Že nejde o nějaký obyčejný „fesťák“ bylo jasné již cestou k hlavní bráně. Při pohledu na ni se někomu mohla vybavit vzpomínka na jeden z dílů legendárního Jurského parku, kam obří branou proudily davy lidí. Nějak tak to vypadalo i v Dolních Vítkovicích. Kdo přišel poprvé, musel se zákonitě ztratit, a to i s mapkou v ruce. Problémy však měli i skalní fanoušci. Objevily se nové stezky, průchody, zpřístupnily se další části obřího industriálního areálu, který festivalu dodává specifickou až kouzelně děsivou atmosféru.

Při cestě mezi jednotlivými pódii, moderně řečeno stagemi, člověk procházel kolem nespočtu stánků s nejrozličnějším občerstvením a zbožím. Všude zněla muzika. Chvíli se zdálo, že jste na tureckém tržišti, vzápětí stojíte na pískové pláži s lidmi na lehátkách, kteří jako by na dovolené popíjeli drinky. V dalších částech posedávaly skupinky u kávy, vína či vodních dýmek. A než jste se vzpamatovali z náhlé proměny, objevila se kadeřnická či jiná zóna. Vypadalo to, že vedle sebe fungovalo několik samostatných a zároveň navzájem propojených světů.

LAVINA

Občas nezbylo nic jiného, než se nechat unést lidskou lavinou a čekat, kam vás donese. A někdy byl výsledek překvapivý. Například, když jste se ocitli u stánku, kde vám vyrazili vojenskou známku nebo u tramvaje, v níž připravovali sorbet s proseccem.

Co se týká hudby, spokojený snad musel být každý. Návštěvníci mohli na vlastní oči spatřit hudebníky, jejichž hity znali pouze z rádií, na své si přišli i vyznavači moderní, alternativní či exotické muziky. Pestré byly i doprovodné akce s řadou osobností a zajímavých přednášek. Stihnout se dal jen zlomek programu. Návštěvníci tak měli dvě možnosti. Buď si z nabídky předem pečlivě vybírat, nebo nahodile procházet areálem. I takový byl právě skončený festival Colours of Ostrava 2019.

POSTŘEH MARTINA PLEVY

Colours: pro Ostravu reklama k nezaplacení  

Můžete sedět doma a mít pocit, že už to není ten starý dobrý a pohodový festival z Černé louky a Slezskoostravského hradu. Že už na něm nepotkáte všechny své známe, protože v tom mega davu a přebíhání mezi jednotlivými scénami s nabitým programem to prostě nejde. Nebo se vám může zdát, že už je ve městě více Ostraváků otrávených nočním hlukem, než těch jásajících pod podii…
Ale pak tam jste. V Dolních Vítkovicích na Colours of Ostrava. A zas a znovu musíte smeknout nad tím, jak se tento stroj podaří každý rok výborně namazat, že pak celé čtyři dny jede neuvěřitelným tempem. Festival přináší nejen spoustu hudebních zážitků, ale teď už i zajímavé osobnosti na přednáškách, neokoukanou módu od mladých designerů ve stáncích nebo také pestrý výběr jídel ze všech možných moderních bister. Ale hlavně - přitahuje do krajské metropole hromadu lidí, které byste tady běžně nečekali.
Vypadá to, jako by všichni chtěli být na Colours a navíc to pak museli stvrdit vyselfenou fotkou okamžitě vystřelenou do světa přes sociální sítě. "Haló, jsem v Ostravě a je to tu super!" vzkazují festivaloví hosté do všech koutů republiky a i za hranice země. V mumraji lidí přitom potkáte kromě běžných návštěvníků mluvících snad všemi světovými jazyky také hromadu ministrů a dalších politiků, známé pražské herce i herečky, hudebníky a další "celebrity", na které si jen vzpomenete…
Ostrava je v těchto čtyřech červencových dnech prostě IN. A má přitom šanci ukazovat, jak se ze zaprášeného města postupně mění v moderní a přitažlivou metropoli, které má co nabídnout. Podle reakcí lidí na festivalu to dokazuje dost přesvědčivě. Colours je zkrátka pro Ostravu reklama k nezaplacení!