Malířka a absolventka bratislavské Vysoké školy výtvarných umění Hana Mikulenková nás od 19. listopadu v ostravské MA´MA Gallery přenese do tropického světa námořnických snů a vzpomínek.

Výstava s názvem „to be in the same boat / …být na jedné lodi" představí její nejaktuálnější práce, ale také průřez dosavadní tvorbou.

Zastoupeny budou zejména malby, kresby, grafiky a také výtvarně pojednané objekty s námořní tematikou. To byl také důvod k následujícímu rozhovoru.

V podtextu vaší připravované výstavy jsou námořní sny a tropické vzpomínky. Proč? Vždyť jste ještě mladá…

Ano, samozřejmě člověk musí žít přítomností! Avšak mě na vzpomínkách pro vizuální pojímání fascinuje právě ona zahalenost, nerozpomínáme se přesně, jedna vzpomínka překrývá jinou a už ani přesně nevíme, zda to tak bylo, či ne. Myslím si, že se rozhodně nemáme uchylovat do vzpomínek, a to v jakémkoli věku, ale prostě plout dopředu navzdory tomu, jak je moře rozbouřené, moře pro mě znamená metaforu života.

Z tvorby Hany MikulenkovéVzpomínám nebo spíše si vizuálně vybavuji nádherná exotická místa zalitá sluncem, která jsem navštívila, jejich barvy, světlo, vůně a dynamiku. Je to pro mě pocitová záležitost, nejsou to žádné fotky do zaprášených alb nebo příspěvky na sociální sítě, ale schopnost místo a moment procítit v ten daný okamžik a také samozřejmě velký respekt k médiu malby, které mě nepřestává fascinovat svými možnostmi.

A sny… Myslím si, že bez nich bychom neměli motivaci je zažívat.

Pokuste se charakterizovat svoji dosavadní tvorbu.

Pracuji velmi konsekventně v mém výtvarném programu, jsem věrná tématu, které mě neustále vyzývá, a tím je právě moře a práce s pamětí a s nimi spojené symboly. V této rovině hledám harmonii mezi konkrétním prvkem a abstrakcí. Miluji vrstvení od pastózních nánosů až po jemné lazury.

Symboly, které najdete často na mých obrazech, jsou například křídla, růže, lotosy, koruny a diamanty, jejich skladbou chci předat divákovi příběh nebo situaci, kterou jsem si vymyslela, kterou mám potřebu sdělit nebo jsem ji sama prožila. Malba je neustálý vývoj, řekla bych, že jsem se, co se týká dynamiky, zklidnila, ale asi by měli někteří umělečtí kritici jiný názor.

Také cíleně opouštím prvky, které mě spojovaly se street artem a eliminuji drobné písmo (tagy) na obrazech. V této nejnovější sérii se například soustřeďuji na centrální kompozici a dokonce jsem písmo vypustila úplně.

Námořní tematika? Čím vás tak láká?

Miluji moře, musím se k němu jednou odstěhovat a mám srdce námořníka, neposedné, nestálé a divoké, s touhou pořád něco objevovat a poznávat nové. Mám i v srdci námořníka, na kterého nikdy nezapomenu, byl to můj otec, který bohužel už pluje ve vyšších vodách. Jako rodina jsme se naučili, co znamená čekat, co znamená se loučit a čemu máme věřit.

Fascinuje mě představa dalekých cest, poznávání nového a také určitá izolace od společnosti spojená s poznáváním jiných kultur. Prostě život námořníka je plný změn, výzev, pokory a víry, že jednou doplujete do vytouženého cíle… A to mě láká asi nejvíc, že nikdy nevíme, že vše je tak pomíjivé.

Jste samozřejmě nejdříve sama sobě autorkou, ale pak také působíte jako kurátorka výstav jiných umělců. Nesvazuje vám to někdy ruce při realizaci vlastních výstav, že máte třeba přísnější měřítka pro výběr vlastních prací?

Ano, máte pravdu, kurátorská činnost, které se nyní věnuji, velmi zřídka má svoje krásná specifika. Je to profese, kde může člověk vidět někdy více než samotný autor, nebo díky určitému konceptu může propojit autory, o kterých by je nikdy nenapadlo, že mohou fungovat dohromady a ještě se vzájemně podporovat, a potom samozřejmě je to práce s prostorem dané galerie.

Kurátor je vlastně také částečný umělec. Vyžaduje to veliký cit, proto se těším i na to, jak s Jánem Gajduškem, který mi výstavu v MA´MA Gallery zahájí, vymyslíme finální instalaci. Nápadů je hodně, a proto bych se měla raději držet na uzdě. Ano, jsem na sebe přísná a kritická, ale to bych byla i bez zkušeností s kurátorováním. Kvalitní umění si zaslouží maximální pozornost.

A máte pravdu, mám trošku deformaci, v galeriích se nejdříve podívám na malbu a pak později řeším, jaký mají typ osvětlení a z čeho jsou vyrobené sokly, na kterém stojí nějaký úžasný objekt.

Na co se mohou diváci těšit?

Představím nejnovější, ale také starší malby, vázané k tématu této výstavy, které pečlivě s kurátorem vybíráme. Diváci budou mít možnost poprvé vidět i mou černobílou polohu v podobě kreseb, což je pro mě atypické, jemné kresby inkoustem, akrylem a sérii sítotisků.