám dost konkrétní osnovu, podle které pak pokračuju od první kapitoly do konce.

V poslední době se z vás stala i scenáristka. Můžete nám to upřesnit?

Téma mé knihy Sametová kůže s podtitulem Vzpomínky na manželství a vraždu zaujaly filmové tvůrce, a po vzájemné dohodě s pomocí již zkušeného scenáristy píši k tomuto románu scénář. Je to rozhodně běh na delší trať, už proto, že do projektu je zapojeno více lidí, a vše je také nákladnější než například vznik knihy. Pevně věřím, že všechno dotáhneme do zdárného konce co nejdříve, a těším se na audiovizuální podobu své knihy. A to i přesto, že bude maličko upravená jak už to ale při zfilmování literární předlohy z mnoha důvodů bývá.

Jaká je Markéta Harasimová v soukromí? Na čem „ujíždí"?

Ujíždím především na kočkách. Živých, ale i jiných keramických, dřevěných, skleněných… Těch mám doma tolik, že je těžké je spočítat. Postupem času se z obytných místností probojovaly třeba i na toaletu. Mám doma čtyři britky, vlastně momentálně pět jedna je u nás ale dočasně, patří kamarádce. Možná jsem v minulém životě byla kočkou, mňoukat umím na různé způsoby… Ale abych nevypadala jako úplný blázen, tak ujíždím i na docela obyčejných věcech, například oříšcích nebo parfémech.

Pocházíte z Krnova, jak vzpomínáte na rodné město?

S nostalgií. Velikou. Kdykoli mířím na sever Moravy teď žiji na jihu pod Pálavou moje duše změkne. Ten pocit domova, kořenů, toho důvěrně známého se nedá ničím vymazat, ani kdyby se člověk odstěhoval na druhý konec světa. O tom jsem přesvědčena. Když se vrátíte tam, kde jste dělali první krůčky, kde jste vyrůstali, tak se srdce zkrátka ozvat musí. Přestože má další vzpomínka na Krnov souvisí s tamním specifickým počasím hodně deštivým, větrným a chladným. To asi nejvíc přispělo k tomu, že jsem se přemístila na jih.

Co nového připravujete?

Toho je víc, a jsem za to moc ráda. Kromě scénáře, který je stále živý a práce na filmu potrvá ještě dlouho, se chýlí ke konci práce na nové knize. Jde o román o dvou sestrách, každé úplně jiné a s odlišnými problémy. Jednu začne pronásledovat neznámý stalker (pronásledovatel), takže se dostává do dost nebezpečných situací a musí je řešit útěkem. Druhou zas trápí duševní problémy po prožité životní tragédii. V knize však bude i prostor pro lásku, vášně, milostná vzplanutí a humorné situace… Plánuji už i další rukopis, a tentokrát se od témat detektivně laděných knih odchýlím k tajemnu. Kromě toho připravuji knihu pro děti svou první. Bude ze života zvířátek a chci si ji i sama ilustrovat.